Rocky62

Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice.

Ukázkový příklad, jak vystihnout atmosféru v nazi camp a neopomenout charaktery postav jak záporných, tak kladných. Vynikající hudební timing i vykreslení osudů hlavních hrdinů, ať už záporných, či kladných. To vše má nezměrnou zásluhu na udržení diváka v napětí s dodatkem o zvrácenosti nacionálního socialismu a snaze přežít za každou cenu. Fantastický Lars Eidinger. 85%

Harryho zavřeli do jihoafrického Azkabanu a místo mozkomorů mu nesvobodu kontrolují rádoby drsňácký bachař s dalším obézním prasetem, kterého by přechytračil i Neville Longbottom. Escape skýtá několik napínavých momentů za asistence neúnavného plánování útěku. Svižné tempo i atmosféra nechybí avšak závěrečný útěk vyhrává první cenu z famfrpálu v kategorii " nejnaivnější útěk v historii vězeňství". Escapologové zemřou na záchvat smíchu.

Na recenzi si musel tento film pár týdnů počkat, neboť bylo velmi obtížné jej dostat z hlavy a popsat ho objektivně a bez emocí...pokud je to vůbec možné. Mohli bychom říct, že těží z tématu, který se prostě a jednoduše dobře prodává, protože vězeňská dramata byla vždy favority v širokém spektru diváků. Ovšem v tomto případě by to bylo sobecké, neboť forma zpracování, jakou režisér zvolil je nanejvýš působivá, že se patrně všem nesmazatelně vryje hluboko pod kůži. Něco tak intenzivního a tísnivého tu hodně dlouho nebylo a dost možná už znovu nikdy nebude. O to temnější film je, že jej napsal sám život. Je zapotřebí vyzdvihnout patrnou výpovědní hodnotu, která snad minimalizuje počet podobných případů a nakope prdel nejen justici, ale i dalším rádoby spravedlivým orgánům. Těžkotonážní příběh, který by se neměl nikdy opakovat, neboť je to otázka života a smrti. Dal však vzniknout impozantnímu filmu, který syrově prezentuje, jak vypadá peklo.

Lstivá hra na kočku a myš, v níž se postupem času díky flashbackům a tajuplnosti hlavní postavy klube na povrch otázka, kdo je vlastně tím predátorem. Velmi galantní přesvědčivé duo ve svižné krimi jednohubce, která ač s několika nelogickými kiksy, přesto zábavná a úderná.

Nadmíru vytříbená směsice filmových ingrediencí, z nichž je "nečekaně" třešničkou na dortu brutální Phoenixovo herectví. (Oscar v kapse). Temný háv a psychologický vývoj postavy ve špinavém Gotham City si skvěle jistí poutavost v každé minutě, což Scorseseho Taxikář místy postrádal. V rámci žánru podmanivá a osudová záležitost s promyšlenými dialogy, nadčasovým pojetím a hereckým výkonem roku. Plnému počtu brání snad jen poněkud natahované finále. 90%

Čas od času spatří světlo světa dílo, které se divákovi vryje nesmazatelně pod kůži a stane se těžkým konkurentem pro snímky podobného ražení, což jsou v tomto případě Rivalové. Brilantní feeling 60. let, geniální herectví hlavního dua, precizně vymazlené dialogy, emoce i poetika. Le Mans má zkrátka naprosto všechno, co od kvalitního filmu lze očekávat. Nádherně vybroušený diamant bez jediného kazu pro nás chlapy, který tu hodně dlouho nebyl a dlouho znovu nebude. Jméno Ken Miles nikdy nezapomenete. Dokonalost v každém detailu 100%

Máti chce nejdříve chlastat se středoškoláky, pak se chce pomstít jim a jejich rodičům, aby nakonec (SPOILER!!) shořela v domě s bývalým spolužákem, kterého chtěla zbavit své mužské chlouby. Jinými slovy bezduchá taškařice, která se snaží být psychologickým thrillerem, kterým vskutku není. Béčkoidní horor se sexuálními narážkami s poněkud dnes už vrásčitou Juliette Lewis, kterou ovšem kompenzuje celkem sexy číča Dianka Silvers. 40%

Nový filmový rok jsem rozhodl započít nějakou poetikou a řekl jsem si, Hidden Life by mohla být ta správná volba. Na urážky vůči tomuto dílu jsem však už unaven, takže je přenechám těm, kteří byli/budou patřičně ohromeni tímto velkolepým eposem o životě sedláků na vsi. Od Malicka už nechci vidět ani fotku.

Upgradovaný Yuri Boyka se znovu vrací k tomu, k čemu byl stvořen, ovšem tentokrát mimo ring a těžkou touhou po nemilosrdné pomstě. Avengement kráčí v evropském stylu za doprovodu oldschool hudby (inspirace nedávno zemřelým velikánem ?) a nabízí o něco víc, než jen tuctovou zábavu na večer. Samozřejmostí jsou drsné pózy nelítostných bastardů, krvavá hospodská zabijačka a zajímavé flashbacky z kriminálu. Odolnost Scotta Adkinse level Thanos.