LaRhette

LaRhette

Alice Kra

okres Praha

24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 9.8.2018  15:21
    Kapsle (2012)
    ***

    Psychotická řecká Kapsle (2012) autorky Athiny Rachel Tsangariové je minimalistickým scénickým rozhovorem s prostorem a podivností vlastního těla skupiny žen, která je doplněná pomalým atmosférickým ambientem. Napínavý vývoj výuky základních lidských pocitů zdržovaný slowmotionem mi připomněl jakousi kameramanskou hlášku „slowmotion je sprosté slovo.” Kaple se sprostoty nebojí. Otáčí hlavy ženám a dívá se jim doslova do útrob s použitím jednoduché palety nevýrazných barev, ve kterých jsou tóny těla často jedinými teplými barvami. Zdánlivě pomalé dávkování informací svědčí k dokreslení surrealistického prostředí komunity žen bílých límečků, kterým šibe, ale šibe jim esteticky. Oblékala je fúze Jacobse a Vuittona. (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:20
    Představ si (2012)

    V Lisabonu se architektonicky snoubí kachličky s oprýskanými zdmi. Léto plné hádanek není vidět, ale je cítit a slyšet ve vzduchu. Škola pro slepé zažívá nenásilný myšlenkový převrat v uších a nosech žáků, jejichž nový učitel je nabádá nenosit slepeckou hůl. Kontroverzní. Sžívání se mentora, potýkajícího se se stejným znevýhodněním jako jeho posluchači, není zadarmo a ani bez boje a riskování života za účelem dokázání vlastní pravdy. Hravý, ale neméně vážný snímek Jakimowského vás zavede do míst, kde je představivost důležitější než to, co se skutečně děje. Dokáže nahradit zastřené oči? (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:18

    Jste rádoby intelektuál/ka? Hlavní informace, kterou o novém litevském filmu potřebujete vědět, je, že to celý točil Siegfried. Čí to byl nápad? Siegfrieda. Kameru dělal kdo? Siegfried. Kdo že to režíroval? Myslím, že Siegfried. A hudbu?... Nejen, že se naučíte skloňovat tohle libozvučné germánské jméno, ale zároveň se stačí naučit jedno slovo a můžete machrovat, že znáte celý štáb. Ale lepší je samozřejmě artový snímek i vidět. Tohohle Siegfrieda teď zajímají ženy, v Rize (poprvé) (2017) zrovna čtyři. Sleduje jejich vztah k umění a lásce, občas Gaussovsky rozostřeně, jindy snad záměrně přesvíceně, až dokumentární přelétavou kamerou, která má ke svým postavám nezvykle blízko. (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:17

    Bouřlivé názory v Hollywoodu vždy vzbuzovalo obsazování a dnes už nedostatečné oceňování Afroameričanů. Dodnes z filmového rasismu čerpá ve svých skečích (hlavně v Key & Peele - Dad's Hollywood Secret) a filmu Get Out (2017) i oscarový režisér a scenárista Jordan Peele a nově i velkolepý superhrdinský trhák Černý Panther (2018). Přelomové jazzové Bouřlivé počasí z roku 1943 už tehdy dokázalo veřejnosti, že obsadit celý film reálnou „menšinou“ místo natírání herců černou barvou, je dobrý nápad. Navíc představilo tehdejší hudebníky/ce a tanečníky/ce v jakémsi honosně naleštěném dynamickém „showreelu“ jako velkou oslavu svojí nejinakosti. A z pozvání na rande slovy “Co takhle dát si po vystoupení sendvič?” by si měl vzít příklad snad každý. (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:16

    Pokud máte pocit, že vaše mládí je zmařené, nejste sami. Zdání bezčasí má taky Charis v Řecku à la léto roku 2008. Na druhé a vlastně docela blízké straně téhlého částečně teenage dramatu stojí status policisty Vasilise, na jehož city se často s odsouzením zapomíná. Policisti mají taky emoce! Snímek svým nedostatkem bizarnosti vybočuje ze skupiny znaků typických pro pomyslnou divnou vlnu řeckých filmů, přesto v něm zůstává všudypřítomný opar krize podpořený zlověstnou hudební dramaturgií i vypuštěným bazénem uprostřed parného léta. Observační snímek přibližující se formálně dokumentu vám možná nezpříjemní večer, ale Řecko nejsou jen turistické Athény, gyros a moře. „Býval to 50 Cent, ale teď za krize je to 5 Cent.“ (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:13
    Útěk (2018)
    ****

    Nejsem feministka, ale vždycky mám zvláštní pocit zadostiučinění, když vidím film vytvořený ženami (navíc o ženě/nách) nebo jinými kinematografickými menšinami. Koprodukční Útěk (2018) splňuje nejen to, ale i touhu po filmovém napětí a postupně odkrývaném tajemství příběhu. Ztráta paměti je jevem pro většinu z nás nepředstavitelným, často vytrhujícím člověka z dosud těžce budovaného života a společnosti. Představte si, že byste měli začít od znovu, nepoznávali svého partnera/ku, děti, domov. Zní vám to jako horror? V rukách Agnieszky Smoczynské, režisérky bizarního muzikálu Vábení sirén (2015) a scenáristky Gabriely Muskały vskutku je. (Filmové listy, 2018)

    • 9.8.2018  15:10

    Romeo a Julie si už prošli různými zpracováními od Luhrmannovy verze zasazené do 90. let po animák zpodobněný dvěma tuleni ze znepřátelených rodů. V desetioscarovém a tříglóbovém muzikálu se přesouváme do drsných ulic New Yorku, které jsou prý doopravdy ulicemi L.A. V nich řádí nejen tancem a zpěvem gangy Žraloků a Tryskáčů. V češtině to bohužel nezní tak cool. Pro gangsterství jsem měla vždycky slabost, ale když se k tomu přidá ještě kontrastní lovestory klasické literatury, zahrnující tentokrát hlavní postavu deanovského Portorikánce v červené bundičce, nemůžu se než radovat, že roli nakonec nepřijal ani Presley ani Hepburnová, ale zůstalo to v rukách neokoukaných. (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:07

    „Až vyrostu, chci psát jako Lubor Dohnal,“ řekla jsem si v sedmnácti letech při své první návštěvě Filmovky. A stojím si za tím dodnes, mimo jiné i kvůli artovému filmu Kristove roky (1967) uvedenému existenciálním citátem „život je boj“, což je, řekla bych. Jedná se sice o debut s autobiografickými prvky Juraje Jakubiska, spojením dvou významných tvůrců Nové vlny ale vzniká záměrně chaotický, volnomyšlenkářský a částečně barevný klenot doplněný magickou až pohádkovou hudbou Wiliama Bukového, pro něhož byly právě šedesátky posledním obdobím života. Díky za rozpustilého Jiřího Sýkoru a jeden z nejlepších komplimentů vůbec. „Ježiš, ty seš ale krásná vobluda!“ (Filmové listy 2018)

    • 9.8.2018  15:06

    „Jediné, co po něm na místech činu zůstávalo, byla vůně whiskey,“ stojí v anotaci biografického filmu, což je smyslově tak trochu nonsensový základ pro přenesení na plátno. K dokreslení atmosféry promítání, nazývejme to třeba 4D, proto doporučuji donést si vlastní láhev daného moku, která vám navíc pomůže vnímat a zpracovávat uspokojení žebříčku základních lidských potřeb, jež tento film přináší. Jmenovitě: romantická zápletka pro potřebu lásky, tmavá skla pilotek pro pocit bezpečí, bitky pro uznání a úctu, vykradení banky k seberealizaci, plus jako bonus oslavné večírky, kterým se ani na LFŠ pravděpodobně nevyhnete. Nic hlubokomyslného, jedná se o netradičně východní pop akčního žánru. (Filmové listy 2018)

    • 13.1.2017  02:20

    Jako jeden dlouhej klip pro Rauryho <3 akorát plnej mladejch white trashes. Hlavně zvířecí scény jsou kouzelný.

    • 11.1.2017  00:23

    Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené.

    • 21.11.2016  21:30
    The Mindy Project (TV seriál) (2012)
    ****

    Asi neznám seriál, kde by byly všechny postavy úplně nesnesitelný, ale zároveň jsem je jako divák chtěla mít svým způsobem všechny za blízký osoby a přátele. Kromě tohohle.

    • 10.10.2015  18:36
    Krásno (2014)
    **

    Jsem z Jihlavy.

    • 28.9.2015  11:59
    Scream Queens (TV seriál) (2015)
    **

    Jedna hvězdička je ani nevím za co, druhá za Jamie Lee Curtis. Žádné tajemno se nekoná, ztráta času.

    • 24.9.2015  13:29
    Popelka (2015)
    ***

    Na první pohled je to skvělé a vizuálně pozoruhodné, ale pak se člověk zamyslí a říká si, co že to udělala Popelka s těma oříškama, co dostala od táty? Weitzi a Branaghu, kam jste dali ty ořechy?

    • 23.9.2015  21:18

    Film má hned několik nedostatků, zároveň i přebytků, bohužel se ale navzájem nevyvažují. Za hlavní mínus považuji upřednostnění docela nezajímavého současného rámcového příběhu, který ve spojení s příjemně (hlavně díky obsazení kombinace Chaplin-Huston) ztvárněným retrospektivním vyprávěním pokulhává. Snaha navázat dva příběhy jejich podobnostmi (totiž spíš vzájemnou rozdílností partnerů obou párů) pak působí velmi plánovaně a zanechává pocit konstruovanosti. Jsou zde i drobné, avšak zásadní chyby typu: teď nám donesli večeři na bar, tak jo, jednou do toho šťouchneme a jdeme pryč. Člověk pak přemýšlí i nad vztahem s nejlepší kamarádkou. Působí podezřele, když se tzv. nejlepší kamarádka hlavní postavy neukáže během její největší krize jako podpora, naopak už o ní není vůbec řeč. To diváka vždycky vyhodí z konceptu. Přebytky se týkají hlavně filmových klišé, za všechny mluví využití deště snad v každé trochu dramatické scéně. Všichni musí být mokří, jinak se to přece ani nedá autenticky zahrát... nebo ne? (Pozitivum na závěr: pohádkové zakončení v podobě zkoušky alá sůl na zlato se povedlo.)

    • 28.7.2015  13:58
    B + F (studentský film) (2014)
    ****

    Odkaz tu: https://www.youtube.com/watch?v=C8yjuwSNQRI

    • 13.7.2015  16:51

    Zajímavé, ale povrchně pojaté téma. Trochu křečovité struktuře s jasným záměrem by asi prospěl vlastní náhled autora do problematiky, chvíli se tím zabývat, pak by z toho třeba nečišelo tolik vypočítavosti.

    • 11.7.2015  16:02

    Naprosto fascinující animace podkopaná neustálým děním a množstvím detailů. Myslím, že filmu by prospělo vybrat pouze vyprávěcí vrcholy (povšimněte si názvu), případně je střídat se zajímavými momenty, aby ve filmu vznikl proměnný rytmus a neuvedl vás do stavu absolutní spavé hypnózy. Zpětně je dost těžké vyprávět obsah filmu, zdá se, jako by vlastně neměl žádnou dramatickou stavbu, ale i životopisné filmy ji potřebují.

    • 11.7.2015  11:13

    Geniální hudebník zastíněný množstvím odhalených zadků a koulí. Dokument, kterej je až v takovým chillu, že vlastně nemá skoro žádnou výpovědní hodnotu.

    • 11.7.2015  11:11

    Neslaný pokus o personifikaci jednoho města a vystižení jeho resp. její osobnosti. Ta žena nás všechny rozčilovala, vždyť tam vůbec nemusela být! Původní záměr vystihnout tvář Belfastu se ztratil v divadelně melancholické lidské tváři. Kdybychom ji neviděli, nic by se nestalo.

    • 11.7.2015  10:53

    Vezměte si skvělou a inspirující osobnost, abyste ji vzápětí utopili v přesyceném filmu s naprosto neadekvátní stopáží, která dává prostor akorát k opakování toho, co jste už vlastně někdy před chvílí slyšeli. Stejně jako se Wilko zbavil svojí zhouby, měl by se dokument zbavit minimálně čtvrtky svých rozměrů.

    • 11.7.2015  10:47

    Vždycky jsem měla pocit, že jednoduché příběhy obyčejných lidí jsou pro mě méně zajímavé. Blbost! Tenhle film dokazuje opak. Nemá výrazný děj, dějí se tam vlastně pouze místní maličkosti, ale způsob vyprávění, autenticita hlavních postav, jsou dojemně krásné.

    • 11.7.2015  10:44

    Propojení způsobu snímání a obsahu/ději i žánru filmu je perfektní, jediné výrazné zaškobrtnutí na celém filmu je pro mě nesmyslná snaha autora doříkávat. (spoiler) Monolog matky ve vězení se stává naprosto nadbytečným a vlastně trochu otravným, všichni přece víme, proč udělala to, co udělala. Nebezpečí závěrečné otravy.

    • 5.7.2015  02:04

    Tyhle překvapivý změny žánru někde uprostřed filmu baví! Od vztahový konverzačky k mysterióznímu duchovnímu zážitku.

    • 3.7.2015  15:07

    Jediný film v Cannes (možná vůbec), ze kterého jsem kdy dobrovolně odešla z kina. Možná chyba, třeba se to pak "rozjelo"...

    • 2.7.2015  23:13
    Respire (2014)
    *****

    Už dlouho jsem neviděla tak dobře nacastovaný film. Asi je to hlavně záležitost holčičích přátelství, která docela jednoduše oscilují mezi absolutní láskou a totální nenávistí, jako bych to odněkud znala. Situace jsou napsané a režírované s takovou jistotou, že se člověk snadno ztotožní s pocity Charlène, zároveň trošku chápe i deformovanou mentalitu Sarah. Vyrovnání se tímto vztahovým problémem se zdá být nevýlučné, přesto jsem čekala, že to dopadne jinak, s kapkou naděje. Nejvíce se povedlo propojení dýcháním - Charlène nemůže dýchat, je obětí, na konci ukáže Sarah, jaké to je, když se člověk dusí. Jen neodhadne míru.

    • 8.6.2015  23:34

    Ač je druhá půlka filmu trošku nečitelná ve své symbolice, většinu lze připsat Alexandrově bujaré představivosti a nejspíš se ani nehodí se v nich analyticky pitvat. Přínos této "série" vidím hlavně v krásných příkladech důležitosti načasování. Každý záběr, každý detail má svůj čas, při jehož neodhadnutí by film ztrácel na efektivitě. Zde tomu tak není. Zdálo se mi, že každý buď nepatrný pohyb je pečlivě naplánovaný a zkrátka do filmu patří. Navíc věty, které by se v češtině zdály patetické, zněly by hloupě, zde herci vyslovují s občas trochu divadelní, ale stále patřičnou přirozeností.

    • 4.6.2015  14:07

    Kamera povedená, kostýmy, mizanscéna povedená, vizuálně poutá, ale ten příběh? Od chvíle, kdy zabijí Asiata na benzínce, už se to vlastně nikam neposouvá, zdá se, že až ke konci se vlastně nic moc nestane a pouze proplétání ústředního trojúhelníku to pro mě nezachraňuje. A ten závěr? Bylo jasné od začátku, že to skončí nešťastně (viz. název), myslím teď opozitně k happyendu, ale čekala jsem, že se alespoň něco ze symbolické roviny propojí, třeba magické číslo 6,66. Nepropojilo. A co ta reklama v úplném závěru?!

    • 1.6.2015  17:46

    Taneční filmy často dávají přednost v první řadě precizní choreografii před poutavostí příběhu, který obvykle mívá napříč žánrem stejnou strukturu. Hrdina objeví smysl svůj života v tanci, díky němuž překonává nejrůznější překážky na cestě k happyendu ilustrovanému epickou až patetickou závěrečnou taneční scénou. Zde je tomu vlastně nejinak, ale v unikátním kontextu německé socialistické republiky, kde pouliční tanec není tak zcela vítán. Příjemné překvapení, výrazně pozvednuté soundtrackem. Nejlepší scény filmu: počáteční posedlost breakdancem a odhodlání tančit všude, noční můra s polibkem.

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace