Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (608)

plakát

Bezstarostná jízda (1969) 

Skvělé, výborné, nádherná, úchvatné. Tento film je již od začátku naprosto senzační. Chápu, že nemusí být tak skvělý pro všechny, ale pro mě byl naprostou špičkou. Ten týden co jsem ho dostal do rukou jsem ho viděl hodněkrát a dnes jsem se na něj díval znovu. Hodit vše zahlavu, jet, být svobodný... A né jako kapitán Amerika ale jako Billy... CHtěl bych taky jednou zbourat všechny mosty, nasednou na motorku a všechno nechat za sebou... A možná, teď když o tom tak přemýšlím, chtěl bych i tak jako oni skončit. Film je natočen naprosto skvěle a ty záběry kdy hraje muzika a oni se vezou na svých strojích po dlouhých silnicích... A nesmím opomenout pochválit skvělý výkon Jacka Nicholsona, ale nevím zda je herecký výkon, když se shulíte na plecha a pak se smějete do kamery... :)

plakát

Human Traffic (1999) 

O tom o čem je tenhle film nejde jen tak natočit film. Nebo jde, ale lidi kteří na něj půjdou do kin neuvidí nikdy to co očekávají. Očekávají film o tom jak žijí oni sami. A proč to očekávají? Aby je film ujistil v tom, že v tom životě nejsou sami. Že když někdo točí film o nich, že asi opravdu nejsou sami. V kině pak na film koukají, mnohdy v partě lidí. Někteří tak vysmažení, že ani nejsou schopni chápat. Ale ti co trochu myslí, ti jsou většinou zamlklí a sedí rozpačitě nehybně v sedačce. Občas se trpce zasmějí... Proč? No třeba se v tomto filmu našli. Když se totiž natočí film podle reality nebude v něm nikdy přesmoc optimismu a trpkost, která se skrývá za laciným stavem euforie, který je v tomto filmu ukazován, je velká. Nesmyslnost života a bezdůvodná sebelikvidace. Snad někteří z kina odcházejí s úsměvem, protože oni se viděli v postavách, které ještě nezačali přemýšlet, ale ti kteří se stotožňují spíše s tím týpkem, který je na konci odhodlán se změnit. Mezi ty patřím i já. A bohužel i já patřím k těm, který tento film sledoval spíše s trpkým úsměvem. Není to ale důvod proč ho odsoudit. Je to natočeno v takovém stylu, že ti kteří budou mít během sledování zaneřáděný organismus nějakouý chemikálií (tak 95 procent diváků) se budou bavit. Hudba působí na sluch a monoho zajmavých záběrů a cel kamra udrží oči otevřené.

plakát

Mary Reilly (1996) 

Mě se to, ale fakt líbilo! Mám fakt rád horory a tajuplné příběhy a všechno podobné. Ale nemám rád horory kde tečou litry krve a šílení mutantise sápou po zemi. Mám rád filmy s atmosférou, kde spíše nejostata nežli litry krve navozuje mrazení v zádech. A v tomto filmu se dozajista zamrazení v zádech dočkáte. Ponurá atmosféra, propojená vzpomínkami na zmařené dětství nevinné dívenky. A pak rozpolcenost hlavního hrdiny. No takřka perfektní. Bohuželjen takřka. Tak jak to je je to skvělé, ale já bych z filmu odstranili ten jediný efekt a to jest přeměna jedné osobvnosti v druhou. Bohatě by stačilo, aby hlavní postava byla schizofrenní, zčehož jedna osoba by svojí tvář zakrývala. Filmby zjískal na realičnosti (Což asi nebylo žádoucí ale já tomám rád) a divák by odcházel od obrazovky s úděsným pocitem, že by se tomohlo stát. Ale přesto jsem z filmu nadšen, po řadě naprosto úchylných pokusů o horor s atmosférou mě tento zcela vyhovuje a díky za něj!

plakát

Štěstí (2005) 

Tvůrci tohoto filmu se snažili urobit tento film tak, aby se co nejblíže přiblížil normálnímu životu. To je sice pěkný záměr, ale nesmí být proveden tak jako v tomto filmu. Aby byl film o normálním životě musí beze sporu obsahovat: sex, drogy, pankáče :)... To všechno je ale podle mě do filmu vsazeno moc křečovitě. Pogující pankáč ve vesnické hospůdce je jako pěst na oko. A maminky kouřící jointy nad kočárky svých dětí... Tento film je o normálních věcech, ale ukazuje je naprosto abnormálním způsobem. Už to tu někdo psal, že měl dojem nekončících scén. S tím musím souhlasit. Během filmu vám příjde, že některé okamžiky naprosto postrádají závěr, či nějaké rozuzlení. To byl, ale podle mě záměr režiséra. Není přece cílem vám dát všechno po lopatě, něco si musíte domyslet sami a musí vám být poskytnut prostor pro vlastní názor. Film je proložen mnoha momenty, kdy hraje hudba při pohledu na komíny, nebo na vodní hladinu, či skládku. Takové chvíle ve svém životě zažívám sám a dozajista i mnoho z vás. Občas se prostě zaseknu, myšlenky nechám utíkat a dívám se u toho třeba na hladinu rybníka. Tento film může být pro někoho velmi depresivní, ale během filmu, když se nad tím zamyslíte je mnoho drobných střípků štěstí a mnoho způsobů štěstí, které někteří mohou chápat jako smutek nebo zlo...

plakát

Hraběnka z Hongkongu (1967) 

Tak u tady toho filmu opravdu nevím co vytknout. Jednoduchý konzumní divák se hodně nasměje při mnoha vtipných momentkách. Obvzláště počátek filmu odehrávající se ve dvoumístnostní kajutě je naprosto perfektní. A diváci trochu slabší nátury, vyžívající se v romantice na konci filmu dozajista ukápnou slzu. Když jsem na tenhle film koukal napadlo mě, proč televize vysílá neustále dokola pořád stejné filmy, které už všichni znají zpaměti a nepouští do oběhu více starších filmu. Mnohdy jsou tyto starší filmy mnohem zajmavější a vtipnější. Je celkem smutné, že tento film, který je podle mě určitě lépe než dobrý hodnotilo pouze pár desítek lidí a mnohé telenovely jsou shlédnuty až stovkami diváků...

plakát

Kids (1995) 

Mezi komentáři jsem objevil monoho velmi odmítavých názorů k tomuto filmu. Naprosté nepochopení a nesouhlas s tímto filmem. Mnozí mohli být až zhnuseni. Ano plně to chápu. Ale bohužel s nimi nemohu souhlasit. Závidím lidem, kteří nikdy nepoznali svět, o kterém je tenhle film, ale naopak bych ho všem vřele doporučil. Rodičům dětí bych ho dal zhlédnout, aby viděli kam to může spět. Politikům a mocnostem, aby viděli co si vychovávají pod svými křídly. Mnoho dětí (ano DĚTÍ) ne teenagerů, již ve velmi mladém věku ztrácí své iluze, mnozí si je ani nestihnou vybudovat. Během mého (krátkého) života jsem mohl pozorovat ten neskutečný posun. Když jsem byl mladší tak jsem věděl, že mě puberta čeká tak od 14 možná trochu dřív. První cigaretu jsem vykouřil, nevím snad v 15? Ve stejném věku jsem byl i poprvé na diskotéce. Byl jsem zhnusen tím co se tam děje, a proto následovalo asi rok a půl útlum, kdy jsem přemýšlel nad tím co lidi motivuje k tomu jít ven, opít se a nesmyslně hopsat na něco co se hudbě podobá jen vzdáleně. Pak se cosi změnilo, deziluze ze společnosti, ze života a nevím co všechno mě vedlo k tomu, abych se začal chovat jako oni pro mě nepochopitelní blázní. Důvod proč píšu tyhle nesmyslně dlouhé keci je, že já začal s tímto bezprespektivním životem někdy kolem 16-17. Dnes ale zajdu do parku a co to vidím opilé základoškoláky. Čtvrtá až pátá třída je ideální věk pro začátek s kouřením. Sedmá třída je ideální věk pro začátek s mariuhuanou. Nevím co se změnilo snad větší nároky na malé děti. Vždyť místo toho aby se s nimi jednalo jako s dětmi je jim do hlav už od mala vmlacováno, "chcete abychom s vámi jednali jako s dospělými tak se tak chovejte". Možná... Chtěl bych jen říct, že z vlastního života, z vlastích zkušeností vím, že tento film není vůbec daleko od pravdy. Troufám si říct, že zachycuje naprostou pravdu. Samozřejmě nemluví o všech dětech, ale mluví o rozhodně roztoucí skupině dětí. Tento film bych nebral jako umělecký kousek, ale jako dokument. Každá scéna tohoto filmu vám pomůže nasát atmosféru a přiblíží vás blíže k životu na plátně předváděných mladíků. Herecké výkony nejsou oslnivé a kamera je naprosto amatérská, ale takový je život. Není to nastrojený film, je to dokument o životě...

plakát

Perníková věž (2002) 

Když jsem viděl tento film poprvé tak jsem po jeho zkončení jen zůstal sedět a zíral jsem. Je to o tom co všechno můžou zavinit drogy, a že je to velice kruté. Uznávám, že na podruhé či napotřetí není film tak zajímavý, protože příjdete o ten zdrcující konec, ale během filmu je mnoho zajmavého, takže se určitě nebudete nudit.

plakát

South Park: Peklo na Zemi (1999) 

Tyhlety mini postavičky jsem měl vždycky rád. (Teda aspoň ty starší díly). Ano nelze opomenout vulgaritu a jistě i drtivý mravní dopad, ale ten už je podle mě mírnější. Neodsuzujte South Park hned, když se na chvilku zastavíte na ulici a poslechnete si rozhovor dětí, OPRAVDU dětí, malých nevinných, tak začnete považovat Cartmena za andílka. Četl jsem různé rozbory psychologů na téma South Park a jednoznačně jsem na jejich straně v tom, že to není odpad...

plakát

Poslední tango v Paříži (1972) 

Paul, po ztrátě své milované je třeba se trochu vybít, prostě zaplašit všechny vzpomínky, nelze se v tom babrat do nekonečna. Cesta kterou se vydává vybít on a o které je vlastně film je sice pro mnoho lidí nepřípustná leč si myslím, že nejlepší. Myslím si (během filmu sice Paul mluví o své minulosti jen po skromnu) že Paul měl pokojné manželství. Ráno posnídali s manželkou, průměrné dopoledne, průměrný oběd atd. Po její smrti měl jistě v sobě prázdno, které bylo třeba zaplnit (nemluvě o případných zjištěních z manželčina života - nevěra?). Film není zdaleka jenom o tom jak "spláchnout" staré a začít nové. Během filmu se zbavuje zničený vdovec zármutku ze ztracené ženy a postupně zjištuje, že může opět milovat. Bohužel zamiluje se do své hračky, do děvčete které mu sloužilo pouze jako prostředek k uspokojení. To je podle mě největší chyba, jake se může člověk v daném okamžiku dopustit (ale díky nevyzpitatelnosti citů se jí nelze vyhnout). Takový vztah prostě nemá budouctnost. Závěr, podle kterého se jmenuje celý film je v rytmu tanga a je naprosto nezapomenutelný. Možná bych se mohl ještě zmínit kte již zmiňované dívce, která je Paulovou těšitelkou. Tato postava není vůbec jednoduchá, jak se může zdát. Do teďka nechápu co mělo být tím impulsem, který jí přiměl k tomu, aby důvěřovala neznámému cizinci, ale stalo se. Asi prostě chtěla zkusit něco nevázaného a propadla tomu. Během filmu se snaží zbavit se závislosti na tajemném muži, kterého vlastně ani nezná. On jí neříká: "Vrať se!" Ona se vrací sama a on s tim počítá. Při další volné dvouhodinovce ve svém životě se dost možná podívám na tenhle film znovu a vy by jste měli určitě taky! (Nemluvě o tom, že v některých milostných scénách, se přes veškerou závažnost tohoto filmu, dosti zasmějete počínání Marlona Branda. A už vůbec bych neměl zmiňovat jeho jakési praktiky, ale musíme být ohleduplní, vždyť tehdy ještě nebyli Sexshopy.)

plakát

Kmotr III (1990) 

Tak třetí pokračování této ságy je už naprosto zničená idilka mafiánské rodiny. Nic není tak jak by mělo být. Mafiánský boss povoluje ve výchově svých dětí, začne se pomalu odpouštět a čest už neznamená to co znamenala. Jakožto fanoušek klasické mafie jsem byl tímto filmem dost zklamán, ale když se na to podívám z druhé strany, tak třetímu dílu nelze vlastně vytknout vůbec nic. První díl byl perfektní, druhý taky, ale naprosto jiným způsobem a zkáza mafie je v tomto třetím filmu zachycena výborně.