Ony

Tričko Zdeňka Štěpánka chci domů na mazlení. Achachach, to byl zase film.

Dokumentárních snímků založených na stejném principu (zpoetizování sériové výroby) jsme jako národ Čáslavského viděli mraky, ale že je to od Ivense, tak se tomu musí říkat průmyslová symfonie... Ale stejně je to krásné.

Mé první setkání s dogville comedies. Šok. Smích. Pohoršení.

Teď ještě ne. Až za chvilku...

Proč se animace tak divně seká? Proč hodiny v pozadí někdy stojí a někdy jdou pozpátku? A proč ta postavička vpravo nemá hlavu?

Der Teufel soll die Liebe holen. To není citát z filmu. To řikám já.

Kdo neviděl, neuvidí.

Bundesarchivní klenot natočený v mém rodném kraji. A krásně, vrcholně víchovsky. Byl to pro mě nejromantičtější zážitek za posledních x let. Ústřední mužská trojice mi tedy zas tak moc neříkala, jisté sympatie budil jen odstrčený Fred (kterého rozhodně nehraje Fjodor Šaljapin st., jak se tvrdí na imdb, nýbrž jeho kučeravý syn), ale celkový dojem je fakt mimořádný.

Odpusťte, mně to připomnělo Hálkovy verše: A skokem vpřed, co stačí skok, // a nedbej živých na výrok. // A přes své lůžko, přes svůj hrob - // jen hnáty na něm nevyklop. - // Hej ladná hudba hnátů chřest, // kdy čelest drnká o čelest // a zuby klapou, cvaky cvak, // o žebra žebro taky tak, // a sejček s sovou na věži: // huhú! to k svatbě náleží - //a korouhvička skřípe svou, // že též ji k svatbě nepozvou. - //Teď mocí k předu - skok a skok, // až chřestě skřípne mrtvých bok, // a každý krok je dlouhý sáh - // dbej, starče, by se nenatáh'! // A mrtvých tanec divý rej - // jen každý o své hnáty dbej, // a mrtvých tanec divý běh - // "Mně nestačí už dále dech." // Když rej ti nejde do noty, // moh's v hrobě zůstat, sloto ty!

Mezi snímky Lva Kulešova patří Dva Buldi dva k méně úspěšným. Pro zpracování revolučních myšlenek si vybral prostředí cirkusové manéže. Hlavními hrdiny jsou dva klauni - otec a syn. Na čas jsou si odcizeni kvůli rozdílným politickým názorům. Na konci se ale setkají oba v řadách Rudé armády. Nejpůsobivější je scéna, ve které Buldi mladší obratně prchá před bělogvardějci za pomoci visuté hrazdy. Přestože se Kulešov tímto filmem snažil vyhovět režimu, byl mu odebrán a dotočila ho Nina Agadžanova, která se proslavila především scénářem k Ejzenštejnově Křižníku Potěmkin.