Raztubyl

Victor Vũ se rozhodl natočit první vietnamský wu xia film a je více než zřejmé, u kterého slavného režiséra se inspiroval. Krvavý dopis se velmi podobá svým čínským vzorům ale zasazením do vietnamské historie působí poněkud exotičtěji. Scénář na motivy knihy Bui Anh Tana nepůsobí nijak zvlášt originálně a lehce klišovitě, i když se nakonec vyvine trochu nečekaně (ale jen trochu). Naproti tomu vizuálně je film dokonalý, krásné vietnamské lokace a obzvláště bitky v nich jsou nasnímané opravdu impozantně, je vidět že s kamerou si tvůrci opravdu vyhráli. Zvláštní že je film nejen na poměry asijských epických spektáklů až nezvykle krátký, konec se zjeví jen tak zničeho nic, vůbec by nevadilo o půl hodiny více. A upozornění pro ty, kdo nemají rádi létající asiaty: tomuhle filmu se vyhněte obloukem, protože většina postav má na konci nalétáno více než Tom Cruise v Top Gunu.

Amemiya Hotaru je pako! A ještě větší než v první sérii, díky čemuž je ta druhá snad ještě zábavnější. Haruka Ayase byla ideální volba pro roztržitou Hotaru! Když se převlékne do roztrhaných tepláků, je lehké ji uvěřit že není nic lepšího než se s plechovkou piva válet na zápraží starého, útulně neuklizeného Tokijského domečku a usínat pod vrstvou starých novin. A podobné pako je i její bucho, povětšinou přehnaně vážný Japonec, jež se pro něj šílenou Hotaru snaží pochopit. Scény ve kterých se oba rozdílné charaktery sejdou v jedné malé místnosti jsou dokonalé. Těším se na celovečerní film!

Brunej nemá zrovna rozvinutou kinematografii, za celou dobu existence země tam totiž vznikl pouhý jeden film, natočený v roce 1968 ministerstvem náboženství, jež se navíc díky svému kontroverznímu tématu příiš vřelého přijetí nedočkal. Přesto se zde však najdou lidé, kterým tento stav nevyhovuje a snaží se jej změnit. Adam Groves je blonďatý angličan, narozený a žijící v Bruneji, jež založil vlastní filmové studio, původně natačející svatební videa, klipy pro místní kapely a podobně. Po nějakém čase se však rozhodl postoupit na vyšší level a natočil vlastní webseriál, který i přes to, že v něm hrají jen jeho kamarádi a nepodílel se na něm nikdo se skušeností s profesionální tvorbou, nevypadá vůbec špatně a i přes chudý děj dokáže zaujmout. Taky se není čemu divit, že už oznámil úmysl natočit celovečerní verzi a jako teprvé druhý místní film ji protlačit do kin.

Jak může být těžké dojet na oslavu nového roku domů? Počkejte až se vám na nohy přilepí velkohubý čínan, jež neštěstí přivolává jen tím že na ně pomyslí. Nijak zvlášt originální komedie, která ale skvěle využívá specifického prostředí současné Číny a především je opravdu zábavná. Pokud chcete vědět, jak v téhle šílene zemi funguje doprava vlakem, nebo jakým hotelům se vyvarovat, podívejte se na Lost on Journey! Škoda, že se tvůrci nevyhli morálním poselstvím, napravování pokřivených charakterů a scény chytání výherního ticketu.

Omae ni ashita wa konai! Věta, jež neoblomný Date-san řekne každému, komu se nedostalo spravedlivého trestu. Týpek, jehož existenci by si asi přál každý člověk, který se dočte o propuštění jasných viníků kvůli nedostatku důkazů. Japonci si tak stvořili vlastního nočního hrdinu, zdánlivě neškodného fízla s miloučkým kawaii vzhledem Masato Sakaie, jež se mstí nepotrestaným zabijákům, i když ne tak jak by se ze začátku mohlo zdát. A aby to neměl tak snadné, jde mu po stopě jeho policejní kolegyně, chodící rozhledna An Watanabe. Poměrně originální téma pro kriminální seriál a divím se, že tak málo využívané. Škoda, že se tvůrci opět nevyhli klišovitým pohnutým osudům hlavních představitelů, zabíjení rodinných přislušníků atd. I tak ale další ze seriálů u kterých lituju, že japonci mají ve zvyku natáčet tak málo dílů.

Jak se dá zabít zdánlivě nesmrtelná scéna, ve které se v současné japonské lázni mezi nahými japonskými dědky vynoří japonsky vypadající říman a začne japonskou latinou komentovat vymoženosti jako lavor apod.? zeptejte se režiséra Hideki Takeuchiho kterému se to podařilo a z nadějně vypadající japonské podivnosti natočil jen podivnost nudnou a sterilní. Je úplně jedno že ve filmovém Římě je polovina obyvatel typickými japonci, Lucius neustále střída japonštinu a velmi pojaponštěnou latinu, že samotné cestování v čase se chová podle toho jak scénarista zrovna potřebuje a že celý film měl očividně dosti malý rozpočet takže římské bojiště je natočeno v jakémsi malém lomu a pobíhá po něm 20 japonců v brnění. Nejhorší je totiž že je o všechno natočeno tak nudně a nezajímavě že už od začátku začnete odpočítavat minuty do konce. A těch je subjektivně až nebezpečně moc!

Slabota, čekal jsem že dánský animák inspirovaný zábavně kýčovitým glam metalem bude jakkoliv nekorektní, originální a buransky vtipný. Místo toho ale tvůrci vytáhli základní příběhové schéma použité v 99% jiných dětských animáků a naroubovali svůj film na něj. Takže Ronal je slaboch který někam jde s rádobyvtipným týpkem, drsnou ženskou a aspoň trochu originálním teplým elfem aby vysvobodil svojí vesnici, pomstil smrt kohosi na vozíčku a zabil strašlivou příšeru, vše předvídatelné do nejmenších detailů a povětšinou zoufale nudné. Díky tomu vznikl film, který se tváří jako že je určený pro dospělé, zároveň je však humorem i čímkoliv jiným očividně zaměřený na malé smrady. Přitom prvních pár minut, do útoku temných zrůd odkudsi z daleka, stejně jako trailery vypadalo nadějně. Asi jsem si měl dříve všimnout podtitulu Babes, balls and muscles in 3D for the whole family!

Tak už i malajci se konečně naučili točit akci tak, že z ní nekrvácí oči, už bylo načase. KL Gangster mě opravdu překvapil, přehnaná malajskost, jež ubíjí většinu tamní produkce je v něm téměř neznatelná. Příběh opravdu odsípá, i díky krátké stopáži to vypadá jako by během střihu vyhodili všechny nadbytečné scény, i přesto se ale narozdíl od jiných malajských filmů dá děj vpohodě sledovat a pochopit. Jediné co mi opravdu vadilo je jen nechutně roztřepaná kamera, díky které v pár scénách není téměř vidět co se děje. V už připravovaném druhém díle by Yusof mohl trochu omezit funnymany co říkají bro, zklidnit kameru a možná i tempo. A rozhodně mě zajímá jestli se mu opravdu podaří přesvědčit Tonyho Jaa aby si v pokračování zahrál.

Krátký film, který údajně vznikl jen aby Hitoshi Matsumoto dokázal že umí rozesmát i američany a scénář je napsaný dle jeho představy o americkém humoru. Sice je podobně úchylný jako jeho pozdější filmy, opravdu vtipných scének je v něm ale jen pár a zbytek balancuje na hranici trapnosti. Zábavnější než samotný Sasuke je spíše dokument o tom jak a proč vznikl - část kde Matsumoto s umělým nosem a v kovbojských hadrech nakráčí do baru někde v Texasu je zabijácká :)

Hodně divoká ale úchylně zábavná cypovina. Očekával jsem něco ukrutně vážného, čemuž napovídala i úvodní scéna, jenže po té co se objevila Xiaoyu na pandě, uhánějící v oblcích prachu přes město, jsem pochopil že tomu tak naštěstí nebude. Myslím že fanoušci Tekkena a akce budou hodně zklamaní, protože první hodinu to vypadá spíš na zfilmované Sims, než Tekken. V celém filmu jsou jen 2 souboje, i když pravda že ten druhý trvá přes 20 minut a je hodně japonsky epický. Příběh je samozřejmě jen jednoduchý, klišovitý atd., prostě takový jaký u adaptace mlátičky očekává snad každý. Naprosto ukrutné jsou ale některé dialogy, jakoby ukradené ze stážců vesmírů, v japonském dabingu ale možná nebudou znít tak trapně jako v anglickém.