Raztubyl

Málokdy dávám něčemu odpad ale บางคนแคร์ แคร์บางคน si ho více než zaslouží. Přesto že má údajně jít o komedii, nenarazil jsem v ní na jediný vtip. Příběh je podáván jen v nezřetelných náznacích nebo úplně chybí, nejsem si tím teď zcela jistý, takže celý film je vlastně jen sledem více či ještě více trapných a nechutných scének. Všichni zůčastnění herci jsou vrcholně nesympatičtí a jako zrůdný bonus nechybí ani 1,5 metru vysoký i široký postrach thajských komedií Kohtee Aramboy. Naprostý vrchol hnusu je ale 15 minutová závěrečná scéna, odehrávající se v pojízdné latríně, ve které se sejdou všechny postavy z filmu.

Průměrná komedie s prvky mo lei tau, kterou kazí hlavně dosti ubíjející scénář. Ten byl očividně hrozný už od začátku ale ve chvíli, kdy se Jackie Chan rozhodl že bude hrát hlavní roli, do něj ještě byly dost násilně implentovány bojové scény, které se tam ale opravdu nehodí. Naštestí jsou natočené celkem zábavně takže se dají přežít. Příšernější než scénář je ale zoufale se nehodící hudba a kýčovité scény s delfíny. Hodně vtipů je celkem podařených, takže film i přes dvouhodinovou stopáž nezačne nudit. Úplně nejlepší je minutové cameo Stephena Chowa jako policajta se psem. (Tahle skvělá scéna je ale ze zubožené verze s českým dabingem co u nás vyšla nepochopitelně vystřižená! HAHAHA!! ZABÍT!!! ještě že existuje i mezinárodní distributor zvaný internet)

Samotný seriál jsem snad ani nikdy neviděl ale úchylné batsu games nebo speciály v tiché knihovně jsou naprosto dokonalé. Asi jenom japonci dokážou natočit takovéhle cosi, ve kterém se skupinka týpků nechá mlátit obuškem a přesto to celou dobu přijde zatraceně vtipné - přitom některé batsu games mají i 5 hodin. Asi nejlepší mi ale přišlo No-Reaction Pie Hell, ve kterém Matsumoto musí ignorovat že po něm zbytek osazenstva háže dorty.

Alternativní verze prvního dílu GANTZe, vyprávěná z pohledu jakéhosi novináře, jenž zjišťuje co to ten GANTZ vlastně je. Kromě toho se tahle verze více zaměřuje na ostatní postavy z prvního dílu a je o půl hodiny kratší. Je sice zajímavé sledovat příběh částečně z jiné perspektivy, nicméně zas tolik nového film nepřinesl a postava novináře je dost podivně odbytá. Celé mi to připadá jako nějaké DLC, se scénami jež se nevešly do původního filmu, slepené narychlo novou dějovou linkou.

Vidět Jackieho Chana v něčem jiném než komedii je zajímavé a je škoda že takových rolí nemá více. Nicméně Crime Story mi přišlo jako obyčejné tupé béčko, které by bez slavného jména zaslouženě zapadlo. Tvůrci očividně dostali solidní rozpočet ale přišlo mi, jako by scénárista nejdřív vymyslel co všechno zlikviduje a pak mezi výbuchy nacpal příběh. To by v akčním filmu s Jackie Chanem nemuselo vůbec, jenže v krimi bych rád viděl něco lepšího. Navíc i akce přes všechny výbuchy nijak nevybočuje z průměru a celé to působí hrozně nevýrazně. Naštěstí ale film celkem zachraňuje slušně ponurá atmosféra a právě skvělý Chan.

Vpodstatě jen neoficiální klip ke skladbě Drowning od Stereophonics, které sice neposlouchám ale zrovna tahle hitovka je celkem solidní. Během prvního shlédnutí mě až tak nezaujal ale něco mě nutí si ho pouštět stále dokola, až jsem si jej nakonec neskutečně oblíbil. Animovaná část - dění v hlavě pomatené číňanky - je parádně ponurá, rád bych viděl film natočený jen v tomhle stylu.

Nejspíše doposud nejlepší thajský film co jsem viděl. Až neuvěřitelné, že tohle natočil stevard Thai Airways jako svůj debut. Stylově natočená hudební komedie, na které je vidět že si režisér opravdu vyhrál s každým detailem. Navíc opravdu vtipná během celé, více než dvouhodinové stopáže - některé scény, obzvláště první koncert skupiny, jsou témeř geniální :) Příběh není kdovíjak originální, nicméně film stojí především na skvěle zahraných hlavní postavách, obzvláště na cvoku Khungovi a oběti jeho pochybných nápadů, Pedovi - výrazy jeho tváře v některých situacích jsou dokonalé. Dost originální jsou klipové hudební vsuvky, ve kterých se po boku hlavních hrdinů objevují nejznámejší thajské skupiny posledních deseti let, od Sek Losa po v současnosti nejpopulárnější Bodyslam. Soundtrack je fakt povedený, thajskou hudbu jsem nikdy moc neposlouchal, nicméně po shlédnutí SuckSeed jsem si musel sehnat pár alb.

Jedna z nejlepších komedií co jsem kdy viděl, i když pravda že Yaguchiho lehký humor asi nesedne každému. Mě však sedne velmi, navíc je film z mého oblíbeného prostředí letiště a ještě k tomu s Harukou Ayase v jedné z hlavních rolí. Žádne záchvaty smíchu sice nepřivodí a některých vtípku jsem si všiml až napodruhé, avšak film by v mých očích obstál i jako obyčejné drama. Líbí se mi s jakou profesionalitou režisér přistoupil ke stvárnění provozu na letišti i v letadle, něco takového bohužel není zrovna běžné. A potěšilo i cameo kapitána ze seriálu Attention Please :)

První část Royal Tramp je rozhodně jedna z nejlepších Chowovek a zatím jediná, u které jsem se smíchy témeř utopil v hrnku čaje. Druhá část, ačkoliv jen dokončení děje a nejspíš natáčená na jeden zátah, mi však přišla o něco slabší a především méně vtipná. Možná taky proto, že příběh je už tak zamotaný a všichni herci v tak podobných hadrech, že jsem se místama ztrácel v ději. Avšak šílené způsoby získávání zvrácených kung fu schopností a jejich využití v naprosto úchvatně přehnaných soubojích, kterých je druhá část plná, mě nejspíše nikdy nepřestanou udivovat a bavit.

Nikdy bych nečekal, že jedním z mých nejoblíbenějších seriálů se může stát něco jako pochybná nízkorozpočtová směsice dramatu, komedie a thrilleru odněkud z Kambodže. Navíc natočená tak, aby upozorňovala na současné problémy země a ukazovala soužití Khmérů s muslimskou menšinou Čamů - něco, co snad už z principu nemůže dopadnout dobře.Viděl jsem i pár dílu všemožných seriálů z jihovýchodní Asie a všechny do jednoho byly příšerné, od malajských unikátů, jako Kapten Kit (místní verze Knight Ridera s mluvícím bicyklem), nebo seriálu a bandě popelářů bojujích s duchy, po thajské telenovelovité lakorny. Nicméně nějakým zázrakem se khmérům podařilo natočit dobře vypadající seriál, ve kterém vůbec nepřijde divné, že se pár zaměstnancům jedné rádio stanice začne postupně v životě posírat snad všechno co vůbec jde. I když některé dějové zvraty, zejména ke konci, jsou už lehce přitažené za vlasy. Seriál stojí především na skvěle napsaných postavách, které se opravdu dají oblíbit/nesnášet hned od prvního dílu. Parádní je i herecké obsazení, v čele s Tep Rindarem, Socheatou Sveng a mojí oblíbenou Socheatou Penh, které kazí jen Meng Bunlo, jenž je sice sympaťák ale taky naprosté herecké dřevo. Naopak dost strašné je, že tvůrcům nevystačily peníze na poslední díly, díky čemuž seriál nemá konec, i když dle producenta je stále šance, že se podaří sehnat peníze na druhou sérii. Nejradši bych jim je poslal sám :)