Hafran

Ecce Homo Homolka v balkánském provedení na webkameru. ;)

Stažená, upocená atmosféra, která graduje s každou minutou a neúprosně míří do nikam, ve spojení s nesympatičností většiny postav a trochu těžkou uvěřitelností jejich chování, však podmanivě viří krev většiny diváků. Svůj podíl viny má každý a divák také většinu postav nenávidí. Už dlouhou dobu jsem neodcházel z kina tak plný emocí jako z tohoto filmu.

Tuctový příběh o otci, který se rozhodne napravit svůj vztah s dcerkou až když je příliš pozdě. Celý film stojí na hlavní postavě, která je nepříliš sympatická avšak svou býči upřímností a bezstarostností si nakonec přízeň diváka zcela získá.

Melville obvykle drží hlavně na charismatu Alaina Delona, tentokráte ho však velmi zdařile zastupuje úžasný Howard Vernon. Film je neustálým monologem, který zdvojuje a popisuje to co vidíme, nikam nespěchá, nic nezatajuje a je mu stejně jako hlavní postavě jedno, zda ho posloucháte či odpovídáte. Křečovitě uvolněná atmosféra u krbu je podpořena minimalistickým herectvím všech protagonistů a průvodní myšlenka je výborná. Nechá vzpomenout na Vyšší princip.

Kdokoliv jiný by asi tento krátký snímek natáhl na dvouhodinovou seanci o ničem, za to chvála režisérovi. Příběh o Arabce,která má problémy v rodině a musí volit mezi vlastním štěstím a štěstím rodiny je sice napínavý, na dnešní festivalové produkci však už banální. Obě herečky jsou však charismatické a krásné a tak jde o příjemnou hříčku s krásným vizuálem z izraelské pouště. ;)

Slušní herci, rozvleklý scénář a klasická bajka o ženě, která si nemůže vybrat mezi přiliš vášnivým a příliš málo vášnivým mužem. Navíc by mě zajímalo, proč se poválečná Anglie, vždycky filmuje s úplně identickými filtry, barevností a kontrastem :/

Dokument nejde hodnotit bez síly osobnosti objektu a Čáslavská je na plný počet sama o sobě. Sommerová však svým autentickým "vetřením" do rodiny opět boduje a natáčí intimně rodinný film o ženě, kterou znal celý svět.

První hraná Pixarovka ;)

Apolitická alegorie o krizi v Řecku aneb co všechno člověk musí udělat aby si zachoval život a zároveň důstojnost ve chvíli kdy není co jíst. Bressonovské náznaky jsou cítit, ale prostě ne každému to tak věříte. A je fascinující kolik lidí rozladí nezakrytá masturbace, Freud by se bavil. ;)

Ridley už není žádný mladík, aby posouval hranice žánrů a do krve inovoval. Ale stále má co říct, dokáže perfektně vystavět příběh a napětí a do rutinéra má pořád ještě daleko.