Baudelaire

Tento film je démant, který má popelavě černobílou barvu i atmosféru nasáklou válkou. Válka je vždy smutná (kromě Švejka). Tady je téma pro Polsko tak citlivé ještě zesíleno dramatem jedince, který se zmítá a zmítá mezi láskou a odbojem a nakonec se dozmítá a naposled v agónii vydechne na smetišti, sám - emocionálně (nejen) velice efektní konec. Film má opravdu povedenou atmosféru. Také mě velice zaujala kamera, která přináší na tehdejší dobu, totiž i na dnešní, dost kvalitní záběry. Herecké výkony byly kvalitní. Cybulski obsazen mystně a zahrál to suverénně a zajímavě.

Film, ze ketrého jsem měl velice rozporuplné pocity. Chvílemi jsem se vznášel s poetickými pasážemi a jezerní scenérií, jindy jsem měl nutkání na zvracení (když si "hráli na doktora" nebo chytali "ryby"), jindy jsem byl šokován způsobem zobrazení násilí, sexu a vůbec jejich sadomasochistickým poutem a v závěru jsem byl spíše rozladěn podivným zakončením. Ale když jsem vylezl z kina, věděl jsem, že to stálo za to. Tento film těží z minima maximum. A to maximum tak syrové a nevšední, že se to dá označit za skvělý film.

Woody Allen má zřejmě vysokou inteligenci - je to vidět z každého jeho snímku. A jako každá Allenova "komedie", tak i tahle nese jeho nezaměnitelný rukopis. Dosud jsem neviděl jiný film určený k pobavení, který by k tomu používal tak "chytré" prostředky. Má to vysokou úroveň a úžasně se u toho nasmějete. Já se teda začínám smát už když je záběr na hurvínkovitého Woodyho s charakteristickými brejličkami... Je to vtipné, ale navíc je to i vážné. On tam opravdu ukazuje spoustu reálných věcí rúzně je oťukává, nebo si s nmi prostě jen hraje. To mě na tom fascinuje, zábava, ale i hlubší význam pod slupkou satiry a ironie. Dávám však "jen" 4, protože některé povídky byly slabší a celkově se to nevyrovná (alespoň pro mě) zážitku z jiného 5-ti hvězdnatého filmu.

Tento film na mě zejména v první polovině působil příliš rozvláčně. Jeho atmosféra na mě moc nedolehla, což mě docela mrzelo. Prostě jsem se nebál, ani mě to nebavilo. Nevim čím to. Ale jedno je jisté - herecké obsazení i jejich výkony byly solidní. Kate Hudsonová mi do toho přesně pasovala. Jinak závěr filmu se velice povedl. Na konci už mi začínalo vrtat hlavou, jak se celá situlace zachrání, myslel jsem, že to bude nějaké důmyslné okultistické překvápko, a že na konci bude všechno růžové. Ale... Ale zůstal jsem jen omráčeně civět, nechápajíc co se vlastně stalo a proč už v kině rozsvěcejí. Při pozdějším zamyšlení jsem však zjistil, že ten temný konec se mi na celém filmu líbil nejvíc.

Unikátní film. Malcolm McDowell jakoby ani nemohl být jiný, než je zde - zákeřný, cynický, charismatický, dandystický, energický, vitální a zlý chuligán, který si libuje v ultranásilí. Se svou bandou chodí na drogou obohacený mléčný drink a pak znásilňuje, bije, krade a nakonec i vraždí, což mu vynese 14 let vězení. Po dvou letech lhaní a předstírání slušnosti se dobrovolně nechá zařadit do programu nové experimentální metody polepšování zločinců. Je nucen dívat se na filmy plné násilí, sexu, deváté symfonie L. van Beethovena (Alexovy oblíbené hudby) a Hitlera a při tom mu dávají drogu, která vyvolává nevolnost a velmi nepříjemné stavy. Ty si má Alex navždy spojit s tím co vidí (a pro něj bohužel i slyší) ve filmech a tím se polepšit. Metoda funguje, ale Alex přestává být člověkem - nemá možnost volby. Nakonec se cyklicky vrací do stavu, ve kterém začínal. Film zřejmě poukazuje i na to, že ve skutečnosti možnost volby neexistuje téměř nikdy. Mechanický pomeranč se vysmívá společnosti. "Zlo" společnosti a moderní doby je mnohem větší, než zlo Alexovo. Navíc kousek Alexe je v každém z nás. Společnost ten kousek rozvíjí. Myslím, že Kubrick do tohoto filmu vtěsnal mnoho podobných úvah a jen málokdo si je všechny zcela uvědomí. No a Singin' in the rain je nesmrtelná. Prostě tleskám, Kubriku, jsi velmi chytrý a šikovný pán :-)

Pro mě je to nejlepší český film všech dob a jeden z nejlepších na světě. Kdyby to bylo tehdy možné, získal by zcela určitě plejádu oscarů. Přeskvělá adaptace podle skvělé předlohy L. Fukse v sobě mísí prvky dramatu, černočerné komedie a hororu, což je v české kinematografii naprosto unikátní. V hlavní roli excelující R. Hrušínský alias pan Kopfrkingel je nelidsky přesvědčivý. Jak sem se na něj díval (a že bylo ho plné plátno), byl jsem 100% přesvědčen, že je to skutečný člověk a že takový opravdu je. Ale jaký vlastně? Je to ledově klidný člověk, předčítající z knihy o Tibetu, který svým pomalým ale jistým tempem chodí pálit lidi do krematoria a básní o smrti žehem jako o tom nejlidštějším procesu, a který obscénně češe mrtvolám vlasy svým hřebenem, kterým si pak ještě slizčeji ulízne svou kulovitou hlavu plnou brilantních vět o smrti, jako o jediném jistém v lidském životě. Zpočátku je spíše směšný, ale časem se jeho obludná hlava začne plnit nacistickou ideologií a on se svým přesvědčením, že dělá správné věci a že lidem pomáhá, začne s mrazivou samozřejmostí zabíjet svou zčásti židovskou rodinu. Cestou do krematoria, kde později „spasí“ i svého negermánsky slabého a zženštilého synka, se zastaví u výlohy cukrárny se slovy: „Dáš si věneček nebo rakvičku?“ To ilustruje povahu žertovných momentů ve filmu ale i smysl pro detail. Úžasná atmosféra filmu je podepřena pasující hudbou a řekl bych i černobílým obrazem. Kamera a střih jsou zajímavé, nadčasové, pro tehdejší český film netradiční – zejména plynulé přechody mezi vybranými scénami. Na Spalovači mrtvol je skvěle ukázáno, jak nebezpečná je ideologie, když se jí ujme opravdu přesvědčený a puntičkářský člověk. Právě ono flegmatické avšak naprosté přesvědčení o správnosti svého jednání a myšlení dělá z Kopfrkingela nejděsivější postavu všech filmů. „ a vše se v prach obrátí.“

Pro mě to byl opravdu skvělý zážitek. Stokrát řečeno, ale přece - grafické zpracování bylo té nejvyšší kvality, stejně tak hudba. Atmosféra je naprosto skvělá, zejména pak v té "temnější" části filmu. Příběh je samozřejmě skvělý, a navíc i skvěle zpracovaný. Je to uděáno tak, že to má spád, dramatičnost a napětí. V podstatě po celou dobu filmu jsem jím byl naprosto pohlcený a fascinovaný, nemohl jsem myslet na nic jiného. Slabší chvíle byly možná jen při trochu banálních dialozích (hlavně Padmé-Anakin). Občas tam bylo i něco malého k zasmání. Prostě na první vidění naprosto senzační film, jehož kouzlu se dá jen stěží vzdorovat. Po druhém shlédnutí jsem se více zamyslel nad detaily a logikou a přiznám se, že když člověk pomine ono kouzlo a nevžilje se do toho naplno, tak občas vidí nějaké nesrovnalosti a spousta věcí tam je dost pochybných. Já se však na filmy koukám pouze jednou, takže souhvězdí 5.

Anděl Damiel se vzdá věčného nesmrtelného života, kvůli cirkusové akrobatce Marion. Tento jednoduchý děj je zachycen ve 127 minutách filmu, což je asi hlavní důvod, proč jsem se přistihl, že se zhruba v první třetině koukám na hodinky. Bylo to velice vláčné, zdlouhavé, hloubavé a monotónní – možná to však byl záměrně volený způsob, jak zachytit čas z pohledu věčných andělů. Takže divák vidí černobíle jako andělé, sedí v knihovně a slyší slova ale i myšlenky všech lidí uvnitř a to najednou, takže splynou do jakéhosi nadpřirozeného šumu. Kochá se pohledem na anděla s bílými perutěmi na vrcholu nejvyšší věže – tak blízko nebi s takovým nadhledem nad nekonečnou propastí věčnosti... Divák postupně skutečně získá pocit, že život je věčný a čas bezcenný. Přitom se nechává unášet poetickými obrazy a skutečně niternou hudbou Nicka Cavea. Překvapením pro mě byl Colombo (Peter Falk), bývalý anděl, který láká své „kolegy“ na zem do barevného lidského života. Damiel si s ním potřese rukou čímž zpečetí svou proměnu. Bruno Ganz byl v roli Damiela celkem přesvědčivý. Nápad na příběh je dobrý, ale nejvyšší hodnotu má pro mě film spíše v romantické atmosféře, poetice a pocitech z toho co vidím - což mě poté (i v časově prostorném průběhu) přivedlo k reflexi. Teď jak o tom znovu uvažuji, dal bych tomu i 4.

Od tohoto filmu jsem mnoho nečekal a musím říct, že má očekávání splnil. Slabý příběh filmu je průhledný jako sklo, akční scény naprosto nerealistické. Jistě - realistické je dnes málo co, ale tohle bylo opravdu moc. A jestli to byla záměrná nadsázka určená k pobavení, tak bych se tomu usmíval možná prvních pár minut. Liman se navíc snažil někdy až křečovitě vtisknout scénám eleganci a co nejmodernější, nejdokonalejší a nejvíc „cool“ design. Některá místa filmu působila opravdu dobře, ale bylo jich jen pár. Stejně tak tomu bylo se zábavou – opravdu vtipných scén se tam zas tak moc nenašlo. Dialogy byly na druhou stranu docela vkusné, dokonce zábavné a film trochu pozvedly. To nejtřpytivější na celém filmu byla hlavní dvojice Brad Pitt s Angelinou Jolie. Ti byli obsazeni skutečně dobře a jejich charisma film zachránilo. Takže kdo chce vidět sexy páreček věčně se popichujících manželů jak postřílí kupu speciálních jednotek a dá se znovu dohromady 2 hvězdičky za herce a za občasné pobavení.