Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Dobrodružný

Recenze (924)

plakát

Dunkerk (2017) 

Sugestivní audiovizuální orgasmus nevídané intenzity, který vás v první vteřině pohltí a na konci naprosto emocionálně vyčerpané vyplivne. Pan profesor Nolan opět přednáší na téma "jak by se mělo vyprávět obrazem" a zas a znovu dokazuje, že de facto nemá momentálně konkurenci. Zimmerova hudba naprosto precizní a kouzelně podmanivá. Oskaři nemohou nepřijít! 10/10

plakát

Focus (2015) 

Nuda nadpozemských rozměrů, kterou ani ubersexy Margot Robbie nezachrání. Direct-to-dvd kousek s trošku lepšim (nevyužitym) budgetem. 3/10!

plakát

Rocco (2016) 

Zoufale přestylizované, zbytečně přearanžované a plné neautentických pseudo-doku momentů. Potenciál veliký, asi jako Roccův *****, leč tvůrci to nepojali jako osobitou zpověď a sebereflexi, ale jako rádoby emotivni a srdcervoucí promo. Ale sežrat by jim to mohl jen naivní bambula, co si vážně myslí, že Rocco po tomhle divadle vážně ukončí "kariéru". Pět penisů z 10!

plakát

Rychle a zběsile 8 (2017) 

Prej rodina... ten pokrytecký důraz na tuto hodnotu ve filmu, v němž vnitřní amorální logika funguje na principu "co je moje, to je moje, co je tvoje, mě nezajímá (burn it to the ground)", mi přijde jako zdaleka největší úlet celé série... a v tomto případě raději nukleární holokaust než... Diesel, omlouvám se fandům, ja opravdu asi idiot... jinak obecně z hlediska logiky se na F8 nejde zlobit, tohle se přece brát vážně nedá, a proto to aspoň jako vypatlanej blockbuster plnej "wtf akce" funguje... 5/10!

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Solidní monster-scífko s vypiplaným vizuálem (zejména přenádherné exteriéry!), v němž se zas a znovu všechny budoucí oběti podívají tam, kam by se průměrný středoškolák nikdy nepodíval, a kde nejpůsobivější pasáže jsou ty krátce před relativně hodně krvavou akcí ("akce" samotné netrvají zrovna dlouho; mustr: útok do zad, otočka, zděšení, střih, krev na podlaze). Z obsahového hlediska se Scott nikterak nevzdal své ambice o filosofický přesah, přičemž, vzhledem k okolnostem, linie "stvoření" zde přece jenom působí méně kostrbatě, než tomu bylo v případě Promethea (ačkoliv mi volba dějotvorného elementu vůbec nesedí). Na vyčerpanou ságu o Vetřelcích zoufale málo, jako svébytné sci-fi dobrodružství celkem koukatelné. 5/10!

plakát

La La Land (2016) 

Ale jo, dokoukat se to JEDNOU dalo... Vsadim se, že nikdo si songy z tohoto filmu doma nesjíždí pořád a pořád dokola... podivné, že? Klasika z toho nebude ani náhodou, neboť klasika nesmí být jen mechanickou napodobeninou klasik... Neaktuální, předvídatelné a děsně utahané (termínu kýč bych se nebál). A ta neinvenční hudební čísla... nebavilo, nebavilo a nebavilo!

plakát

Místo u moře (2016) 

Mrazivě dokonalé! Bez patosu, bez podbízení, bez příkras... 10/10!

plakát

Gilmorova děvčata: Rok v životě (2016) (seriál) 

Systematická (ač někdy zjevně nezamýšlená) devastace kouzelného fiktivního městečka Stars Hollow a jejich dvou nejzářivějších perel, z níž mají největší radost pravděpodobně ti, kteří už "dospěli" a "žijí v tom opravdovém a špinavém světě, který se s nikým nemazlí" (oooo ano, my ostatní jsme vymaštění romantici). Tyhle komentáře jsou tak prostoduché, až mě to fyzicky bolí a vůbec to vymezování se vůči ostatním nechápu - bavte se přece o díle, ne o pocitech ostatních. Nejenže čtvero ročních období tak nějak popírá předešlé série (nejen tu nenáviděnou sedmou), ale co hůř: tápe ve všech postihnutelných aspektech tvorby. Scénář vyprázdněný a neúměrně natažený, když Gilmorkám zřetelně nesedí ona devadesátiminutová stopáž (ale obecně dějotvorné látky + solidních dialogů je zde tak na dva klasické díly - že se skáče v čase tvůrce neomlouvá). Nostalgie a radost z návratu hrdinů brzy vyčpí (na tom přece nelze stavět po 360 minut) a dostaví se pocit rozčarování nad zpochybňováním všech pilířů, které držely seriál celé ty roky ve skvělé kondici (jedním z nich je i ona naivita - kdo tohle popírá, popírá tak samotného ducha Stars Hollow a 95 procent postaviček v něm). Onen prvek "osvěžujícího" realismu, nad kterým zde moji moudří kolegové vrní blahem, činí z pokračování následovníka úplně jiných seriálů. Že Rory nenaplnila své ambice, i když vystudovala prestižní univerzitu, a momentálně spíše tápe v pracovním i osobním životě, lze dozajista vnímat jako symbolické zhodnocení situace vykořeněné americké generace Y (pro někoho millennials), která se ve světě rychlých změn, nekritického důrazu na výkon, rostoucí nerovnosti a odklonu od tradičních hodnot topí v oceánu nejistoty. Fajn! V tom problém netkví, poněvadž každa kritičtější reflexe doby je vítána. Problém vězí v negilmorovském mechanismu reakce na tyto podněty (bavíme se teď o Rory). Rory už není ta dobře vychovaná, srdečná a citlivá dívka, jež sice občas škobrtla (sex, škola, city...), ale vždy nakonec došla skrze sebereflexi, vlastní rozum a pomoc zvenčí (Lorelai) k revizi sebe sama - to z ní dělalo tu výjimečnou dívku s výjimečnou matkou ve výjimečném městečku, kde čas plyne tak trošku jinak než v opravdovém světě. Momentálně se z ní stala amorální, sebestředná a tak trošku vypočítavá kravka, které jakoby by celé dětství a pubertu postrádala bezmeznou lásku a harmonické zázemí, jež vždy (i v době krize na Harvardu) měla. Není možné jí v daném kontextu obdivovat, fandit či se s ní ztotožňovat (tak možná litovat). Tato mutace navíc probíhá v dějové linii, v níž je Rory jako seriálový charakter příliš stará na zobrazované pracovní lapálie. Viditelně se realizace scénáře zpozdila, avšak do přepisování se nikomu nechtělo. Zrovna tak násilný přerod Emily působí podivně, neboť Emily přestává být tou starou známou konzervativní Emily pouze a jen kvůli smrti Richarda. A to jako vážně??? Takhle lehce rozbijeme důsledně budovaný svět konzervativní staromódní pravice a hodnot, které byly těmto elitám vštěpovány po generace??? Ne, tohle není pokračování Gilmorových děvčat, toto jsou nová Gilmorova děvčata, jež atmosférou, světonázorem a perspektivou nemají nic společného s Gilmorkami seriálovými. Navíc ty otravné hudební a rádoby poetické vložky zastírající nemohoucnost tvůrců. Nejde tudíž o obsah a formu jako takovou, ale jde o to, že se to chce vecpat pod značku GG - a značka GG vždy měla určitý standard, jenž tu teď očividně chybí. 4/10!