Umění jíst a milovat

Film, kde se téměř neustále jen vaří jídlo, žere jídlo nebo se mluví o jídle. Prostě ultimátní food porn. Z filmu přímo čiší, s jakou láskou byl připraven. Ze začátku jsem byl trochu rozpačit, protože "děje" je tam pomálu, ale i to málo, co tam je, tj. vztah mezi pánem domu a jeho kuchařkou, je velmi krásné, a film si mě získal. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, co jedlo 99% lidí v té době. Protože tam bylo samé jídlo, které by bylo luxusem i dnes v tom Puppu, kde jsem film viděl. Taky obdivuji, že vietnamský režisér Tran natočil film, který je tak francouzský, že to ani víc nejde (v Norském dřevu zase úspěšně natočil velmi japonský film). Prostě chameleon. (03.07.2023)

Labužnická romance nebo food porno? Odhadem z celkové délky filmu tvoří tak dvě hodiny příprava, konzumace a hovory o jídle, deset minut romantika a zbytek titulky. Benoit Magimel i Juliette Binoche v hlavních rolích jsou výborní, o pozornost si říká mladá debutantka Bonnie Chagnea-Ravoire. Režisér Tran Anh Hung evidentně věděl, co dělá, a má celý film pod kontrolou. I díky pečlivé obrazové koncepci film ani na moment nenudí, ani pokud nepatříte mezi diváky pořadů o vaření. Hlad se dostaví v každém případě, s tím můžete počítat předem. (02.11.2023)

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)

Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023] (13.09.2023)

Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie. (08.07.2023)