PanPes

Neskutečně nudná reklama spojená s hraním pro mě toho nejmíň zajímavého sportu... Ostatně co jsem od toho čekal - ah už vím... Respektive teď už to vím - těch pár zvučných jmen a jejich tučný profit z tohoto krátkometrážního snímku mělo udělat nejspíš pěkné divadýlko... Ale dnes už těch pár úsměvů od božského Bruce a silné slova od frajerů neberou lidi za peněženky (ehm pardon za srdce) tak jako dřív... Nedávám odpad proto, že by se mi to nelíbilo (ono se mi to ostatně ani nelíbilo) ale pro to, že je to naprosto zbytečných 6 minut času, které nespasí ani poletující rozhodčí. Nic na co by člověk nenarazil v každodenní projekci naší televize- jen spousta řečí o ničem a zbytečně nevyužitý potenciál času, který jsem tomu věnoval. Rodriguezovi schopnosti u mě balancují někde mezi schopností natočit geniálně zábavné snímky a zároveň mezi uměním natočit pro mne něco nepochopitelně nudného a nesmyslného...

Tenhle film bych si nepustil ani 20 let po prvním shlédnutí - neskutečná sračka... Měl sem vůli dát tomu šanci jelikož mám rád postapokalyptickou fikci, ovšem tohle je obrovská ztráta času.

Srdcová záležitost s příjemným obsazením - Marshallovy filmy mám rád, takže ani s tímto kousek nemám problém. Ostatně, právě kolem něj se vytvořila příjemná partička lidí, která vystupuje v několika dalších filmech, které natočil a myslím, že si padly do noty. Film má výbornou atmosféru a divák tak pomalu rozplete postupně ony podlé plány kapitána Ryana a jeho velících. Boj do posledního muže a mnohdy i do poslední místnosti nenechají diváka oddychnout - rozhodně jeden z nejlepších svého druhu a to ať už díky originalitě či hereckým výkonům. Tohle já můžu :-)))

Rychlý rozjezd a dynamická kamera se snaží již od začátku nastavit latku filmu hodně vysoko. Vsadte na vypráskanou partičku a jen doufejte at nikoho nenapadne, že J.D. Morgan vzdáleně připomíná obtloustlého R. Downeyho a že všechno dohromady to tak trochu připomíná styl A-Teamu, nebo Stallonových hochů, jež jsou Postradatelní... Lacině předvídatelný děj nakonec drží nad hladinou jen ona dynamika "příběhu" a občasná hra na divákovy city - která se ho hlavně ze začátku snaží zoufale vtáhnout do děje. Příjemná blbost, která neurazí a snad i pobaví - ovšem víckrát bych na to nešel a ani by mě nenapadlo oprašovat prach z tohoto kousku někde v pujčovně... Shlédnout a zapomenout. Ostatně jak řekl i jeden z hlavních protagonistů v tomto filmu: "Klasická sračka..." :-)))

Duch doby se nezapře - ožehavé téma, natočeno na sklonku ožehavé doby... K mému překvapení je to celkem koukatelný film - konflikt západu a východu z pohledu "dětí" jež byly vrženy do víru událostí mnohem rychleji - než si kdokoliv z nich dokázal uvědomit. Škoda jen, že většina smrtí je jako z příručky "umři jako pravý hrdina", nebo taky "umři jako správný padouch" :-)))

Van Damme tak trochu ve stylu poustevníka Leona... Docela jsem si zvykl na zdejší reakce na některé "Bčkové" herce, každopádně nechápu důvod toho, proč někteří jedinci vyhledávají jeho filmy aby napsali smysluplný komentář jako: "zase Van Damme"... Docela tragedie - v tom případě nechápu, proč nad tím ztrácíte čas. Je mi upřímně líto vašeho osobního života - pokud nějaký je... Jak už jsem psal dřív - začínám si Van Damma považovat - né proto, že by to byl nějaký myslitel s ryze filozofickým světonázorem, ale proto, že je to prostě poctivý dříč. Každý z jeho filmů nese určitý znak doby ve které byl natočen a z toho vyplývá i většina jeho akčních scén - jde prostě po krku tomu, co chtějí lidé vidět a na nic víc si nehraje. Poslední řádku filmů nosí na obličeji ustaraný výraz u kterého bych spíš řekl, že je odrazem a obrazem jeho samého - než jakékoliv herecké masky - zvláštní člověk. Je málo herců, kteří podávají stabilně dobré výkony a drží si svůj žánr - Van Damme nikdy nebude hvězdou dojemně procítěných snímků či geniálních počinů kinematografie - ale i tak zároveň nikdy nezapadne mezi řadu tuctových bouchačů a choreografů, kteří dnes vybíjí filmové plátna... Spolu se Scottem Adkinsem udržuje akci na příjemném bodu varu a mě tak nezbývá než doufat, že se tohle duo v budoucnu zase jednou objeví v nějakém tom filmu. Čistokrevné akce v podání tohoto belgičana nemůže být nikdy dost :-)

V čele s Van Dammem je těžko uvěřitelné, že by se tento děj mohl odehrávat v Americe - nemohl jsem se zbavit pocitu, že Van Damme patří spíš do matičky Evropy... Každopádně velice příjemné překvapení - pomalu ale jistě začíná Jean-Claude spadat do sorty mých oblíbených akčních herců. Jen škoda, že až na sklonku čtyřicítky :-)))

Nehorázná nuda - to chce kumšt udělat z bitvy u Alama naprostou frašku a prošustrovat na tom tak objemné finance jako u tohoto filmu. Patriotismus tu čpí z každého holobrádka, který hovoří jako Sokrates a otřesná hudba jen podtrhuje celkový nutno dodat, že hodně mrzký dojem z tohoto filmu. Postavit film na rádoby dojemné hudbě a záběrech na "odhodlané" dědky a holobrádky je na facku - ostatně nic víc vám tento film ani nenabídne...

Mám rád filmy založené na dialogu - z velké části pro mne tento ostrůvek vytvořil Jim Jarmusch, který má na můj vkus hodně působivé a táhlé filmy. To povídání rozloží každý důvod a každou myšlenku, která se honí hlavou - rozloží ideu člověka a její podstatu - vyřčené myšlenky v dialogu, které vedly a vedou k činům vysvětlují ony prapodivné pohnůtky každého jedince a právě z toho důvodu je pro mne dialog mnohem působivější než tak časté symboly. Jako třeba symbolické činy ve filmech, hrdinové jež jsou vyobrazeni jako symbol dané myšlenky, akty s dávkou patosu a rádoby skrytou hlubší myšlenkou alá najdi si ji sám... A proto mnohem raději než pointu vyobrazenou s optickým umem shlédnu film "povídavého" charakteru, kde je jedinec schopen předat svou myšlenku slovy. Těžko se to popisuje a možná právě z toho důvodu je pro mne zážitek tak silný.

Mezi člověkem poháněným vírou a člověkem poháněným nenávistí je tenká hranice - dalo by se říct, že žádná. Ve výsledku jsou to právě nevinnost a naivita, které stvořily náboženství tím krvelačným molochem, kterým dřív a mnohdy i dnes je. Další z temným vzpomínek na časy minulé, která dnes zapadne spíš do zaprášených koutů knihoven třímající ponuré inkviziční spisy, než do čela kazatelen - odkud se dnes ty bludy jednoho, či druhého náboženství šíří dál. Dnes existuje spousta národů a institucí, které by se za svoji historii mohly stydět, každopádně církev by měla být tou největší. U každodenně zažitých konvencí dnešní doby se dnes nikdo neptá odkud přišly a co to stálo - čí názor a jaké kultury byl umlčen...