ROBOTER

Celkem jsem nechápal každé tři minuty se opakující mimo-mísu-vložku z nějaké trapné americké show... takže nevím, jestli jsem si toto nespletl s parodií na American Idol, protože filmu 300 se tento snímek opravdu moc netýkal...

Kraftwerk je kapela mého života a Minimum-Maximum je spojení jejich uchvacující hudby s obrazovými projekcemi, které na turné používají. Záznam je pro mně mimořádný v minimalistickém pojetí, v jakém byl zpracován. Dlužno podotknout, že Kraftwerk si celý film natočili, připravili a zrežírovali sami. Jen škoda, že na DVD chybí Showroom Dummies a Computer Love, které zařadili do setlistu až následujícího roku.

Velice zajímavý námět s vygradovaným koncem, nicméně děj je poměrně naivní a nereálný. Osvětim byl střežený jako oko v hlavě - už vidím, jak si tam dva klučinové u plotu hodiny hrají šachy (zatímco maminka si celou tu dobu myslí, že je chlapec před domem na houpačce) a jednoho dne se rozhodnou "prokopat" k sobě, když přitom měli v plotě díry tři krát tři metry a mohli se v pohodě protáhnout :o) Ne, děj je opravdu poněkud hloupě zjednodušený, ale jinak by to asi natočit ani nešlo. Slabé 4*.

Jsem opravdu nadšený, že vznikl dokument s velice přiléhavým názvem Král komunismu o jednom zlobivém rudém knížeti vládnoucím ve Valašském despotátu, který měl tu drzost vzepřít se sovětskému císaři a jít v rámci možností "vlastní" cestou. Právě Nicolae Ceauşescu, stejně jako Enver Hoxha v Albánii, je neskonale zajímavou postavou východního bloku, ať už svými politickými činy, megalomanským smýšlením či snahou o budování kultu osobnosti - které většinou měly pro Rumunsko katastrofální důsledky, z nichž se země po celé 90. léta zotavovala.

Osobně se mi Alexander celkem líbil a musím říct, že se poměrně drží Arriánovy předlohy (jediného dochovaného "pramene", který dlužno podotknout vznikl až čtyři století poté), což je na výrobek z hollywoodské dílny úspěch. Samozřejmě určité části anabáze jsou kvůli délce filmu vypuštěny (ocenil bych např. Alexandrovu návštěvu oázy Siwa). Bohužel snímek měl několik do očí bijících (a přitom zbytečných) chyb (např. latinkou psané nápisy na mozaice v chrámu během Aristotelovy přednášky - hlavně, že závěrečné titulky napsali v alfabetě). Alexander Revisited: The Final Cut je dle mého názoru povedenější než komerční verze; pro ty však, kteří původnímu Alexandrovi spílali kvůli jeho XXX minutám, tuto verzi krajně nedoporučuji. Na závěr musím dodat, že Vangelisův hudební doprovod k tomuto snímku je naprosto dokonalý; jako jeho fanoušek považuji hudbu k Alexandrovi za jeden z vrcholů Vangelisovy tvorby. Škoda jen, že na oficiáním soundtracku se objevila sotva polovina skladeb, které pro tento účel složil.