Stanmi

Dnes už jeden z klasických filmů světové kinematografie Absolvent si svou "vyjímečnost" zasluhuje především ze tří hlavních důvodů, prvním je samozřejmě Dustin Hoffman. Jeho výkon v roli Benjamina Braddocka je naprosto naprosto přesvědčivý a rozhodně to byl debut jako hrom. Dalším důvodem je samotný pan režisér Mike Nichols, který danou látku zpracoval velmi kvalitně a některé jeho kamerové hrátky (především se mi líbily "first person" pohledy Benovýma očima a hra světla a tmy) byly naprosto dokonalé. A posledním faktorem je určitě hudba pánů Paula Simona a Arta Garfunkela, jejichž skladby z tohoto snímku se staly legendárními. Samozřejmě ostatní herci a herečky, také hrají velmi dobře. především představitelka paní Robinsnové Anne Bancroft. Co mi zabraňuje abych dal plné hodnocení je samotný příběh, který ač tématicky je hodně zajímavý a ve své době a možná i dnes poměrně kontroverzní (mladík začně spát s postarší vdanou přítelkýní jeho rodičů a poté se zamiluje do její dcery), ale některé pasáže filmu mi přišly nezaživné a trochu nedotažené, ale to nic nemění na faktu, že Absolvent rozhodně patří do filmového a kulturního dědictví.

Tak mi připadá, že tvůrčí dvojice Lipský/Brdečka měla snad na skvělé parodie patent, protože jejich společná tvorba platí k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo. V tomto případě si vzali na paškál sešitové detektivky a především jednoho z detektivů v nich vystupujících - NIcka Cartera (Michal Dočolomanský). Ten se vypraví do Prahy, aby našel ztraceného člena jedné zámožné rodiny a až příliš pozdě zjišťuje, že se jednalo o psa. Přesto se do případů pustí a aby nebyl v této cizí zemi úplně ztracen, tak si ku pomoci vezme také svého Watsona - rázovitého pražského komisaře Ledvinu (Rudolf Hrušinský)...Ke skvělé ústrední dvojici je třeba připojit také představitele hlavního záporáka, kterým opět není nikdo jiný než Miloš Kopecký a i ostatní výkony dalších herců přispívají svou troškou do mlýna. Nehledě také na okouzlující ztvárnění staré Prahy. Adéla ještě nevečeřela, tak právem patří do skupiny filmů u kterých i x-té podívání stále pobaví, protože jsou prostě skvělě napsané, zrežírované a zahrané a to jsme ještě nebyli u Pinkasů...

No co si budeme povídat, Dobrodružství vánočního pudinku rozhodně nepatří k těm nejlepším poirotovkám a to především díky slabší detektivní pasáži, přesto se mi tento díl o hledání ukradeného princova rubínu celkem líbil. Jednak je to způsobeno tím, že mám slabost pro ony typicky britské detektivky, které se odehrávají na nějaké usedlosti, kde se sejde spousta lídí, což tento díl naprosto splňuje a pak také dílu nechybí humor a sledovat Poirota, jak si vychutnává čokoládový bonbón je k vskutku k nezaplacení. Navíc se zde jasně ukazuje, že David Suchet dokáže táhnout celý díl i bez podpory Hugha Frasera, Pauline Moran i Phillipa Jacksona, což se koneckonců potvrdí i o pár let později, kdy budou další epizody či spíš filmy stát výhradně na výkonu pána Sucheta.

Po dvaceti čtyřech letech a po několika desítkách seriálových epizod a filmů nastal čas pro poslední případ Hercula Poirota s příznačným názvem Opona. Hercule Poirot (David Suchet) i kapitán Hastings (Hugh Fraser) se vracejí na místo, kde to všechno kdysi začalo - na zámek Styles. Ten se sice proměnil v penzion, ale opět se zde schyluje k tragédii...Hercule Poirot je však již oslaben staří a nemocí a tak se hlavním hrdinou stává kapitán Hastings, také díky tomu, že na zámku je jeho dcera se kterou nemá úplně idylické vztahy. Pro mne jako fanouška belgického detektiva bylo příjemné zase vidět spolu pány Sucheta a Frasera, holt nostalgie je nostalgie,nicméně i bez dávky sentimentu se dá na snímek dívat zcela bez problémů, příběh je dostatečně zajímavý, byť také tradičně vyprávěný, aby udržel pozornost a závěrečný twist celý zážitek ještě umocní, což činí z Opony opravdu zapamatovatelné dílo v kariéře Hercula Poirota v podání Davida Sucheta.

Hercule Poirot (David Suchet) vyšetřuje v syrské poušti vraždu bohaté Lady Boyntonové... Schůzka se smrtí má příběh řekněme v klasickém stylu, kdy je zavražděna starší, bohatá osoba, kterou její okolí nemělo příliš v lásce a podezřelí jsou tak skoro všichni. Přesto je tento snímek dostatečně poutavý až do samotného závěru, který je poněkud překombinovaný, ale na druhou stranu není, vzhledem k počtu podezřelých, vůbec lehké určit vraha. Ale to co kromě příběhu zkvalitňuje divacký zážitek je jednak atraktivní prostředí, kde se příběh odehrává a také kvalitní obsazení především mužských rolí, kde kromě jako vždy skvělého Sucheta máme Tima Curryho, Johna Hannaha, Marka Gatisse a Paula Freemana. Schůzka se smrtí je tak další povedenou detektivkou s naším oblíbeným Belgičanem.

V tomto příběhu čekají Hercula Poirota hned dva případy k vyřešení. Tím prvním je vražda psychiatra doktora Willoughbyho v jeho vlastním institutu a tím druhým je smrt manželů Ravencroftových, u kterých není jasné jestli se jednalo o vraždu či sebervraždu. Problém je, že se toto neštěstí stalo před mnoha lety...Musím se přiznat, že z této poirotovky mám poněkud rozporuplný pocit, protože na jednu stranu je tento příběh zajímavý v tom, že Poirot řeší dva případy místo obvyklého jednoho, ale na druhou stranu jedna z těchto dvou záhad lze poměrně brzy rozluštit a ta druhá sice není tak průhledná, ale zkrátka Agatha Christie potažmo tvůrci snímků uměli vytvořit lepší pointy. Ale z hereckého hlediska je to standardně kvalitní podívaná, které pochopitelně kraluje dvojice David Suchet - Zoë Wanamaker, z dalších znamých herců to jistí především Vincent Regan nebo Iain Glen. Snímek Sloni mají paměť není špatná detektivka, koukat se na ni dá bez problémů, ale v porovnání s jinými Poirotovými příběhy je přece jenom tento poněkud slabší.

Hercule Poirot (David Suchet) je pozván svým přítelem, slavným divadelním hercem Sirem Cartwrightem (Martin Shaw) na jeho sídlo, kde se koná malý večírek, při kterém po požití koktejlu zemře místní reverend Babbington. Zatímco všichni si myslí, že byl zavřažděn, Poirot si tím tak jistý není, expertíza dokáže, že v koktejlu nic smrtelného nebylo, později však dochází k dalšímu, velmi podobnému úmrtí...Musím se přiznat, že tento snímek se mi hodně líbil. Zatímco v mnoha jiných poirotovkách bývá zavražděna bohatá osoba, kterou nikdo neměl příliš v lásce, tak tady se jedná o zcela neškodného faráře, který neměl žádné nepřátele a zatímco v jiných příbězích je Poirot první, kdo si myslí, že se nejedná o přirozené úmrtí, tak tady naopak se k němu spíše příklání. Příběh je tak dostatečně atraktivní a napinavý, prakticky až do samého závěrečného rozuzlení. Navíc David Suchet dostal k sobě rovnocenného hereckého partnera v podobě Profesionála Martina Shawa, kterého jsem snad naposledy viděl v Psu baskervillském (1983). Tragédie o třech jednáních je tak velmi kvalitní, místy až divadelní poirotovka, která se svým zpracováním a stylem dokáže vyrovnat i těm nejlepším kouskům legendárního Belgičana.

Agatha Christie zdá se měla slabost pro vlakové soupravy, protože byly natočeny hned tři příběhy, kde podstatnou roli hraje vlak: nejznámější je samozřejmě Vražda v Orient Expresu, dalším je Plymouthský expres a konečně třetím Záhada modrého vlaku.V něm vyšetřuje Poirot hned dvojitý zločin - vraždu bohaté Ruth Ketteringové a také krádež jejího rubínu. Příběh se mi líbil především v tom, že skutečně na první (a ani na druhý) pohled nelze jednoznačně určit, kdo je vrah (a také zloděj), což udržuje napětí až do samotného závěru. Navíc má film také slušnou podporu co se týče herců, protože tu máme kromě amerického herce Elliotta Goulda, také solidní britské herce jako je James D´Arcy, Lindsay Duncan, Roger Lloyd-Pack, nebo tehdy ještě začínající Alice Eve. Navíc se dočkáme i malého odkazu na Orient Expres. Záhada modrého expresu se tak dle mého názoru povedla, protože se může opřít o dobře napsaný příběh a kvalitní herce, jen to nasnímání skrz rozostřené předměty by si tvůrci mohli pro příště odpustit.

Poirot vzpomíná na svůj jediný nevyřešený případ, kdy byl v restauraci v Buenos Aires svědkem (sebe)vraždy Iris Russellové na večeři pořádané jejím manželem, vraha však neměl šanci dopadnout, protože byl obviněn ze špionáže a vyhoštěn. Nyní po dvou letech pan Russell opět pořádát večeři, kde se sejde stejná společnost jako v Argentině a Poirot tuší, že se schyluje k další vraždě... Pasáž, kdy se Poirot vrácí ve zpomínkách do převratem zmítané Argentiny, je rozhodně slušná a svým dějem převyšuje celý zbytek dílu, škoda, že se tam neodehrával celý příběh. Tak nám po jedné indicii je celkem jasné, kdo vrahem je, ale jinak se jedná, o řekl bych standardní díl, který na ty nejlepší sice nemá, ale pořád je to dobře strávených padesát minut.

Agent bez minulosti je sympatický počin na poli špionážních thrillerů. Matt Damon zde ztvárnil muže, který je vyloven z moře a nepamatuje si, kdo je, jediné co má u sebe je číslo konta v curyšské bance, V bance se dozví, že Jason Bourne a s pomocí dívky Marie (Franka Potente) se dostane do Paříže, kde má byt. A právě v Paříži se rozotčí spírala útěků, soubojů a skrývání před policií. Jason Bourne totiže není jen tak někdo, je to nájemný zabiják CIA, co nesplnil svou poslední misi a CIA ho chce mrtvého. Ale Jason se ještě necítí na to, aby si odpočinul v pytli na mrtvoly, Vznikl, tak snímek plný napětí, přiměřené akce (Jason není John Rambo) a kvalitních hereckých výkonů, především dvojice Damon-Potente, ale potěší také Clive Owen jako mlčenlivý zabiják.