maoc

Pro lidi, kteří se nenechají unést svou fantazií jsou to protrpěné 2 hodiny. Pro ty, kteří se zhypnotizovat dají a příjmou pravidlo, že žádná pravidla nejsou, je to zážitek na celý život.

Rád se nechávám dojímat a tenhle film mne vždy spolehlivě několikrát rozbrečí. Takže se na něj nemohu dívat ve společnosti neb bych se asi ztrapnil. Muži přece nepláčou. Nebo ano?

Pro milovníky Murnauovy klasiky povinnost, bez znalosti Nosferatu je to ale téměř nekoukatelné. V každém případě je to zajímavá mystifikační hříčka. Pokud vás takové filmy baví, zkuste třeba i V kůži Johna Malkoviche (John je asi pro hraní v podobných filmech jak dělaný :) nebo JFK.

Timur a jeho parta nám ukázali, že i postkomunistické země můžou natočit film srovnatelný svou produkcí s největšími kinematografickými mocnostmi. A když se k tomu přidá slušný příběh a neodflákne se to, je to pecka. Lukjaněnkova vstupenka do high society. No a co, má na to a dře. Takže, filmaři vlasti české (a moravské a slezské), máte koule na to, vydat se cestou, kterou prorazil tenhle ledoborec? Nebo zase budete přešlapovat na místě a čekat, až zamrzne?

Perfektní parodie která nepostrádá ani jeden z atributů všech správných bondovek: nádhernou bondgirl, skvělou hudbu, nějaké ty hlášky a high-tech hejblátka, v tomto případě hlavně budík a charismatického agenta. Kdyby měl Vorlíček dostatečný rozpočet, natočil by klidně i normální bondovku, která by ty americké strčila do kapsy.

Tento film je pohádka. Ne, opravdu, myslím to vážně. Je to moderní pohádka a kdo tohle nepochopil, nemohl ho nikdy příjmout. Je to pohádka o Dobru a Zlu a jejich věčném boji, o špetce dobra a možnosti nápravy každého z nás, o osudu, o lásce a oběti. Je o ošklivém káčátku, ze kterého se vyklube něco víc. Film je neuvěřitelně otevřený jak pro intelektuály, tak pro "obyčejné" diváky, každý si v něm může najít to svoje. A za to má tu pátou hvězdu.

Celý film jsem zhltl i s navijákem, chytil jsem se na pěkně ostrý háček a pak byl uvláčen k údivu tou REALITOU, jaká číší z tohoto zobrazení BUDOUCNOSTI. Viděl jsem to ještě před tím, než se to stalo známým a tak můžu říct, že jsem na to koukal opravdu s čistou hlavou a otevřenou hubou.

Od hudebních filmů či filmů o hudbě nic moc nečekám, ale tohle fungovalo perfektně. Britský humor, absurdita a "děsivé nájezdy fanynek" v jednom monochromatickém bonbónku. A nedčasová hudba jako bonus. Mňam!

Nechci porovnávat a originálem, nejsem dnešní. Tohle je americký remake. To je jako porovnávat jablko s ananasem. Oboje je ovoce, ale těch rozdílů... Čili: Je to perfektně natočené, filmařsky všechno sedí na místě jak prdel na hrnci. Atmosféra by se dala krájet. Pomalu se vám odkrývá to velké, smrtící tajemství. A pokud nevíte, jak to má dopadnout, budete (asi) překvapeni. Já jsem k tomu přistoupil s čistou myslí a nechal se vtáhnout. A fungovalo to na mě bezchybně. Bál jsem se, lekal jsem se, byl jsem napnutý jak dítko otevírající dveře do sklepa. A když jaksi není, co vytknout, tak by se ani na hodnocení nemělo šetřit.

Barvy! Celé to působý jakoby animovaně, vše je v mléce, oparu. Po vizuální i atmosférické stránce je to velmi silné, a proto jsem ochoten odpustit nějaké ty scenáristické poklesky. A Christina Ricci je k sežrání.