Mallinali

I jako hospodářský historik jsem se v tomto díle dozvěděl pár novot, a to ve velmi poutavém a poetickém balení. Až tak je to dobré.

Výborný film, to je bez debaty u draní peří. Skvělá atmosféra, skvělý koncept, výborní herci, kterým snad i kvůli častému dabingu vládne famózní Bartoška, přitom jen ve vedlejší roli. Ale na pět hvězd to není, přeci jen hudba mohla být mnohem nápaditější, původní zvuk versus dabing dost rušil a gradace se strhujícím závěrem se nekonaly vůbec. K takovému hutnému dílu mi pozvolný konec prostě přišel slabý. Taky párkrát zahaprovala logika, obzvlášť na konci, když Sekal řekne kovářovi svoje nejodpornější hříchy s tím, že si je on vezme do hrobu...a přitom mu dá celý den, než nastane půlnoční souboj. Pokud by to skutečně dokonale vystihovalo tu prý zlou českou povahu, jak tu někteří kážou (ehmm, Enšpígl, ehmm), tak to za tu dobu vykecal celé vesnici, pocestným a ještě to napsal příbuzným z třetího kolena do Hoštic. Tož tak je na světě. A vyvozovat z tohoto univerzálně platného filmu s hluboce lidským přesahem a autentickým křesťanským poselstvím, že zobrazuje český národ ve své nahotě (závistiví, povrchní, nenávistní, podělaní strachy, bezohlední, v očích jen prachy, mrchy co nedrží slovo a vlastně i vrazi), když to navíc sleduje jen na tradiční malé uzavřené zemědělské komunitě místních strejců, kterou i těžce zkoušený Jura Baran považuje za neobvyklou ("To je nějaký váš místní kolorit?"), to už je diagnóza. A navíc plivnutí do tváře těm desetitisícům Čechů, kteří proti okupaci bojovali a padli nebo byli zavražděni. Film se odehrával jen rok poté, co Gabčík, Kubiš a spol. odstřelili za spoluúčasti stovek a stovek lidí Heydricha, aby za to skoro všichni zaplatili životem, vy flagelanti. Jestli on není problém spíš ve vás...

Základní problém filmu, který nepřehluší ani místní osmdesátka v hodnocení, je to, že totalita je tu vykreslena vyloženě směšně. Žádná tíživost, žádná atmosféra, prokreslení slabota. Obzvláště pro kolébku demokracie, jakou je Velká Británie, by to chtělo trochu popohnat fantazii při její transformaci na diktaturu. Dalším problémem je minimální epičnost či absence pořádných akčních scén. Třetí je to, že všechny nedostatky balí do hávu módního a příliš okatě tendenčního revolučního boje pokrokových sil proti zlým konzervativcům, což jakýkoliv přesah zabilo úplně. No schválně, zkuste si to ideologické zadání představit obráceně. Že by na to nikdo nedal prachy, co? Čtvrtou jsou příšerné efekty, hnané ad absurdum. Že nejdu na jednu, nebo i níž, je zásluhou Weavinga a občas chytrých dialogů.

Konečně se to podařilo dokonale vyladit tak, aby Trojan všechny neválcoval buldozerem a zbytek esenbáků nevypadal vyloženě nesvéprávně, což předtím házelo klacky pod nohy vážnějším okamžikům. Tady to bylo tak akorát a hned tu máme atmosférickou retro bombu. To už je na řád práce, soudruzi.

Tohle by mělo být povinně vysíláno v devátých třídách základky. Zachránilo by to nemálo naivek.

Další sociálně angažovaný dokument / reality show, který se ČT vymkl z rukou. Po Paterčatech, kde hlavní romská "hrdinka" působila místo oběti jako arogantní, věčně ublížený lenoch, který se nechá obskakovat, ale za nic neděkuje a po pořadu Příběhy obrácení, kde do dialogu mezi mladými věřícími různých náboženství hodila vidle neustále dotčená a pyskující muslimka, která z pořadu rychle zdrhla a před "nevěřícími" se uzavřela do ghetta, je tohle další podobný kousek. Místo aby ČT ukázalo utrpení muslimských "uprchlíků" v Česku, což mělo jistě v plánu, ukazuje rodinu, které prostě nejde pomoct. A na to přijdou docela rychle, když hlavě rodiny není nic dost dobré, protože v Sýrii prý byli někdo. Z jejich kritiky české pomoci uprchlíků, pod kterou si zřejmě představují zámek se služebnictvem a doživotní rentu, by praskla žilka snad i "ombudsmance" Šabatové. Nabízenými byty i prací prostě opovrhuji a nakonec radši zdrhnou zpět do toho proklínaného uprchlického tábora... Jednoduše mazec. Ale u těch třech ostatních už lze doufat, že jestli opravdu chtějí, tak se z toho vyhrabou. Zvlášť děda samoživitel, tomu nejde nedržet palce.

Ach jo, zase ta hloupá chyba. Chlap, který je celý film představován jako reklama na sympaťáka je nakonec největší hajzl. A já si celý film říkám, ať to sakra není on. Ale marně. Připomnělo mi to knížku Spasitel od Jo Nesba, kde jsem se taky celou dobu modlil, aby to nebyl ten ultrasympatickej týpek z Armády spásy, že by to byl strašnej provar, nehodný tak velkého spisovatele... Ach jo podruhé. Ale na rozdíl od Nesba, kterému jsem to už neodpustil a jeho knížky přendal z čestného místa na nočním stolku do potupné druhé řady úplně dole v knihovně, nad tímhle filmem přivřu oči. A proč? Inu, protože mě to ohromně bavilo, mělo to dobré triky (dobře, ty umírající krávy byly odfláklý), elektrizující atmošku, přirážející Hilary, až na do očí bijícího sympaťáka dobře napsaný příběh a kvalitní dvojitý twist na závěr. Lekačky sice mohly být ještě hutnější, ale na čtyři hvězdy to dosáhne s přehledem. Škoda, že kolem výroby byly velké oplejtačky a kvůli tomu nebyla návštěvnost tak vysoká.

Z toho mohla být rozprávka kvalitní jako Silvestr na dobře zásobeném dívčím internátu. Režijně je to to celkem zvládnuté, až tedy na Liškova záporáka. Stylizace se povedla, dobrá byla kamera a vyzařoval z toho Strachův jistý režijní rukopis. Líbí se mi i směr tvůrčího dua, které do svých pohádek dává skutečné české tradice (tady svatí, Morana a Živěna a samozřejmě ten věneček). Jenže hlavní problém je nepromakaný scénář. Já chápu, že smyslem Markýze byl protiklad k Mádlovi a asi i princezně, protože na všech se podepsali jejich rodiče, kteří jim bránili v rozletu (a přitom je stále mají rádi). Jenže postavit v pohádce hlavní konflikt na dementním a z principu trapném záporákovi, to je průšvih. Zvlášť nesmyslné je, když tenhle tragéd rozpoutá ve spíše vtipném příběhu drsnou morovou epidemii a pak ta epidemie stejně vyzní do ztracena. Takhle opravdu ne. Nedotažený je i druhý motiv konfliktu princeznina ultraracionálního (a přehnaně stylizovaného) intelektu se selským rozumem plavce Ondry, kombinovaný s nalezením vlastní nadpřirozené schopnosti. Vyšel z toho takový přeplácaný mišmaš, ze kterého vážně nejsem moudrý. Ke konci už ta nedoladěnost příběhu, který nevěděl čím vlastně být a co s načatými dějovými linkami, drásala oči. Jinak jsem byl spokojený i se stylizací nápadníků, Trojanem, dokonce i s Polívkovým králem a nakonec jsem překousl i netradiční pojetí princezny, i když mi to chvilku trvalo a nemyslím si, že to byl dobrý nápad (když zaměříte děj na princeznu, příběhu dost pomůže, pokud chápete co na ní všichni vedle zděděného království vidí). Takže dneska jen za tři, Bohu žel.

Nevím, jestli je relativizace žánru a eklektický mišmaš znakem originality. V architektuře či filosofii se tyto aspekty spíš považují za příznak úpadku. Ale co naplat, pohádkový Cimrmanův úkrok stranou mě celkem pobavil a děcka taky (však je to dělané hlavně pro ně). Jednotlivé scény byly natočeny zručně, efekty pěkné, herecké výkony většinou solidní, potěšily některé detaily (např. iluminace) a ty jednoduché říkanky mi tak nějak k české tradici patří. Dokonce jsem rozchodil i to, že písniček a říkanek tu bylo víc, než bylo zdrávo. Co bylo horší, když pominu přes všechnu péči nepříliš sourodé propojení tří pohádek, bylo to, že dva ze tří příběhů jsou zbytečně odfláklé. Šípková Růženka skončí dřív než začne (Klus prostě přijde včas, růže brzy odpadnou a v další scéně už se žužlá s Růženkou, ani jí nehledá...), důvody rychlého vyslání Marušky pro fialky, květiny a jablka jsou trochu nejasné, odchod macechy s nevlastní dcerou do zimy pro víc jablek jsem pak nepochopil vůbec. Ale aspoň se mi potvrdilo, že Dvanáct měsíčků je příběhově mimořádně nosné téma, které vyloženě zaujme i na minimálním prostoru. Celkově by ale celému filmu prospěla trochu delší stopáž. Prostřední příběh, sám o sobě taky celkem zábavný a s roztomile provedeným vlkem, jak už tu bylo mockrát napsáno nesmyslně balancuje na hraně pedofilie. Když už máte pocit, že to jakž takž ustáli, tak v závěrečné scéně maličká Karkulka žárlivě usměrňuje svého již odrostlého chlapce... No, rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami dopadlo ve prospěch těch čtyř, ale hlavně kvůli jistému režijnímu rukopisu a odvaze dělat to jinak a ne úplně blbě. Ale čekal jsem o dost víc.

Jsem rád, že mají paní Kolmosová a pan Párnický nakoukaný Parfém: příběh vraha, který já osobně považuji za nejlepší evropský film od S čerty nejsou žerty. A rovněž jsem rád, že po slovenských pohádkách, které připomínaly spíš špatné sociální nebo vztahové drama, kde si ty nejretardovanější postavy občas zakouzlily, tu máme téměř plnohodnotnou pohádku. Ano, je to pomalé, je tam příliš mnoho postav, mohlo to být vtipnější, dabing nic moc a příběh moc nerespektuje pravidla žánru, protože vztahově to spíš připomíná komplikovanou telenovelu. A taky to má princovu elektronickou vychytávku, která je tam jediná a působí jako pěst na oko anglické královny. Ale zase to má solidní výpravu, princezna ujde, je přítomna logika a hlavně příběh drží pohromadě. Tři hvězdičky jsou to jen o fous a to i kvůli úhoru, který letošní televizní pohádky nabídly a jež ty slovenské s výjimkou Lásky na vlásku a Oresta z rodu čarodejníkov nabízejí už hodně dlouho.