mat.ilda

Nikdy se vlastně nechci dívat... a téměř vždy se podívám. Asi nějaký kouzlo.

Středověká fraška se zlehka přehoupne do romantického thrilleru s hororovou zápletkou a kromě až hamletovského rozhodování mezi usvědčením z vraždy nebo ze známosti nabízí i spoustu vychytávek pro začínající sales managery... nebýt přepísklého konce, mohla to být ferpektní zábava.

Příjemně strávený čas když nevíte coby a nechcete se nechat urážet čímkoli... nezřídka s touhou být součástí té nablýskané noblesy, vyjma obětí, vrahů a Poirota.

To máte, když vás chřipka upoutá na sofa a uzurpátor ovladače neprohlédne úskok tvůrčí skupiny oddechu a zábavy a donutí vám Donutila se zpovykaným komparzem bez dozoru... Zato už chápu ty tlaky k uznání statusu umělce.

Podivnost plná písku odsýpá v doprovodu zvráceného humoru k pompéznímu finále a zdá se být osvěžujícím - chce se říct - artem. A to já rád.

Jediný seriál, který jsem viděla dvakrát... dobrovolně... a ráda.

Má to atmosféru, prostě má.

Nechtělo by to na čas "vypnout" a pár kroků odstoupit, Hřebejk? ... (Co to je za jméno, proboha!) Takhle - snaha byla, zejména v uchopení správného narativu, který nám udává směr, nicméně i v Lidlu vědí, koho posadit k vánočnímu stolu a drag queen si předcházejí už v mateřské školce... taková neusilovnost, Hřebejk.

Oživlé bytosti z úžasné "Krásy nesmírné" a typický Dutohlav z našeho světa - jak příznačné... oproti Bělohoří v šťastný konec nedoufám, bo Dutohlavů mnoga a o osvícení nestojí.

Odpudivé stejně jako doba sama, i to upachtěné panoptikum v ní, a to si troufám tvrdit na základě osobních zkušeností i minut strávených v jejich nápodobě. Nevím, co bylo horší.