Jaccobos

Setkal jsem se s ohlasem, že je to spíše naučně-populární, než populárně naučný a myslím, že je to tak. Češi ve svém vztahu k psychologii a hovoru o věcech psychických teprve hledají slova a myslím, že tento pořad je dobrou směrovkou, která může zaujmout i širší populaci dnešních hledačů :)

Jak víme, čeho je moc, toho je příliš a platí to jak o emocích, tak o vůli (jejíž atribut je spíše chladná hlava). Svobodná volba nám umožňuje užívat obojího a dělá z nás to, co jsme. Hezká myšlenka v krutopřísném provedení herců s prvotřídní hudbou Klause Badelta :)

Znáte ten typ filmů, jak na to koukáte dvacet minut a jediné, co vás udrží u obrazovky je fakt, že existuje naděje, že se to rapidně zlepší ? Tak toto není ten případ :)

Wes Anderson má svůj rukopis pevně v rukou a kdo má rád jeho filmy, tak byť jde o animáč, rozhodně to neztrácí na šílené detailnosti a humoru, na který je člověk od Andersona zvyklý :)

Bylo to moc dobré, kam se hrabe můj žážitek s knihou Fantom opery...

Příběh malé Ofélie, která utíká před strachuplnou válečnou realitou frankistického Španělska do světa fantasie a světa, kde má své jisté postavení - v zemi faunů a víl je princeznou. Pohádka zobrazující ostrý kontrast dvou světů, který ovšem mají společný jmenovatel: Bez práce (boje a odvahy) nejsou koláče...

Otázka smrti byla je a bude důležitou otázkou v našem životě. Kdo si ji neklade a nevyřeší - je jenom otázkou času, kdy ho začne sužovat existenciální úzkost a zblbne. Myslím, že jde pouze o podaný fakt, že se smrtí se musí každý vyrovnat. V Pramenu (neboť jsem nepochopil překlad Fontána) je třeba ocenit snahu zobrazit něco, o co v dnešní společnosti (nebo alespoň v mém okolí) není přílišný zájem - ba dokonce je smrt označena jako něco smutného, o čem se moc mluvit nesmí a mnozí lidé si nedovedou představit větší "tabu". Myslím, že tento film je velmi NA MÍSTĚ a škoda, že jich s podobnou tématikou není více. Jinak mě osobně vadila Rachel Weisz s krátkými vlasy - o tom, jak mi ZDE vadí Hugh Jackman zde mluvit nebudu :)

Příběh o bolesti a lidech, co se milují, ale zároveň si ubližují. Aby jim tato syntéza dlouho vydržela odpouštějí si.

Komplexita a tvar příběhu jsou důležitými atributy dnešní kinematografie - jen málo dnešních tvůrců dokáže říct to, co chtěli a ne pouze rozhodit materiál mezi publikum, kde si každý (dnes přece) uniformovaně "individuální" najde svou projekci, jak to cítí a podobné hovadiny. Díky za tuto direktivitu Rubena Fleishera, která je velmi příjemná, když je dobrá. Šéfkuchař nám orestoval nejprve úvod, který nám představí všechny postavy a ukáže, kdo jaký je. Obvykle by to nebylo nic moc, ale zde jsou postavy dost "cool" na to, aby to udělalo z čůrku tekoucí kvality šplouchající vlnky stylu a elegance. Ryan Gosling se zhostil své role krásně a je také spolu s "Bráchou Phoebe" Giovanni Ribisi vedoucím cool sekce v Gangster Squad. Buďme rádi, že zde máme krásnou mafiánku, kde je možná poněkud průhledně, ale o to zábavněji servírován boj o dobro. V dusné atmosféře povolebního období - každý nosíme odznak, nebo ne? ;)

Nemůžu jinak, než podotknout, že golf je hra, která snad nejlépe odráží skutečnost života, že člověk neví dne ani hodiny a zlepšovat se, dosahovat úspěchů lze pouze postupně, s velikou trpělivostí, polykanými urážkami a pílí - to vše s tím, že kdykoli může odkudkoli přijít cokoli a toto naše urputně započaté dílo nadobro zmařit. I přes tuto více než nejistou situaci se ale musíte pekelně soustředit, ale ne zase moc, protože to taky škodí. Zkrátka golf i život mají společné paradoxy - to je činí tak zajímavými a přitahujícími. Ještě jednu věc mi dal tento film - našel jsem konečně cestu k Shia Labeoufovi - hraje opravdu krásně, stejně jako jeho matka a malý "Eddie nosič". A ještě další jedna věc :) Nádherně vyobrazený vztah syna a otce. Je patrné, že otec má svého syna rád, přesto chce, aby přestal s golfem a nechce uvěřit, že by mohl někdy dosáhnout touto cestou štěstí. Doporučuje mu (velmi tvrdým a nesmlouvavým postojem), aby svého snu - golfu zanechal a věnoval se "pořádné práci". Bylo by jednoduché hned otce odsoudit jako záporáka a přehlédnout jeho opravdovou lásku a obětavost, se kterou se stará o svou rodinu. To bychom se ale šeredně zmýlili. Tento otec byl ukázkou toho nejlepšího, co člověk vůbec může ve své nedokonalosti nabídnout - i přes svou zpátečnickou povahu, přes své přesvědčení a tvrdou zkušenost, kterou v životě na vlastní kůži zakusil se odváží (ano odváží - je velice odvážný) naslouchat svému synu a nakonec ho pochopit - není to hned, ale je to a v celé plnosti a kráse, kterou nabízí poslední dojemná chvíle filmu...