DaeGurth

Přál bych si dát více. Podání umí být temné a zároveň jsou místa zoufale generický mišmaš. Postavy jsou zajímavé a zárveň stokrát viděné. Něco na vyprávení je špatně a ztrácí rytmus, čímž i zájem.

Nešťastnou náhodou viděno, když přítelkyně uklízela kuchyni a já tam byl s ní. Po lobotomii možná i dívatelné.

Občas delší povídání, než bych si přál, ale všechno sedělo tak jak mělo. Nebýt uvěřitelnosti a syrovosti, dal bych o jednu hvězdu méně.

Na jednu stranu skvělé herecké výkony některých herců z Hong-kongu. Na druhou stranu bojové scény na úrovni Indie. Téměř až komediální, ignorující fyziku. Jako kdyby Johnu Woo někdo nutil, co se má dít a jak a on to, trpíc, zkoušel převést na plátno.

Nemám zájem se dívat na další vymývání mozku o tom, jak byli v Moskvě 1920 černoši.

Chtěl jsem ten film mít rád, ale nějak to celé nefungovalo. Ta dívka mi byla cizí, mužská postava příliš unylá... ovšem vše ostatní vypadalo skvěle. Jen ten pocit chyběl.

Lehká komedie, u které jsem se několikrát, od srdce, zasmál. Není geniální, ale po všech těch věcech od Netflixu a Disney je to jak čerstvý vánek.

Skvělí herci, pěkně pochmourné, ovšem kombinace pátrání a útěku před režimem (respektive jeho představitelem jednajícím na vlastní pěst) působí poněkud kontraproduktivně. A z nějakého důvodu musí být poslední dobou v téměr každém americkém filmu žena A) zahýbající a být jí odpuštěno, nebo B) žena odešla za někým jiným a být uškemrána zpět.

Některé části byly skvělé, některé se táhly. Škoda. Poslední dobou se mi polské věcil líbí. Včetně toho, jak si pořád uchovávají slovanskou hrdost a kulturu.

Jop, tak skvělé, až je to k nevíře.