Jaccobos

James Cameron to umí. Připadalo mi to, jako šikovně zkomponovaná opera - vše bylo velmi spontánní - bylo to v souladu - emoce i příběh. Na Pandoře se příběh pro Jakea rozehrál velmi pozvolna. Počáteční romantika a učení se novému myšlení je "bohužel" záhy vystřídána (nechci říci tvrdým, ale spíše přirozeným) dopadem na realitu. Boj začal a ten už tvrdý byl... Velkolepý střet dobra se zlem - bezohlednosti s ohleduplností. V celém příběhu jsem se nemohl zbavit nutkavého pocitu paralely s indianskou genocidou ve Americe. Možná jde i o pokus o reflexi od J. Camerona. Každopádně příběh končí jinak, než jak to bylo s indiány. Pandora byla ubráněna i když ztráty byly veliké. Prostý, jednoduchý a úžasný film - v 3D realitě asi ještě lepší - Mohu doporučit všemi pěti *, které si tento film rozhodně zaslouží !!! PS.: Slovy mého kamaráda: "Miluju šmoulinku".

Devět pytlových panáčků se ocitne v apokalyptickém světě bez života a bojují proti zlu. Dobrá myšlenka filmu je, že " devítka" jsou rozložené části jedné duše - tedy pokud chtějí něco dokázat je zapotřebí, aby bojovali jako jeden muž :) Dokonce je potřeba i oběti. Tím, ale páska pozitiv končí a zbytek výčtové pásky je ponořen v blátě roztahanosti. Graficky se mi film líbil, nápad dobrý - dokonce i myšlenku to mělo. Nuda to rozhodně nebyla - doporučuju.

Reakcí na umírněnost, přehnanost konvencí a pravidel byl román O. Wilda - Obraz Doriana Graye. Ať už kritizovali dekadenti cokoli, v kontrapunktu a snaze o svobodu došli moc daleko. Ze začátku mi film hodně evokoval Ďáblova advokáta s Al Pacinem. Je vidět, že zkušenost s pokušeními a bojem s nimi se moc nemění a díky tomu je Dorian Gray stále velice aktuální. Líbí se mi vývoj Doriana od zpupných proslovů: "Nic si neodpírej... Svědomí je jen slušné slovo pro zbabělost", se ke konci dostane i poznání: "Rozkoš je velice odlišná od štěstí". No a potom můj oblíbený Londýn ! :)

Wes Anderson má svůj rukopis pevně v rukou a kdo má rád jeho filmy, tak byť jde o animáč, rozhodně to neztrácí na šílené detailnosti a humoru, na který je člověk od Andersona zvyklý :)

Velkolepý film plný srandy, historických vylepšení, francoužštiny, nasraných Židů, narážek, ironie, skvělé "tarantinovské" hudby, "tarantinovských" kapitol a na neposledním místě Brad Pitt ve svém komicko-drsném převleku...

Velká sranda. Myslím, že to vzali pevně do svých rukou lidé, kteří si uvědomili, že diváci Harryho pottera rostou a mají jiné požadavky, než infantilně blbě rádoby temnou, upřímnou a, jak říká můj brácha, "uslintanou" atmosféru. Pryč s ostatními díly! Tento díl je velice zdařilý. Sází (nejen) na studentský humor, který je nejlepší ze všech. Jinak pocit z filmu: Všechno je o dobrým fetu (lektvaru štěstí)

Je to skvělej scénář, ale někteří herci to prostě zabili (Bořek) - naopak někteří byli úžasní (Chudík, Huba...)

Působící životní drama jedné světové osobnosti.

Skvělost bojových scén člověka zprvu velmi uchvátí - tvůrci jsou zde velmi nápadití. Nicméně to tvoří většinu filmu. Samozřejmě, že hlavní dějová linie je ve filmu velmi výrazná, ale časté bojové scény mají málo opodstatnění a bylo by třeba vytvořit více kontextu. Srovnáním s Pánem prstenů bych se vyhnul, protože Krvavé pobřeží postrádá Tolkienovu hloubku a propracovanost. Nicméně si myslím, že krvavé pobřeží může hravě obstát na pozici velkofilmů, kde jde opravdu o megalomanství (které je samozřejmě pro divácké oko také přitažlivé), nicméně je zde špatně skrývané za moudrost a válečnickou zručnost.

Viděl jsem úžasný filozofický kus, který je velice podobný Butterfly effectu. Jde tu o restrospektivní pohled na život - resp. životy, které se rozdělují pavoučím pravidlem po každém rozhodnutí na dva další. Je totiž vždycky zajímavé moci dohlédnout za naše rozhodnutí. Vidíme, jak jsme se rozhodli a můžeme si říkat "kdybych tohle, kdybych tamto". Jedna z posledních vět to vyřešila - každá cesta je správná - každá je ta pravá. Akorát s tím asi má Pán Bůh dost práce neustále napravovat zlo, co jsme si způsobily, aby mělo dobré následky - ještě že je všemocný xD