Recenze (742)
Jakuzák vojákem (1965)
Nedávno se mi dostal do rukou nějaký tajemný seznam filmů inspirovaných Haškovým Švejkem a titul Heitai yakuza mě na něm na první pohled upoutal. Asi to byl trošku blud – hrdinové sice také vězí v absurditě armádní mašinérie a Šintaró Kacu má poněkud ladovskou fyziognomii, ale přímou souvislost bych tam nehledala. Každopádně děkuji zmíněné náhodě, že jsem tento film objevila. Jeho brutalita často působí spíše nadsazeně než realisticky, ale nijak mu to neubírá na výmluvnosti a zvrácené kráse. A hudba je supr.
Jánošík (1935)
Máloco mi před očima proběhlo takovým fofrem jako tento film. Velmi mu prospělo omezení dialogů na příležitostné výkřiky v duchu: "Čo teraz?" "Neviem." a důraz na zbojnické fyzično. Takto hutná akce je, myslím, v československém filmu dost neobvyklá a navíc Paľo Bielik je fakt borec, miluju ten jeho pružný úprk a především ďábelskou scénu pod šibenicí. Když se k tomu přidá stylový slovenský folklór a exteriéry nasnímané bez sklonu ke kýči, stává se z banálního a vytřískaného příběhu opravdu strhující podívaná.
Jan Palach (2018)
Od premiéry na LFŠ s choromyslným dovětkem RS už jsem stihla trochu vychladnout, ale film se mi pořád příčí. Opatrně a bez emocí konstruovaný Palach na jednoduchém retro pozadí nepůsobí ani tak realisticky a civilně, jako spíš nesoudržně a ploše.
Jan Výrava (1937)
Dle mého názoru film velmi dobře natočený, avšak co se týče obsahu – nějaká pošramocená učebnice dějepisu, rádoby oživená dramatem otce a syna, a jeden velký patos.
Jára Cimrman ležící, spící (1983)
Jojo, kult, ale co tam uprostřed dělá ten Renoir? La Règle du jeu? Proč? Fuj. Mein Gott.
Jarní povětří (1961)
Únor a cigára
Já se tam vrátím (1976) (TV film)
S Goldovým a Nožičkovým kongeniálním Zaklínáním se to nedá srovnat.
Já, truchlivý Bůh (1969)
Miloš Kopecký je přesně to, čemu můj psychoanalytik říká "alfa plus".
Její hřích (1939)
Tenhle film se hodnotí sám hned na začátku, když se objeví titulek: "Je to film Oldřicha Kmínka." K tomu nemá smysl nic moc dodávat. Pod Kmínkovým vedením mě nerajcuje ani Zdeněk Štěpánek, a to je opravdu co říct. Docela mě pobavilo, že toho zhýralého mládence pojmenovali Jaroslav Goll. Proč ne rovnou T.G. Masaryk?
Je t'aime moi non plus (1976)
Z dnešního pohledu už možná ne kontroverzní, ale stále poměrně bizarní film o mrtvém ptáku, teplých popelářích, bílém koni, igelitovém pytli a spol.