Ony

Docela dobrá psychologická road-movie se zajímavými herci. Jen ty melodramatické vložky včetně závěru si mohli odpustit. Jinak zase další variace na téma alkohol, drogy, rozklad rodiny.

Jestli čekáte, že se v tomto filmu dozvíte něco o Warholovi, tak to se nedočkáte. Ale je to výborná dokumentární komedie dotýkající se kromě radostného civilizací nedotčeného života i sociálních a rasových problémů. Rozhodně stojí za to.

genitální

Ještě jednou mi podstrčte něco takového s označením komedie/drama a pak řekněte, že už jsem byla stará a čirou náhodou to se mnou seklo zrovna během projekce.

Tento film má pár nedostatků, ale působivá symbolika, především motiv vlaku, vyjadřující krutost doby a beznaděj hrdinů, mě dostala.

Je to něco jako Panika v městečku. Jenže místo postaviček indiána, kovboje a koně jsou tu postavičky feťáků, překupníků a sektářů, a tím pádem jsme ochuzeni o jeden podstatný rozměr. Škoda, že to nestálo trochu víc na pražských exteriérech a že nebyly nějak lidsky nasnímané. Takhle to se mnou neudělalo naprosto nic.

Téma obchodu s dětmi je zpracováno ve filmu, který od začátku do konce opojně poletuje mezi drsným dokumentem a nadzemskou poezií. Úvodní scéna, kde se anděl snáší na cikánskou osadu, je tak nepopsatelně krásná, že mě pro celý film tak trochu přiopila. Příběh a jeho věcnou korektnost jsem tedy nebyla s to vnímat nějak s kritickým nadhledem (Také samozřejmě proto, že v reáliích se vyznám pramálo.). Ljubiša Samardžić v hlavní roli mi sice nijak extra nesedl, ale nakonec je to dobře, protože kdyby se mi ještě k tomu všemu zalíbil, asi by mi puklo srdce. Anděl strážný je jeden z mých nejslzavějších filmových zážitků (A nejdojemnější je Paskaljević jako vždycky ve vlaku.). Jsou tu velmi silné detaily a krátké momenty (slepý žebrák, ovce, …), stejně jako rozsáhlejší kruté sekvence (kamera: Milan Spasić). Herci jsou úžasní. Hudbu složil legendární Zoran Simjanović (Maratonci, Otec na služební cestě, Sud prachu atd. atd.). Obzvláště zajímavá je herecká a pěvecká účast Šabana Bajramoviće, muže s neuvěřitelnou minulostí.

Kdysi hodně dávno, když jsem ještě snad ani nevěděla, co je to film, natož abych věděla, co je Tarkovskij, jsem v nějaké knize narazila na fotky z Andreje Rubleva. A pořád jsem na ně pak musela myslet a šíleně jsem toužila zhlédnout ten film. Jenže já jsem opravdu všestranně neschopná, takže mi stále unikal a já si ho po několik let dnem i nocí jenom představovala. Tak. A teď to mám konečně za sebou, bylo to překrásné a doufám, že mě čeká nějaká veselejší životní etapa.

Tomáš Klus je šikovnej kluk. Takovou písňovou přísavku, jako je Malčik, jsme tu snad neměli od dob Zítra se bude tančit všude. Nicméně právě hudební motiv se mi nakonec líbil na celém filmu nejvíc. Alespoň má narozdíl od scénáře nějakou dynamiku a rytmus. Příběh je mimořádně slabý a ubíjející, rozbíhá se hned do několika slepých uliček. Taky mě mimo jiné dostalo to křečovité líčení ruských vojáků jako normálních prostých chlapců, které se tváří jako objev Ameriky. Postavy jsou ploché, některé zbytečné, herci jaloví a... A uf. Trapas.

Tahle pohádka se moc nepovedla. Krátce po jejím zhlédnutí jsem skoro zapomněla, o čem to bylo, ale ovčí hlava ve mně zůstala. To je docela síla.