Misterioso

Pro fanoušky videoher možná událost, pro fanoušky FILMŮ zas tak moc ne. V tom zběsilém tempu se po nějakém čase vkrade monotónnost, která zůstane až do konce. Střelba, krev, výbuch, urvaná končetina a tak stále dokola. Je to jako sledovat někoho hrát videohru bez možnosti sám si zahrát, což jak mi někteří dáte za pravdu, zas taková zábava není.

Visconti je pro mě jedním z největších mistrů ve vykreslení lásky a dalších velkých emocí, které s ní přímo souvisí - posedlost, spalující touha, nenávist... Ale to už mi dokázal dostatečně např. ve Vášni z čtyřiapadesátého. Rocco a jeho bratři nabízejí i spoustu dalších motivů. Ať už je to motiv složitého přechodu z venkovského prostředí do velkoměsta, který přináší nejen nástrahy se zajištěním slušného živobytí, tak motiv rodiny a všech povinností i výhod, které krevní pouto (i zažité společenské normy) obnáší. SPOILER V neposlední řadě bych vyzdvihl také možná trochu očekávaný, nicméně velmi přesně vykreslený finální kriminální čin, který byl stejně jako to, co mu předcházelo, i co následovalo po něm, vykreslen zcela uvěřitelně, bez příkras či zbytečného zveličování. Prostě jako přirozený následek jednání všech postav. Takové činy se (bohužel) děly, dějí a dít budou, tak proč to nenatočit zcela syrově tak, jak to např. mistři neorealismu uměli.

Iñárritu mi tímhle filmem splnil sen, o kterém jsem netušil, že ho mám. Tedy ne že by mě překvapilo, že mě zaujme dobrodružný survival western částečně šmrncnutý indiánskou tématikou, ale tady se zkrátka všechno sešlo dohromady v tak podmanivém provedení, že si živě vybavuji své opojení z kino projekce při každém dalším zhlédnutí tohohle masterpiecu. Ale nejen tématika samotná je tím, co mě k tomuhle vábí. Samotné provedení pod taktovkou režijního perfekcionisty - ať už je to dokonalá kamera E. Lubezkiho, podmanivá hudba, výprava i exteriéry, fyzické herectví Lea DiCapria i pro diváka nezapomenutelná postava Fitzgeralda ztvárněná výborným Tomem Hardym či mnoho zapamatování hodných scén (úvodní přestřelka, grizzly, závěr…), které zvednou ze sedačky. Asi bych s těmi superlativy mohl pokračovat ještě dlouho. Příběh - ne zbytečně složitý, poměrně přímočarý, který zřejmě někoho může iritovat tím, "jak tohle mohl všechno přežít," pro mě však poutavý a ani chvíli nenudící. Mohu vidět kdykoli, díky Alejandro.