Ony

Klasika. Krvinky s bublinkami na bedrech bývaly mými oblíbenými televizními hrdiny. A myslím, že zdaleka nejsem jediný člověk a dokonce ani jediná generace, kterou tento seriál zasáhl. To musel vymyslet génius.

Tento film se mi velmi líbil, ale způsobil mi takovou depresi, že už bych se na něj podruhé asi raději nedívala. Jak člověka dokáže změnit nemoc a jak nemocný člověk (ne vlastní vinou) trápí své okolí je děsivé. Námět je zajímavý (a bohužel opravdu ze života) a herecké výkony přesvědčivé.

Kýč. Ta jedna hvězdička je za to, že nějaká babička u toho třeba občas zapomněla, že ji bolí koleno.

U tohoto filmu jsem se poměrně dobře bavila, i když k tomu asi určen nebyl. Je pravda, že mnoho žen podléhá módním trendům, ale myslím, že to není jen problém dnešní doby a naší země. Většina Češek, které znám nemá umělá ňadra, neživí se modelingem, ale zároveň ani nejsou členkami anarchofeministické skupiny. Nicméně bylo zajímavé podívat se, co je někdo ochoten udělat a utratit pro krásu svého těla a čemu je někdo schopen uvěřit (hubnoucí CD!). Ano, ženy chtějí být krásné, některé to přehánějí a reklama je mocná. Ale nedělala bych z toho takovou kovbojku.

Woody Allen jako vždy skvělý. Je to taková vážnější komedie o jednom problematickém vztahu. Zajímavé myšlenky a názory na život, občas pronášené přímo do kamery, jsou střídány přakvapivě šílenými scénkami, jako je vraždění pavouků v koupelně, zmaření "kvalitního kokainu z Kalifornie" nebo boj s korýši. Allen dosáhl toho, že divák "spadne" do děje, aniž by tu šlo o něco jiného než je obyčejný život. A to je umění. _____ Malá perlička z pamětí Luise Buňuela: "Nakonec dodávám, abych skončil se svými americkými plány, že mi Woody Allen navrhl, abych hrál sám sebe v Anny Hallové. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil."

Léta jsem tu měla legendární textík o krásách jihočeského venkova s pravopisnou chybou. No a teď je pryč. Stálo to jen pár slz.

23. října 1998: "Je to právě půl roku co jsem se zamilovala do Davida Jamese Elliotta. Babička má narozeniny. V Jagu padlo slovo Praha. Jak blízko jsou Mnichovice od Prahy!" S tímhle seriálem jsem strávila kus života. Dneska ho vidím jako průměr. .....I když po tom, co jsem se neuváženě podívala na jeden díl z nějaké nechci ani říkat kolikáté řady, tak tedy průměr, no, nooo, berte to jako rozkaz, majore.

Tohle je rozhodně nejhezčí večerníček. Nejenže je pěkně natočený, ale je taky neskutečně vtipný. Výjimečně pěkné jsou kulisy. Když vidím Krakonoše, jak překračuje ty hory, a do toho se ozývá to "uaaa", tak mi běhá mráz nostalgie po zádech a mám na krajíčku.

Na téma fotbal a fotbaloví fanoušci by se dal určitě natočit lepší film. Tenhle byl vážně o ničem. Je označován jako komedie, ale já jsem se u něj snad ani neusmála (natož abych se smála!). To se příště radši podívám na Muže v offsidu:-)

"Tak mi snad ukážeš to libido!" Jedinečná hudba, sníh, vláčky, na plakátech naše sousedka zamlada,... a kus mého dětství.