Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Gato BarbieriHrají:
Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélène Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud, Catherine Allégret, Massimo Girotti (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Paul, Američan ve středním věku se v opuštěném pařížském bytě k pronajmutí setkává s mladičkou Francouzskou Jeanne. Paulova žena spáchala sebevraždu, Jeanne plánuje svatbu s mladým filmovým režisérem, nesourodá dvojice, která by na ulici sotva o sebe zavadila pohledem. Mezi odřenými stěnami kolem sebe krouží dvě bytosti, které se chtějí vzájemně přiblížit, ublížit si, a především obhájit svou existenci. Film zatracovaný a obdivovaný, nemohl nevzbudit skandál a kontroverzi až po úplné zatracení. Nedostižný Marlon Brando, odvaha a bravura Bernarda Bertolucciho a kamera Vittoria Storara vytvořili neopomenutelný film světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (238)
Chlápek má bolest, ale aspirin není zrovna to pravé ořechové, co by mu ji z hlavy, srdce a dalších orgánů vyhnalo. A tak si naordinuje terapii v podobě anonymní holčiny, o níž nechce nic vědět, chce to s ní jen intenzivně "odbolet". Na svou dobu asi odvážný film a i když spousta nudných patronů používá máslo narozdíl od Marlonovy postavy jen na chleba, nechápu tolik humbuku o jeho údajné perverznosti, protože konec konců je o lidech a celkem běžných lidských věcech :-)). ()
„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak ()
Pro mě osobně naprosto nesnesitelný film, který jsem vyloženě protrpěl. Postavy v něm odříkávají krajně stupidní repliky (z toho Paul "vede" na celé čáře) a chovají se v podstatě jak blázni, celkově tam nic nedává smysl, je to jen ubíjející nanicovatá rádoby skandální - a neuvěřitelně zbytečná - pozéřina, s naprosto příšerným finálním vyústěním a úmorně dlouhou stopáží. Nesedlo mi ani obsazení ústřední dvojice, věkový rozdíl 28 let mezi Brandem a Schneider shledávám nemravný - ostatně přijde mi zajímavé, že v Kmotrovi ze stejného roku ztvárnil starce na konci života, zatímco zde si zahrál vitálního milovníka-čtyřicátníka - a pokud jde o tu nešťastnou Schneider s tím jejím sedmdesátkovým bobrem, přišla mi zde zoufale nehezká a vyloženě ne můj typ. Sledovat, jak se k sobě Paul a Jeanne chovají, je fakt ta poslední věc na světě, o kterou bych stál, kdyby mi zbýval poslední den života - zvláště ve finální sekvenci v tančírně už dosáhla míra nesnesitelnosti toho filmu naprosté krajnosti - závěrečný nápis FINE nebyl nikdy větším vysvobozením. Měl jsem dát na svou intuici a dál tu sračku ignorovat, tak jako v předchozích letech, kdy jsem kolem ní s nezájmem občas zakroužil. ()
Filozoficko-existenciální drama o lidské přirozenosti, vášni jdoucí až na krev a smrti v mistrovském uchopení filmového básníka Bernarda Bertolucciho, podpořené barvitou kamerou Vittoria Storara, úchvatnou Barbieriho hudbou a především silnými hereckými výkony dvojice Marlon Brando - Maria Schneider. Poslední tango v Paříži je studií lidské existence bez jakýchkoli konvencí, právem budící kontroverze a zároveň skrytě vypovídající o každém z nás... Je to dílo, které bychom těžko vysvětlili, natož "zaškatulkovali" do určité žánrové skupiny. To však jen stvrzuje jeho sílu a nadčasovost! ()
80% - Film obsahuje mnoho řečnických otázkek, na které se nesnaží najít, ani naznačit odpověď. Vztah v absolutní anonymitě v pařížském bytě, nebo vztah příliš transparentní, dokonce za přítomnosti kamery...? Do jaké míry je sexualita ovlivněna touhou po neznámém, a co se stane, když toto neznámo přejde v příliš osobní známost...? Asi ten film budu muset dát podruhé... Technické zpracování je skvostné, kamera nádherná, hudba působivá, a ti herci... bravo! Pátou hvězdičku bych dal, kdybych ten film (jeho myšlenku) lépe pochopil. Snad se dočkám. ()
Galerie (39)
Photo © MGM Home Entertainment
Zajímavosti (40)
- Maria Schneider se médiím mj. svěřila, že Brandovy repliky byly běžně psány přímo na její nahé tělo a to hlavně díky hercově dyslexii a nechuti se cokoliv učit. (Trainspotter)
- Úřady ve Velké Británii snímek klasifikovaly ratingem X a své rozhodnutí změnily až v roce 2000. (Zetwenka)
- V USA filmu změnili rating přístupnosti třikrát (1972 – X, 1982 – R) a v roce 1997 dostal hodnocení NC-17 (osobám do 17 let nepřístupný). Rating X ho kdysi dosoudil k promítání v klubových kinech, pokud se jednotlivé státy či města neusnesly jinak. (Zetwenka)
Reklama