Conner.s

Hodnotím první dva díly. Víc nedám. Bolestivě trapný. Vynasmažím se, ach jo. Strašně napsaná věc.

Je to opravdu dobře vypadající filmové dílo, plné velkých scén, impozantních záběrů a zvuků. Stejně jako první část nikam nespěchá, alespoň ne v první polovině. Pak nabere obrátky, ale za mě to spíš působilo jako dramaturgická nevyváženost. V každém případě, a vhledem k hodnocení je to očividně můj problém, mě nechala Duna 1 i 2 absolutně chladným až nezúčastněným. Jediná výjimka je asi nastupování na červa. Nejlepší scéna obou dvou dílů za mě. Herci, kamera, akce... všechno je tam správně, ale už teď si na to skoro nevzpomenu. 60%

Za témata, která otevírá, by si Club Zero zasloužil o hvězdu víc, ale na to byl příliš otravný. 40%

Výjimečná Emma Stone, dobrý Mark Ruffalo a Willem Dafoe. Ale je to nevyvážený, repetetivní a je vám jasný kam to směřuje. Ano, překvapí vás u toho prasoslepice a další věci, ale v základu je to pořád jen přímočará záležitost, která umí rozesmát, ale umí i setsakramensky mořit. Vizuál na hraně kýče a v některých momentech tuto hranici překračující až moc. 60%

Řemeslně zručně odvedená práce, dobře zahraná, jak jinak, ale ničím nepřekvapující. Je to velké, hlasité, ale ve dvou a půl hodinovém sestřihu překotně a rychle vyprávěné tak, že z toho nemáte pocit uceleného a komplexního zážitku, spíše fresky. Scény s Josephine jsou nejzajímavější na celém filmu, ale je jich vlastně málo nebo jim je věnováno málo času na to aby jakkoliv hlouběji rezonovaly. Bitevní scény standartní, nepřekvapivé. Relativně dobře se na to kouká, ale nedá vám to nic moc navíc.

Skvěle budovaná věc od první minuty. Výborně zahraná i zabraná. Lehká výtka míří až k samotnému vyvrcholení filmu, kdy si toho postavy hodně řekli, abychom my už nemuseli a bylo nám vše jasné. Díky tomu to finále malinko zavání pimprlátkovým divadlem, ale na rozdíl od filmu typu Don´t look up nikdy vyloženě nesmrdí. Závěrečná tečka hodně očekávatelná, ale fajn. 80%

Mám k tomu v podstatě stejné výhrady jako k jiným Nolanovým filmům. Moc tlačí na pilu, nadužívá hudbu, nenechává doznít emoce. Navíc jsem si stejně jako mnozí říkal, že 70mm je pro sedící muže v sacích a kravatách trochu plýtvání, ale v tom jsem se mýlil. Když jsem viděl první záběry z kopie, vyhrkly mi slzy do očí, opravdu. Ta velikost IMAX formátu možná na první dobrou vybízí k velkým celkům, panoramatům a akčním sekvencím, ale když pak vidíte portrét na němž je čitelný každý pór, každá vráska a skrze oči čtete emoce tak čitelně jako nikdy předtím, uvědomíte si, že tvář může být krajina, ve které se opravdu je na co dívat. Viděl jsem Dunkerk ve stejném kině, také z kopie a nechal mě úplně chladným. Hlavní roli tu hrála akce a stroje. V Oppenheimerovi jsou tím hlavním oči Cilliana Murphyho a těm nemůže žádný stroj konkurovat. 75%

Onanistická omalovánka bez života, kde se nonstop mluví a s nikým nemůzete nic prožít. V podstatě jen rozpohybovaná ilustrace knihy. Ok, jak Wes chce, ale koukat se na to opravdu moc nedá. Kdyby to byla rozhlasová hra, moc jinak by to na diváka nezapůsobilo. 40%

Předvídatelné, často velmi doslovné, možná i lehce sentimentální v pár momentech, ale stále angažované jako vždy. Loach drží prst na tepu doby s obdivuhodným vytrváním navzdory svému věku. Je kritický i empatický zároveň a nepřestává věřit v sílu komunity a soudržnosti. Vše co mi vadilo přehlížím ve světle toho, že Loachovu zápalu a přesvědčení bezmezně věřím. Ukazovat společnosti jak být lepší umí málokdo tak dobře a relativně nenásilně jako on. 75%

Jeden z nejlepších romantických filmů jaké jsem kdy viděl. Sdílená vášeň je ve vztahu nejvíc. Může znamenat porozumění na té nejvyšší úrovni. Binoche a Magimel spolu navíc dokonale souzní i ve svých projevech. Ve vaření snad ještě nikdy nebylo tolik emocí. "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máš." Cena za režii z Cannes naprosto zasloužená, prvních dvacet minut symfonického vaření je mistrovské zachycení postupu přípravy, trpělivosti a plynutí času. Neuvěřitelně precizní práce, smekám. 90%