slunicko87

Absence děje a typicky francouzská rétorika v tísnivé atmosféře ústavu pro choromyslné.

Tento film diváka připravuje na zvrat v ději na tolika místech, že když na něj nakonec opravdu dojde, paradoxně moc silný dojem nezanechá. Pro mě film, který sice příjemně plyne, ale kvůli špatně vystavěnému závěru spíše vyšumí, než zapůsobí.

Film o čínské opeře, který se odehrává na pozadí změn v čínské společnosti ve dvacátém století, dává na jednu stranu evropskému divákovi jedinečnou možnost, jak nahlédnout do zcela odlišné kultury. Na druhou stranu (a zůstává otázkou, zda je to způsobeno právě rozdílností kultur) jednání postav stejně jako vyzdvihnutí/opomenutí některých událostí z jejich života mi přijde zcela nahodilé a neopodstatněné, což je vzhledem k délce filmu naprosto neodpustitelné.

Tento film na mě působí tak neslaně nemastně, jako kdyby se autor prostě jen spolehl na zajímavé téma. To bohužel ale úplně samo nefunguje, a tak nám tu zůstalo jen drama bez napětí a děj bez vývoje. Komediální pojetí by bylo možná šťastnější.

Typicky francouzský film, který má bohužel (hlavně ke konci) pár hluchých míst.

Osobně si myslím, že i romantický film může být kvalitní, v tomto případě to ale asi nebylo záměrem. Procházka v oblacích je povrchní, nepropracovaná a plná klišé. Chování postav je neuvěřitelně prvoplánové a bohužel i herecké výkony jsou vskutku tristní. Film tak nabízí jen kýčovitou kameru a přesladkou hudbu, což však asi mnohým stačí.

Závažné téma, které by však bylo vhodnější zpracovat formou dokumentu.

Film, který zkouší kolik žánrů najednou, popřípadě v rychlém sledu za sebou, dokáže divák ještě skousnout. Místy to funguje dobře, jindy to však docela skřípe.

Tento film, který zpracovává nelehké téma vyrovnávání se se smrtí dítěte, nabízí vyzrálejší pohled než jiné filmy tohoto typu. Hned na úvod dává daleko více prostoru na seznámení se se stavem věcí přes "zvratem", zároveň se však zdatně vyhýbá lacinému a zjednodušenému pohledu na "perfektní šťastnou rodinku". V druhé části pak jde dál za pouhé rozebírání psychického stavu pozůstalých. Činy postav nehodnotí a ponechává tak divákovi větší prostor než obvykle na to, aby si s nastoleným morálním problémem poradil sám, což je paradoxně působivější než častější naivní a povrchní, avšak společensky stravitelná řešení, kdy například pozůstalí vrahovi odpouštějí a nedej bože ho do vězení ještě chodí navštěvovat. (3,5*)

Nekonečný dvouhodinový film o slabošském looserovi a jeho nadrženém kamarádovi, který překvapivě nekončí sebevraždou ani jednoho z nich, ale naopak příslibem lepších zítřků pro oba. Holt v dnešní době musí asi "happy endem" končit každý film.