Ony

Kolečko se definuje kruhem. A zase tam má jeleny. To by mi ani tak nevadilo, vlastně by mi ten výchozí koncept vůbec nevadil, ale podobně jako v případě Zakázaného uvolnění z něj vznikl divadelně-filmový hybrid s nevtipnými dialogy a ubíjejícím řetězcem jakože nečekaných zvratů.

S Goldovým a Nožičkovým kongeniálním Zaklínáním se to nedá srovnat.

Film otevírá hned několik důležitých témat, historických i aktuálních, což oceňuji. Ale vadilo mi, jak se namísto jejich rozpracování urputně snaží dojmout.

Rakočevićův štěněcí ksichtík není zrovna něco, na co by mě bavilo koukat celý večer. Možná právě to byl největší problém. Zpětně uznávám, že nápad není špatný a zdánlivě bezúčelné střídání dějových rovin je celkem rafinované, ale k přesvědčivosti a zapamatovatelnosti cosi chybělo. A sušší potitulkovou (!) pointu jsem asi ještě neviděla.

Překombinované detektivky Hany Proškové mě zrovna moc neba, ale na zobrazení narkomanie v socialistickém Československu (a taky na Oldřicha Víznera v roli feťáka) jsem byla hodně zvědavá. Film je ještě více konformní a naivní než jeho předloha a užívání drog dává jednoznačně do souvislosti s vlivem západní kultury. Obsahuje ovšem zajímavé bonusy (debata příslušníků SNB o nymfomankách). A ta odchycená kreatůra byla Hraběnka?

Je to opravdu hrozně naivní a děravé, ale jsou tam i takové zdravě absurdní momenty. A normálně asi miluju Oldřicha Víznera.

Tohle má přesně takovou pachuť, jakou od normalizačního filmu o dospívání chci. A je natolik mocná, že by se málem dalo přehlédnout, jaká je to jinak hovadina. Jen málem, protože ten konec (od Blážiny cesty z Prahy) je tupý až moc.

"Noc" byla působivá a "den" povinný, jak jinak. Vývoj postav je napytel, taky jak jinak. Obsadit do role zapálené brigádnice zrovna Marii Vášovou byl nepochybně hodně avantgardní nápad, ale k opravdovosti příběhu to nedopomohlo. Zato prohnilý chlípník Pešek je výborný.

Asi jsem měla příliš velká očekávání. A v prvních chvílích ve mně díky vláčné hudbě, městské poetice a absenci kladných hrdinů ještě vzrostla. Hudba mě začala otravovat velmi brzy, speciálně ten zpívaný leitmotiv, městská poetika až později, s jednáním postav jsem se prala docela statečně, ale taky to nešlo. Slibný potenciál zápletky i charakterů byl využit minimálně, scénář je zkratkovitý a povrchní. Jako by se tvůrci chtěli od tématu a prostředí záměrně distancovat. Tenhle odstup se úspěšně přenesl i na mě, a když pak Františka alias Freddyho topili, tak jsem se musela smát.

Zdeněk Štěpánek hraje pekařova císaře a tváří se, že to mám brát úplně vážně. Moc to nešlo.