Ony

Nádherný konec. Škoda, že to předtím je tak trochu kýčovité a zdlouhavé.

Kdyby to byl hraný snímek, asi bych ho zavrhla, ale jako animovaný film je to absolutně skvělé. Pár kreslených postaviček nacpe celou složitost tohoto světa do několika (pravda, občas trochu drsnějších) hlášek a písniček. Je to dobrá zábava, odpočinek.

"Jsme krásná a požehnaná rodina. ... a já mám pořád pocit, že pro Vás dělám strašně málo." Už jenom slyšet hlas Rudolfa Hrušínského je úchvatným kulturním zážitkem. Co to je vidět celého Spalovače mrtvol se snad ani nedá slovy popsat. Je to strhující, mrazivé, estetické, nezapomenutelné. Herecké výkony, hudba Zdeňka Lišky, pardubické krematorium Pavla Janáka - vše skvostné. Mezi českými filmy, které znám, tento jednoznačně vítězí.

V něčem opravdu výjimečně zajímavé (od provokativního nadčasového námětu po vtipné použití filmového týdeníku), v něčem trochu pokulhávající (zbytečné opakování stejných motivů, postava Selvina a její dabing). Taky jsem si samozřejmě všimla Liškovy hudby, a navíc mi byla hrozně povědomá. Po chvíli usilovného přemýšlení jsem si uvědomila, že mi připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem. A snad i z té radosti, že jsem si vzpomněla, zaokrouhluji lehce rozpačité hodnocení nahoru.

Buď byly všechny ty žánrové vtípky hrozně primitivní, nebo jsem nevzdělená, takže jsem si těch neprimitivních nevšimla. Ale uteklo to.

Jan Tříska tu místy vypadá jako Richard Harris.

Autorům filmu chvílemi trochu těžkla ruka, ale při líčení strastiplného osudu ochrnutého malíře je to vlastně docela příhodné. Unylost děje úspěšně vyvažuje krásné prostředí, hudba a hlavně neobyčejně sympatický Ion Caramitru.

Tak nějak to mohlo vypadat v roce 1420 u Sudoměře.

Babička je senilní a zlá, takže zabývat se jejími nápady = nic víc než mít záminku pro natočení tohoto filmu. Podobných vychytávek je ve scénáři víc a bohužel k nim musím připočíst i závěr, od kterého jsem si bůhvíproč dovolila něco očekávat. Určitě se ale dají najít i klady, především depresivní atmosféra venkovské samoty (kameraman Diviš Marek se nezapře) a Pavel Landovský (jeho postava je jako jediná vyšinutá správným způsobem). Během projekce jsem cítila spíš nervozitu než napětí, ale i to se počítá; na nudu si stěžovat nemůžu. Co mě ale rušilo, byly zbytečné a směšné scény. Z toho, jak se vždycky tvářili osudově, když pluli na tom voru, jsem málem mlátila hlavou o zem. Navíc všichni divně mluví a ta holka je divná celá. Ještě otázečku: Proč krájela ten dort?

Režisérka papundeklových televizních pohádek Vlasta Janečková natočila na FAMU koncentrované drama s poselstvím, že příliš mnoho soucitu a poctivosti škodí. Jméno autora předlohy Adrián del Valle mi nic neříkalo, ale nakonec nebylo tak těžké dohledat, že právě Strach vyšel v češtině minimálně dvakrát časopisecky už před válkou. Film vyznívá v podstatě stejně jako povídka, ale přesun děje na český venkov padesátých let mu dodává ještě nečekané vedlejší významy. V neposlední řadě oceňuji vydařenou temnou atmosféru.