ad

Now I set my ABC, tell me what you think of me...

Úžasná divadelní hra, ale chápu, že se zde moc nehraje... je moc o nás :)

Jeden z těch několika málo filmových zážitků, na které se nezapomíná...

Tentokrát si daleko více cením režijného přístupu, díky kterému si film udržuje solidní tempo (že to ale muselo dát práci) a který zručně převádí i ty nejbláznivější nápady do reálu (obě bouračky), než hereckých výkonů (Streepová je dobrá, ale Cage jsem měl mnohdy problém rozeznat - ale i tak je to jeho nadstandart) a v podstatě mi ani ten scénář nepřišel TAK geniální,jak všichni básní... prostě mi daleko lépe sedla krize a lá Felliny v 8 1/2...takže 3.5 a rychle pryč, než si to rozmyslím....

"Jak je krásné mít svoji rodinu.... takhle hluboko pod sebou."

Přes všechny kvality, které tento film má, je to vlastně místy dost nudné... teprve v porovnání s tímhle vynikne vklad, který do série dal svým hyperakčním stylem Greengrass...

Proklate divny film, ve kterem najednu stranu nic nefunguje a na druhou stranu vas jeho atmosfera natolik strhne, ze mate pocit, ze vse funguje tak jak ma... Kazdopadne je Aguirre velmi zajimavy a jistou pusobivost mu nelze uprit, ale tyhle moderni nemecke klasiky (Fassbinder, Schlöndorff, Herzog...) proste nejsou muj salek eintopfu...

Medvídek je vážně moc bezva :) Celé to má dobrou atmosféru, ale celému toho dost chybí... Herci+technická (tj. vizuální) stránka věci je super, ale když ono je to tak MOC sladké, až je to člověku líto... Mám na mysli poslední půl hodinu, pryč s ní, nemá tam co dělat, jen ruší celkový dojem... A charismatický Jude Law by si zasloužil více než nakonec dostane (samozřejmně jsou i maličkosti, tipu trapného vyvrcholení roboshow, ale forma vše jistí).

"...takové jakoby... čtverečky..."

Přiznám se bez okolků, z duše se mi příčí všechny ty filmy, jejichž forma a množství bitev jen zastiňuje klišé a nevěrohodnost děje, který napsaný na papíře působí až směšně a ve kterých nevystupují opravdoví lidé ale jen jejich karikatury (právě až v Alexandovi je věrohodně ukázáno, co asi cítí vojevůdce po bitvě)... Všechny ty filmy, jejichž boom začal Gladiátorem mě hrozně iritovaly a moc jsem bál, že Alexandr nebude jiný... BYL!! A mám z toho radost, protože Alexandr je především film O LIDECH, primárně zaměřený na člověka, kterého zničil jeho náhlý a nečekaný vzestup (kolik už bylo filmů o lidech zničených pádem?). O člověku, který podlehl mýtu o své vlastní velikosti (a nejen jemu)...prostě lahůdka a veliký oddych, pro ty, co chtějí filmu naslouchat a ne se jen dívat (a že je na co, v jediné bitve Stone dokazuje, že klidně mohl natočit sekvenci bitev bez děje, kdyby chtěl). Ale musím přece jenom dát hvězdu dolů za věci, kterým se mi zpětně nechce věřit, ale které jsou pravdivé... Je to snad poprvé, co mi vadila Vangelisova hudba a herectví Colina Farrella (což je u hlavní postavy trochu problém)... Což jsou vady, za které nakrásně nemohu dát čtyry...