Ajka1

Navzdory všem předsudkům není tento film ani tak teplý (po mravní stránce zcela neškodný), jako spíše zábavný. U Stevenových eskapád jsem se bavila nad očekávání - nechyběla nadsázka ani černý humor a všechno to pěkně odsýpalo. Mavíc mám odvěkou slabost pro filmy, ve kterých se vyskytuje postava vypravěče (Chocolat, Lemony Snicket, Zlodějka knih, Amélie, Moulin Rouge atd.). Carrey je opět ve formě a na rozdíl od Yes Man nebo Blbý a blbější sáhnu po I love you Phillip Morris zanedlouho znovu a s chutí.

Dakota Blue Richards je tak neuvěřitelně protivný spratek, že to snad ani není možné. Nicole Kidman vypadá jak vosková figurína a ten její žlutý opičák je vemi nepovedené CGI. Děj samotný je nepřehledný a zmatečný, celé to tak nějak nudí a nikam nevede. Škoda, nápad dobrý, výprava štědrá, výsledek však katastrofální.

Kdyby byl filmu ponechán jeho alternativní konec a několik scén bylo vyměněno za ty vystřižené, celý příběh by vyzněl zcela jiným dojmem a já bych šla s hodnocením možná i na čtyři hvězdy - i když s hodně odřenýma ušima. Takhle to ale vypadá, že ani sám režisér a scénárista si nevědeli rady, kterým směrem se vlastně vydat... bohužel se nakonec rozhodli dostát názvu filmu a tak z toho vznikl jen hodně slabý thriller s naprosto dementním finále.

Joss Whedon nám už mnohokrát dokázal, že je mistrem v tvorbě nových světů. Navíc se nebojí skloubit dohromady i zdánlivě neslučitelné. Ať už se jedná o postavy a prostředí, ve kterém se jeho počiny odehrávají, nebo o žánry, které jsou vždy nejednoznačné. Firefly je dle mého názoru vrcholem Jossovi barvité fantazie a tvořivosti. V téhle vesmírné kovbojce spojil dohromady mnou dva nejméně oblíbené světy a stvořil z nich něco neopakovatelně přitažlivého. Zaručeně nejsympatičtější a nejpropracovanější postavy v celé televizní éře - o samotných hercích ani nemluvě, zcela určitě 100% originální námět, unikátní neokoukané prostředí a klasická Whedonovská porce ironických hlášek a popkulturních odkazů. K téhle předčasně ukončené sérii jsem měla dlouhou dobu veliký odpor a odmítala jsem se na ni podívat, až konečně jednoho dne... A prozřela jsem! Bizarní svět Firefly si mne získal a už nepustil. Proto se ani trochu nestydím a dávám tomuhle televiznímu skvostu maximální možnou známku. P.S. A po shlédnutí Firefly si nezapomeňte sehnat film Serenity ;-)

"Buffy pro dospělé s příchutí Rodrigueze" - asi tak by se dalo jednou větou charakterizovat True Blood. Pojďme si tedy shrnout, co seriál divákům nabízí... Herce: Neokoukané, zajímavé tváře, kterým není zrovna ‚náct‘. Hurá! Mezinárodní složení více či méně zkušených herců podává vesměs vynikající výkony (nejen ty herecké :), takže člověk přežije bez újmy na psychice i ty méně záživné pasáže seriálu, aniž by mu unikl nějaký důležitý detail, který by mohl mít zásadní význam v pozdějším vyprávění. Romantiku: Namísto cudných milostných scén nám tvůrci (zbožňuji Tě, Alane Balle) servírují nefalšovanou nahotu a plnohodnotný sex. Vzduch je přesycen takovým množstvím feromonů, že skrz tu mlhu není skoro ani vidět. Většina hlavních představitelů (ne-li všichni) jsou v jednom kole nadržení, a je jim úplně jedno kde nebo s kým (seriál rozhodně nelze označit za homofobní) to zrovna dělají. Koneckonců, fan(g)tazii se meze nekladou. Zábavu: Autoři si rozhodně potrpí na štiplavý sarkasmus a černý humor podpořený bohatou jadrnou slovní zásobou. Na každém rohu se povaluje mrtvola, do všech stran stříkají hektolitry krve (resp. červeno-pomerančového džusu) nebo létají lidské/vlkodlačí končetiny. Důmyslný je rovněž způsob umírání upírů (ať žije puding! :D), sem tam se objeví i nějaký ten odlehčený ‚gore‘ efekt a mé srdce plesá radostí. Už žádný rating P-13! Sympatické postavy: Každá postava vykazuje sklony k závislosti na čemkoliv, ať už se jedná o omamné a psychotropní látky (především krev), alkohol ve větším než malém množství (konzervativnější jedinci) nebo již výše zmiňovaný sex. Pohádkový příběh: Okolí Bon Temps by se pak dalo charakterizovat jako ‚začarovaný les‘ – upíři, vlkodlaci, pumodlaci (what?), metamorfové, víly, polovíly, čarodějnice, bakchantky, irácký pouštní kouřový démon, pobíhající naháči… kam se hrabe Sněhurka a sedm trpaslíků. A v neposlední řadě také vynikající soundtrack a vizuálně neotřelou úvodní znělku. TRUE BLOOD je zkrátka zajímavý, napínavý, občas nepřehledný až přeplácaný, ale i přesto pořád nesmírně zábavný (sexy) seriál, který obsahuje všechny ty ošklivé věci, které nám dospělým na teenagerských seriálech tolik chybí, a kvůli kterým stojí za to ho sledovat. Muhehehehe XD Další ovečka do stáje zamilovaných. P.S. Taky bych chtěla rodit jako víla ;-)

Pohlcující příběh, surrealističnost, barvitý fantaskní svět (úchvatná výprava), více než uvěřitelná atmosféra z prostředí nemocnice první poloviny minulého století, a nad tím vším neobvyklá dvojice hrdinů, které na začátku filmu spojuje pouze jediné...pád. V první polovině se sice v "pohádkové" části nachází několik hluchých míst, které zpomalují celkové tempo jinak poutavého emotivního příběhu o podivném přátelství dvou věkově, mentálně i národnostně zcela rozdílných lidí, nicméně ve druhé polovině je to právě hlavně snová část, která svým strhujícím tempem nedovolí divákovi odtrhnout oči od obrazovky monitoru. Kouzelně bezprostřední holčička v roli malé Alexandrie vnaší do příběhu upřímnou něhu a pomáhá divákovi vnímat děj dětskýma očima. Společně s vynikajícím Lee Pacem a jeho přesvědčivě zahraným zlomeným kaskadérem tápajícím ve svém bytí, který filtruje své niterní pocity a bolest skrze místy až kruté vyprávění s nejasným koncem, tvoří dokonalý kontrast mezi světem dětí a dospělých. V průběhu sledování se mi hned vybavil Del Torův Princ bez království. Další projekci plánuji co nevidět!

Po zhlédnutí Alenky a mnoha doporučeních mých známých i neznámých, jsem se nakonec rozhodla pro soukromou domácí projekci Karlíka na mém starém věrném Lenovu G560 s LED obrazovkou 15,6" a HD rozlišením 1366x768. Jako Burtonův věrný fanoušek jsem přinejmenším cítila povinnost dát této Timově bizarní pohádce šanci... navíc, když ji všichni tak vychvalují. K mému překvapení jsem se dočkala jen těžce přehrávajícího Johnnyho, nesympatických postav a příběhu, který mě místy nudil natolik, že jsem dokonce jednou (málem dvakrát) během projekce usnula. Už v životě nechci vidět Umpalumpy (v podání herce, jehož tvář budu mít až do smrti spojenou s mužíčkem na závodním hlemýždi z Nekonečného příběhu), Willyho Wonku, ani jeho kouzelnou továrnu. Tim Burton tentokrát zklamal. I krvavý holič Sweeney Todd mne bavil mnohem víc než tahle barevná bublina. Tentokrát to nevyšlo, tak snad příště?!

Fearless Vampire Killers je tak neuvěřitelná suchárna, že jsem si je musela pustit hned dvakrát, abych pochopila, co na tom všechny tak bere. A podařilo se. Jakmile si zvyknete na to táhlé tempo, často násilný humor a přehrávání herce v roli profesora, a uvědomíte si, že přesně to byl filmařský záměr, tak si tuto upírskou hororovou parodii prostě zamilujete. Stejně jako v případě Soukupovy Svatby upírů se jedná o roztomilou blbinku na téma upíři a krásná panna, po které jistě brzy s chutí sáhnu znovu. EDIT: 1.6.2014 Po třetím zhlédnutí se již jedná o těžce návykovou záležitost!

Skvělá atmosféra, žádný zbytečný heroismus. Pouze touha přežít a nezaprodat se nacistické propagandě, cenit si lidského života a sám sebe. Není zde cítit žádný chladný kalkul, ani náckové nejsou tentokrát stoprocentní záporáci z koncentrátu, jak jsme tomu u mnohých 'válečných' filmů z americké produkce zvyklí. Zkrátka překvapivě příjemné, i když velice smutné, vyprávění o jedné generaci hudbou posedlých adolescentů, kteří se ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny války. Moje celkové pocity? Mám chuť se jít hned zítra zapsat na taneční hodiny Swingu, a Naďu Konvalinkovou s Christianem Balem společně v jednom filmu (a dokonce ve společné scéně) už asi nikdy neuvidíme. Váhám, váhám, ale když vezmu v potaz i vynikající hudbu, tak ty čtyři tam zákonitě musí spadnout.

Pestrobarevná úchylárna s tisíci zvraty vedoucími k nečekanému, ale za to perfektnímu finále s bezkonkurenční závěrečnou scénou (a písní). Danny Boyle je možná magor, nicméně pomyslná hranice mezi genialitou a šílenstvím je opravdu jen velmi tenká, a zde prokázal, že lze obojí skloubit dohromady a vytvořit celek, který je schopný zaujmout a šokovat. McAvoy a Cassel je sázka na jistotu, kterou příjemně doplňuje krásná Rosario v poněkud netradičním filmovém kostýmu. Nemůžu jinak, za čtyři hvězdy. Je to nepřehledné, matoucí, překombinované, ale pekelně zábavné s jedním WTF momentem za druhým. Jen tak dál Danny, třeba to příště už bude za pět.