Bloody13

Ona rekapitulace prvního dílu v úvodních 7 minutách diváky zpočátku jistě zmátla, ale pro tenhle krok se Raimi rozhodl z čistě prozaických důvodů: v případě klasického pokračování by chudáka Ashe znovu nedostal do takhle ďábelských lesů, takže zvolil cestu jakési parafráze s modernějším hábitem. Nová vizáž, lepší efekty. Zůstal jen Bruce Campbell a Samův dravý styl vytočený do ještě extrémnějších (motorových) otáček. Morbidnost se geniálně mísí s černým humorem a poletující kamera volí přesně ty úhly, v nichž vyniknou jak Ashovy vytřeštěné oči, tak jeho monumentální brada. A ať už jsou tyhle dva filmy od sebe v lecčem odlišné, pořád jsou stejně dokonalé. Nesmrtelná klasika.

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou.

Skupina filmařů se vypraví do nitra Kuala Lumpur, kde hodlají natáčet dokument o historických památkách a jeskyni, kde sídlila šílená čarodějka. Po otevření prastaré rakve se však její duch ocitne na svobodě a začne páchat zlo nejen na turistech, ale i na blízké vesnici... Docela zvláštní kousek, který nestojí jen na gore záběrech a zabíjení zvířat (pojídání živého kohouta... WTF?!), ale i na slušné atmosféře, kterou však klasicky naruší ztřeštěný humor. Snímek jinak obsahuje hudbu od Jerryho Goldsmitha, jeho ústřední motivy z Ramba a Vetřelce nejdou přeslechnout.

Tak po dlouhý době jsem zase narazil na výbornou antologii, byť jsem musel zaštrachat v letech minulých. Sbírka obsahuje čtyři povídky, z nichž žádná není vyloženě slabá, což je rozhodně úspěch. Každý z příběhů je tématicky zajímavý, a je jedno, jestli se jedná zrovna o perverzního psychopata, šamana uprostřed bažin, cirkus se zrůdami nebo vraždící děti z poválečného období. Eightees atmosféra, stupňující se napětí, spousta krve a Vincent Price. Co chtít víc?

Hororový pseudodokument pro tři lidi, dvě kamery a jeden les. Že je vám to nějaký povědomý? No ještě aby ne, inspirace je tu víc než zřejmá. Oproti B.W.P. však selhává tenhle film na poli autentičnosti a syrové atmosféry, a i když se celá druhá půlka odehrává za úplné tmy, můj zájem postupně opadal. Navíc, hrstku kamenů a větviček vystřídala trojice oprátek pro zdejší milostný trojůhelník, ale konec to má podobně zmrvený... takže žádný.

Rozhodně ne nasty, ani sleazy, tentokrát jen průměrné giallo. I přes tu zajímavou zápletku kolem ztráty paměti a pašování drog je Puzzle hodně roztahané, a vyloženě hluchých míst je taky poměrně dost. Ani vizuální stránka není tolik vypilovaná a barevná, jak jsme zvyklí od Bavy a Argenta. Nahota a vraždy jsou, bohužel, odsunuty až na poslední kolej, ale je pravda, že závěr už konečně nabírá tempo, a kromě švihání břitvou dojde i na souboj s motorovou pilou. 5/10

Slušná antologie několika povídek (tři v jedné), která stále zavání osmdesátkovým feelingem. První je určitě nejlepší, dvě zbývající se můžou pochlubit snad jedině skvělými závěry, v nichž se ke slovu dostanou parádní monstra a do huby lezoucí kočka - obzvláště ta je nejlepším momentem celého filmu. Jinak si nelze nevšimnout pestrého hereckého obsazení, z něhož mladá Julianne Moore to hezky schytá a Steve Buscemi oživí prastarou mumii.

Další žraločí kousek ve 3D, a opět slabounký jako Shark Night. Tahle australská novinka je stejně nezáživná a podobně bez zápletky, jejíž scenář by se vešel na půl stránky A4. Bait vlastně jen podstrkává divákovi ten samý mustr, který už dávno přestal fungovat. Dvě zatopené místnosti (prodejna a garáž), asi tucet přeživších, co právě vylezli z reklamy na šampon, a kolem nich plující nebezpečí v podobě digitálních ryb. Celé se to snaží být strašně cool (nablýskané káry, kočičky s mokrým dekoltem), ale přitom to smrdí po umělosti, nemluvě o přehnaně vážném tónu a srandovních efektech. Když na to nemám prachy, zredukuju počet postav a vzdám se skákajících žraloků. Třeba jako tvůrci povedeného The Reef (2010). Tak snad příště...

Pro milovníky starých hororů od Universalu jasná volba, obzvláště jejich Frankensteina. Ten je tu parodizován opravdu skvěle a hodně tomu přispívá trefné obsazení v čele Gena Wildera coby barona Fredericka a hlavně Martyho Feldmana, jehož sluha Igor neví o svém velkém hrbu, jenž se mu navíc libovolně přemisťuje z jedné strany na druhou. Super je, že většina gagů spoléhá na vypiplané dialogy plných přeřeknutí a nedorozumění. Zkrátka barvitá sranda v černobílém balení.

Tak s překvapením musim konstatovat, že pětka je (i když jen o kus) lepší než čtyřka. RE5 je vlastně jedna nonstop akce, která začne nápaditym úvodem ve "zpětnym chodu", pokračuje ve stylu Snyderova Úsvitu mrtvých, no a postupně samozřejmě zabředá do svých vod. 3D celkem v pohodě, spousta, spousta, ale opravdu spousta efektních zpomalovaček, několik povedených monster, prostřídání snad všech postav z celý série a samozřejmě skoro nahá Milla - a to všechno ve zběsilym tempu, kde se munice vystřílí víc, než v libovolnym Rambovi. A ten soundtrack mně připomínal Trona: Legacy.