Nerajohn

Případy pana Markoviče mám poměrně slušně načtené z nejrůznějších knížek a i týden po skončení sledování jsem stále v lehkém šoku z toho, jak skvěle se toto dílo podařilo natočit. Pokusím se odmyslet utrpení, trápení a bolest obětí a jejich blízkých a zaměřit se pouze na filmový obsah. A v kontextu toho mi vychází tyto superlativy: 1. Až dokumentaristicky blízká přesnost série a skutečnosti. 2. Naprosto fantastické herecké výkony, především pětice: Lněnička - Uhlík - Neužil - Haváčová - Kotek. 3. Velmi neortodoxní kamera (pohledy přes zrcadlo, skrz jámu apod.). 4. Práce s náznakem. I takto brutální téma vlastně neukazuje nic přímo a vše jen naznačuje, což dodává výsledku určitou pietu. Jasných 5/5.

Ve vetřelčí sérii řadím Covenant na třetí místo za Aliens a Alien 1. A to proto, že vysvětlení celého příběhu beru a že zde alespoň pro mě fungují moje oblíbené vetřelčí momenty. Při prvním  zhlédnutí jsem byl zmaten nepřehledností posádky, ale při další možnosti film vidět už má člověk jasněji (PS: Plešaté vězně z Alien3 nerozeznám dodnes). Hlavní plusy: 1. Atmosféra 2. Hudba 3. Fassbender

Moje nejvíc oblíbená Bondovka ze všech. Syrová, krutá, existencionální. Vždy jsem nejvíce obvidoval Rogera Moora, ale ten je proti Craigovi vtipný stráček a Craig jasně vede. Já mu to prostě věřím. A moje zajímavé postřehy? Pro mě je v tomto díle Bond Girl M. O Bardemovi také netřeba mluvit. A naprostý vrchol filmu? V momentě, kdy Silva vyleze z metra a blíží se k výslechové místnosti se kombinace slova a obrazu dostávají k podstatě Bondovské série, a vše vygraduje špinavým, znaveným dobíhajícím Craigem. Za mě jasných 5.

Závěrečný díl určitě nejlepší. Docela určitě inspirováno skutečným příběhem tří zmizelých trampů v oblasti Pravčické brány v roce 1987, kdy byla nalezena těla dvou mladých mužů a dívky několik měsíců po smrti. Dodnes není případ vyřešen a určitě se neodehrál tak, jako tady na Jordánu. Ale tuto filmařskou licenci beru, scénaristicky nakonec velmi povedené.

Druhá polovina fantastická. Jakmile se dorazí do Švýcarska, je to fantastický snímek. Existují 3 dabingové verze, viděno ta s Miroslavem Moravcem (vynikající dabing). Identita skutečného druhého vraha je sice pozornmu divákovi známa hned od začátku (i díky dabingu, ale to naopak přidá dramatičnosti). Doporučuji také film Vraždená stěna s velmi podobným námětem. A plus také za hudbu Johna Williamse s prvky Moricconeho.

Fantastický snímek, na Belmonda velmi překvapivý. První polovina je sice trochu těžší, ale v momentě, kdy v průběhu televizního přenosu z PMEZ mezi Tournai (asi Lille) a Bayernem Mnichov prochází hlavní hrdina městem a vzpomíná na minulost, nabírá snímek velké grády až do silného finále. V zajímavé roli Claude Brosset.

Poslední závod je skvělý film. Na české poměry vysoko převyšuje očekávané a myslím, že se neztratí aní v mezinárodním srovnání. Doba končícího Rakouska - Uherska je tu vykreslena tak zajímavě, že tu máme další doplnění k již podobně časově zarámovaným filmům Krakonoš a lyžníci nebo Jára Cimrman, ležící spící. Ale Poslední závod není komedie. Je to smutný příběh o kamarádství, cti a pionýrském průkopnictví sportu u nás. Pokud je divák znalý reálií, o to víc cítí s hrdiny a ví, že konec je nevyhnutelný. Druhá rovina filmu v roce 1959 se naštěstí nepouští do ROH akcí známých z filmů s Gustavem Andělem, ale zůstává v kotelně, což je moc dobře. Hlavní klady? Kromě již zmíněného vynikající výkony herců. Tipuji tři nominace na Lva - Kryštof Hádek je přesný a moment, kdy se rozhodl závodit, je jedním z vrcholů filmu. Ve vedlejších rolí zazářili Oldřich Kaiser a Vladimír Javorský, ale  nelze říct, že by někdo zůstal nevýrazný. Film má skvělý zvuk, střih a vynikající hudbu, padnoucí dobové kostýmy. Výhodou je také fakt, že filmaři pracovali s inteligencí diváka, protože některé momenty nechali v náznacích a nebyly doslovně vypovězeny (viz scéna s posudkem na Ratha a následná písemná odpověď). Možná proto nepochopí ale film tak zcela zahraniční diváci. A jestli bych měl napsat zápor, tak snad délka. 20-30 minut navíc hlavně v budování atmosféry dob (jak té staré, tak té nové) by možná dodalo ještě větší hloubku. A resumé? Poslední závod je lepší než Zátopek.

V sedmdesátých letech vznikly u nás krátce po sobě dva filmy, které mají pro mně, jako pro rodiče, naprosto zdrcující dopad v oblasti rodičovského pohledu. Ukazují masakroidní pocity rodičů po ztrátě svého dítěte nebo v jeho kritickém ohrožení. A v kombinaci s hudebními velikány své doby v oblasti filmové hudby získává snímek další rozměr. První film je Den pro mou lásku (Petr Hapka), druhou je právě Hrozba (Luboš Fišer). Jen první čtyři minuty snímku bez jediného slova jsou naprosto vypovídající. A v kontextu dalšího vývoje filmu, mimochodem na svou dobu poměrně hodně dramatického, získávájí výraznou rovinu. Plusové body za výkon Ladislava Freje.

Natáčelo se ve vsi Vrbno u Mělníka.

Pro rodiče jeden z nejdepresivnějších filmů české kinematografie - ne-li vůbec nejvíc. Je to docela těžké vůbec dokoukat. Kamera spolu s naprosto padnoucí hudbou dodává už tak mrazivému tématu další levely. Nevím, možná mi to trochu připomíná vyzněním a stylizací francouzský film Dva muži ve městě, nevím. Vrcholné scény - krátce před koncem v ateliéru (M. Vančurová za přístrojem a střídající se osoby na portrétech a pak scéna na pouti se zmrzlinou). Podle mě film s velkým F.