Stanmi

Dva motorkáři Billy (Dennis Hopper) a Wyatt (Peter Fonda) se vydávají z Los Angeles na karneval do New Orleans a během své cesty si vychutnávají plnými doušky svou svobodu a nezávislost... Snímek Bezstarostná jízda je pro mnohé kultovní road-movie, která se objevuje v mnoha odborných publikacích věnujících se dějinám filmu, takže jsem rád, že se mně naskytla možnost zhlédnout tento snímek. A film je to skutečně takový jako jeho český název prostě bezstarostná jízda, oba hrdinové nic moc neřeší, prostě jedou na svých motorkách napříč Amerikou sem tam se někdě zastaví, přespí a pomalu směřují ke svému cíli. Po příběhové a dialogové stránce se sice nejedná o žádný majstrštyk, ale i tak dokáže film zaujmout. Podstatnou část snímku sledujeme jejich jízdu, což díky zajímavým lokacím (např. Monument Valley) není vůbec špatné. Tyto scény se pak proplétají s jejich příhodami a zastavkámi z nichž některé jsou opravdu povedené (např. návštěva jižanského baru) a některé naprosto nezajímavé (návštěva u hippíku nebo jejích drogový trip na hřbitově). Navíc jejich prakticky neustálé hulení marihuany mně také příliš nenadchlo. Dennis Hopper a Peter Fonda jsou ve svých rolích naprostou uvěřitelní, nícméně nejlepší výkon ze všech zúčastněných podává i na omezeném prostoru Jack Nicholson. Významnou složkou je samozřejmě také hudba, která kromě skvělého Born to be wild, obsahuje také pár dalších kousků, z nichž některé se dobře poslouchají a některé moc ne, ale to už je otázka vkusu. Možná proto, že se nepovažuji za příznivce hnutí hippies, tak mne Bezstarostná jízda zase tak neoslovila (a některé pasáže ve filmu mě opravdu příliš nebavily), ale uznávám že snímek má svou kvalitu, ať už v samotném ústředním tématu o volnosti a svobodě, tak také v hudbě, kameře a hereckých výkonech.

Elitní agent Richard "Dick" Dix se vydává na měsíční základnu, aby zachránil prezidenta, který byl unesen a nahrazen svým dvojníkem... Ano název sice odkazuje na Vesmírnou odyseu (a především v úvodu se dočkáme několika odkazů na tento snímek), jinak se však jedná spíš o parodii sci-fi žánru jako celku. Za co tvůrci zaslouží pochvalu tak je zpracování obyvatel měsíční základny i základny samotné, které vytváří tu správnou sci-fi atmosféru. Horší už je to s humorem, protože některé vtípky, repliky a odkazy jsou celkem povedené, ale najdou se také ty méně vtipné a v pár případech nejsou vtipné vůbec. Samotný Leslie ještě dokáže solidně zahláškovat a jeho postava sem tam připomene i legendárního Franka Drebina (akorát je Richard Dix snad ještě větší nemehlo). Takže film sice není žádný zázrak, nicméně musím přiznat, že jsem snímek viděl už několikrát a vždy se u něj dokážu po celou dobu obstojně bavit, ale je jasné, že Leslie natočil už lepší kousky.

Dva velikáni americké filmové parodie Mel Brooks a Leslie Nielsen spojili své síly a talent a natočili parodii klasického románu Brama Stokera Dracula... Jeden by řekl, že když se v jednom snímku sejdou Leslie a Mel, tak se člověk bude smát od záčatku do konce, ale to není případ tohoto snímku. Tedy abychom si rozuměli, Drákuloviny rozhodně nejsou špatnou parodií, některé scény i hlášky jsou opravdu povedené, jenomže není jich zase tolik a některé pasáže tak působí spíš jako regulérní film než jako parodie (navíc na snímku jde také vidět, že tvůrci neměli zrovna pěnez nazbyt). Leslie si pochopitelně zahrál samotného hrabětě Drákulu a rozhodně nezklamal, akorát neměl tolik vtipných replik jako v jiných filmech, to pan režisér (a také jeden ze scénáristů) Brooks ztvárnil pro změnu profesora Van Helsinga, který má v průběhu filmu hned několik skvělých hlášek. Ve vedlejších rolích pak zaujme především Peter MacNicol, pohledné herečky Amy Yasbeck a Lysette Anthony a na chvíli se objeví také oscarová herečka Anne Bancroft. Z Drákulovin tak mám podobný pocit jako třeba ze Spaceballs, oba filmy jsou vcelku slušné parodie se zajímavým hereckým obsazením, ale ani jedna z nich bohužel nedokázala zcela využít svůj potenciál.

Frank Martin (Jason Statham) si užívá chvíle klidu a míru na jihu Francie. To však netrvá dlouho, protože je přinucen únosci mladé Valentiny (Natalya Rudakova), aby ji převezl přes různá města po celé Evropě a Frank tak musí vymyslet, jak zachránit sebe i Valentinu... Jason Statham si potřetí střihnul roli drsného řidiče Franka Martina a je třeba uznat, že tato postava mu naprosto přesně sedí a Jason tak svým výkonem příspívá k celkové koukatelnosti tohoto snímku (a taky má k dispozici asi nejpěknější auto z celé trilogie). Scénář z dílny Luca Bessona a Roberta Marka Kamena opravdu není žádný zázrak, ale příběh je přece jen o něco lepší než ten z druhého dílu. Režisérský debutant Olivier Megaton sice opatřil film blýštivým vizuálem, ale prakticky všechny bitky jsou nám naservírovány ve velmi rychlém střihu, což celkem snižuje jejich přehlednost i výsledný dojem. Na druhou stranu se tento díl Kurýra může pochlubit asi nejlepším záporákem, protože Robert Knepper má rozhodně to správné charisma pro tento typ role. Postava Valentiny je místy opravdu otrávná, ale vzhledem k tomu, že Natalya Rudakova v tomto filmu debutovala, tak byla ve své roli zhýčkané dcerky vcelku uvěřitelná. Nechybí samozřejmě François Berléand v roli inspektora Tarconiho a roli otce Valentiny ztvárnil známý nizozemský herec Jeroen Krabbé. Celkově je tak třetí Kurýr spíše slabší průměr, což je možná trochu škoda, protože některé scény (např. Jasonova honička na kole za zvuku skadby od kapely Iggyho Popa The Stooges) měly rozhodně svoje kouzlo.

Jednou za čas se v Hollywoodu rozhodnou, že by nebylo špatné udělat filmový remake nějakého slavného seriálu z minulosti. Díky tomu jsme měli možnost vidět novou verzi Charlieho andilků, Miami Vice, A-Teamu a nebo právě policejního dua Starsky a Hutch. Film vypráví příběh dvou policistů - horlivého Davea Starskyho (Ben Stiller), který se snaží být tím nejlepším strážcem pořádku v Bay City a bezstarostného Kena Hutchinsona (Owen Wilson), který se snaží si především vydělat a to ne vždy zcela legálně. Ti dva se stanou parťáky a i přes prvotní nesympatie se z nich stane sehraná dvojka, která příjde na stopu velkého obchodu s drogami... Na snímku se mně líbilo, že tvůrci ponechali příběh v sedmdesátých letech, ze kterých pochází původní seriál, protože budoucímu režisérovi Pařeb Toddu Phillipsovi se skvěle podařilo zachytit dobovou atmosféru a také si dovolil pár podařených filmových odkazů, ať už na Bezstarostnou jízdu nebo, díky přítomnosti původních představitelů ústředních hrdinů Davida Soula a Paula Michaela Glasera, také na původní seriál. Příběhu se daří balancovat mezi akční kriminálkou a regulérní komedií (i když pravda komedie a nadhled převažuje) a také díky tomu je to zábava až do samotného konce. Humor sice místy nebyl zrovna můj šálek čaje, ale zase nebyl vyloženě trapný. Z hlediska obsazení můžu konstatovat, že ačkoli se nepovažuji za fanouška Bena Stillera a Owena Wilsona, tak musím uznat, že zde odvedli velmi dobrý výkon, stejně jako Vince Vaughn nebo třeba Will Ferell (kteří také zrovna nejsou mými favority). Starsky & Hutch tak jsou podařenou kriminální buddy komedií, která vám díky vtipnému scénáři, stylové atmosféře a sympatickým hereckým výkonům poskytne opravdu zábavný výlet do sedmdesátých let.

Hudební skupina Les Charlots (ve složení Gérard Filipelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus a Jean-Guy Fechner) byla v sedmdesátých letech na vrcholu popularity. Z tohoto období pochází také jeden z jejich nejlepších filmů jménem Velký bazar. Ten pojednává o čtveřici přátel (Les Charlots), kteří pomohou svému kamarádovi, drobnému obchodníkovi Emilovi (Michel Galabru) v konkurenčím boji proti obřímu supermarketu.... Úvod snímku je doslova plný zábavných fórků a i když v průběhu děje tempo a kadence humorných situací trochu opadne, pořád se jedná o velmi podařenou a zábavnou komedii. Ono se taky není moc co divit, protože o scénář a režii se postaral komediální klasik Claude Zidi a samotní Les Charlots zde ukazují, že jsou také dobrými herci a navíc jim kryjí záda takové herecké persóny jako Michel Galabru, Michel Serrault nebo Roger Carel (a samozřejmě nechybí ani jejich tradiční herecký partner Jacques Seiler). Velký bazar je tak vtipnou a velmi dobře napsanou, zahranou a zrežírovanou francouzskou komedií s čtveřicí sympaťáků Les Charlots, která mne vždy dokáže pobavit.

Houslový virtuóz Ryan Harrison (Leslie Nielsen) je obviněn a odsouzen za vraždu, kterou nespáchal. Podaří se mu však utéct a začne pátrat na vlastní pěst... Už z mého krátkého nastínění děje je zřejmé, že tentokrát se bude parodovat především snímek Uprchlík, ale různé šprýmy jsou zaměřené také na Star Wars, Titanic, Mission Impossible nebo Pobřežní hlídku. O scénář a režii se postaral Pat Proft, což ve světě parodií není žádné neznámé jméno, protože se jako scénarista podílel jak na Bláznivých střelách, tak na Žhavých výstřelech a na Utopenci jsou jeho zkušenosti znát. Film totiž každou chvíli nabízí nějaký ten vtípek, hlášku nebo odkaz na parodovaný film. V takovém množství se sice našlo pár slabších fórků, ale většina je jich opravdu povedených a jestli nevyvolají smích, tak aspoň lehký úsměv. Leslie Nielsen je v tomto snímku stále v top formě a dokazuje, že je zkrátka mistr parodií. Také se mně velmi líbil výkon Richarda Crenny, který si svého hláškujícího vyšetřovatele opravdu vychutnal a zaujal také Michael York (pro něj tento žánr nebyl úplnou novinkou, protože si o rok dříve zahrál v Austinu Powersovi) a fešná Kelly LeBrock. Utopenec na útěku je tak pro mne vtipnou a podařenou komedií a také labutí písní klasických devadesátkových parodií.

Dva smolaři Matt Kirby (Terence Hill) a Wilbur Walsh (Bud Spencer) se rozhodnou vyřešit svou špatnou finanční situaci loupeží peněz v supermarketu. Smůla však opět zapracuje a dvojice místo účtárny přepadne místní policejní oddělení. Aby zamaskovali své původní úmysly, nezbývá jim nic jiného, než se přidat k místnímu policejnímu sboru... Komediální klasika o dvou výtečnících, ze kterých se nakonec stanou schopný policisté, pochází z pera scénaristy a režiséra Enza Barboniho, který po dvou westernech s Terencem a Budem poprvé zasadil příběh do slunného Miami, které se pak stalo dějištěm mnoha dalších filmů slavné dvojice. Film je natočen v tradičním duchu, takže nechybí typický humor, vtipné situace (vstupní pohovor na policii nebo večeře s dvěma krasavicemi) a skvělé hlášky, nápadité rvačky (za pozornost stojí především závěrečná bitka odehrávající se na bowlingu), věrný tým herců jako jsou Ricardo Pizzutti nebo Claudio Ruffini a samozřejmě chytlavá melodie bratrů De Angelis, u které ani nevadí, že je pouze instrumentální. Kvalitní (a zábavný) herecký výkon podal také David Huddleston v roli policejního šéfa "taťky" McBridea a zahrála si zde také krásná Laura Gemser, známá ze série filmů o Emanuelle. Budovi a Terencovi zkrátka policejní uniformy seknou a také proto jsou Dva výtečníci mým nejoblíbenějším filmem této italské dvojice.

V jedenáctém filmovém dobrodružství agenta 007 čeká Jamese Bonda další pátrání, tentokrát musí zjistit, kam se poděl raketoplán Moonraker... Konec sedmdesátých let patřil v kinech především sci-fi filmům a tak se bondovští producenti rozhodli přidat k tomuto trendu a natočili Moonraker (namísto avizovaného snímku Jen pro tvé oči), bohužel výsledný film je pro mne poněkud rozporuplný. Už samotná ústřední zápletka je velmi podobná příběhu předešlého snímku Špion, který mne miloval (1977), akorát došlo k záměně prostředí, jinak je motivace a plán hlavního záporáka v zásadě stejný. Tím však podobnost nekončí, protože i zde je bond-gril (v podání Lois Chiles) agentkou avšak tentokráte americkou a také se vrátil populární Jaws (Richard Kiel). Ve snaze zavděčit se divákovi pak tvůrci připravují pro Bonda čím dál krkolomější kousky, které tím pádem již nejsou příliš uvěřitelné. Závěrečná vesmírná bitva je pak opravdu pouze na efekt a na splnění kolonky "sci-fi film". Ale abych jenom nekritizoval, Rober Moore je pořád ten stejný hláškující sympaťák a pochvalu za ztvárnění ústředního padoucha zaslouží také Michael Lonsdale a kupříkladu celá dějová pasáž v Benátkách, především honička na gondolách, je ta pravá bondovská zábava. Moonaker tak asi nikdy nebude mou nejoblíbenější bondovkou, ale i přes mé výtky je to solidní film, který umí pobavit.

Automobiloví závodníci Ben (Bud Spencer) a Kid (Terence Hill) projedou cílem současně a oba tak vyhrají zbrusu novou červenou buggy (se žlutou střechou). Než však stačí rozhodnout, komu buggy bude patřit, zničí ji pohůnci místního gangstera. Ben a Kid se rozhodnou získat od gangsterů zbrusu novou buggy...Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) komedií slavného italského dua těží především ze skvělého scénáře, který společně s Fransiscem Scardamagliou napsal režisér tohoto snímku Marcello Fondato. Díky tomu je v tomto filmu spousta skvělých hlášek a památných situací, ať už úvodní závod, soutěž "sníš párek a žahneš pivo", rytířský souboj na motorkách nebo zkouška sboru, která je patrně nejznámější scénou z tohoto filmuto, to vše samozřejmě za hudebního doprovodu tradičního dua De Angelis. Terence a Bud pak všechny tyto situace řeší s lehkostí a ledovým klidem, a i když se tentokrát museli obejít bez svého tradičního týmu kaskadérů, tak třeba bitka v tělocvičně prakticky nemá chybu. Zajimavostí je, že menší roli zde ztvrárnil samotný Donald Pleasance a je to také jeden z mála filmů této slavné dvojice, který se dějově odehrává v Evropě (konkrétně v Madridu). Osobně tak sice považuji za nejlepší film pánů Spencera a Hilla snímek Dva vytečníci, ale Jestli se rozzlobíme, budeme zlí je za ním v těsném závěsu.