cocrHeLL

Před nedávnem se mi dostala do ruky kniha, která mi pěkně dlouhou dobu unikala, přestože se můžu považovat za Weslhova fanouška se všim všudy. Z nějakých 20 povídek jsou tu vybrány 3 - Masařka, Měkkejš a The Acid House (Barevnej svět). Když jsem se postupně prodíral knihou, už jsem dumal nad tím, které povídky pro ten film můžou být vybraný? Masařka a Acid House byla jasná volba a filmové zpracování se mi zamlouvalo a to i přes to, že ta ujetost neskrývaně prýští do očí jak uher na čele patnáctiletýho přeborníka v supermariu. Namísto Měkkejše jsem měl z knihy jiné favority, ale teda svým výrazem snad předčil svou předlohu - dost hustý. Všehovšudy je to dobrej, kontroverzní film, kterej se s divákem moc nesere a s některými detaily nese i slušně artové pokoukání s etickými a (hlavně) lingvistickými lekcemi skotského podloubí.

Po skončení filmu jsem měl velmi příjemný pocit. Pěkný film, nepředvídatelný a velmi nápaditý. Povahy postav jsou zahnány do extrémních hodnot, k tomu všemu taková ta Dánská surovost. Ale né, to jsou Adamova jablka. Od začátku se mi to jevilo na 4*, ale poté jsem po delší úvaze musel dát 5* už kvůli té zde několikrát zmíněné lidskosti. Mohu vřele doporučit, nenáročné na shlédnutí a v průběhu filmu se vystřídají snad všechny emoce. 90%

Dodat můžu snad jen: "I'm disabled...." :-D

Zajímavé to začalo být až zhruba od poloviny, kdy se do průměrného prznění zombie subžánru přidaly nějaké inovace. Nic super převratného, ale jo, stojí za to vydržet.

1. serie: Funguje jako perfektní duchařina, která opravdu stojí za shlédnutí. Velmi chytlavý příběh normální rodinky. 90% 2. serie už však nebyla tak slavná. příběh z blázince mě nezaujal natolik, i když stále solidní nadprůměr. 70% 3. serie ... ty baby čarodějnický? ... aaaaach jo.... no nebylo to úplně špatné, že? Ze startu jsem se bavil, byla to "prdel" ... ale pak to zas ztrácelo kouzlo. 65% 4. serie: (E01 - E03) No to si ze mě děláš prdel? Napůl electro-post punkový muzikál z roku 1952, bo co to má být? ... ble i když šášovy rubačky jsou docela fajn, ale zatím mě příběhová linie teda vůbec nenadchla... a těma hudebníma výstupama to ještě brutálně ztrácí atmošku, kterou to už tak nemá ... ach jo... zatim 40%... jako celek hodnotim 3* bo dle kalkulačky prej 66,25%

Co to bylo? Prosím, když už duchařinu, tak aspoň ne až takhle debilně. Jde to udělat lépe a nepokoušet se nahradit atmosféru rádoby akčním pojetím, zmatenou všude kroužící kamerou, nesmyslným bouřením ohně v krbu, přeblikáváním barev na černobílou nebo negativ. Tvůrci to chtěli mít mnohem akčnější, než samotné téma Bell Witch nabízí a film se tak dostává na samotné bahenní dno bažin v Pantanal.

Když čekáte totální bahno a ono se na to vcelku dá dívat, má to smysl a působí to v rámci B movies aj navýsost profesionálně. Ehm, to mě velice zklamalo. Ale na druhou stranu to bylo reálně zábavný a nemůžu říct, že jsem se bavil jen neschopností tvůrců a špatnými efekty.

Před zkouknutím tohoho filmu jsem se mrknul na "související" Monster, abych byl trošku v obraze. Což nebyl uplně špatný tah, jen jsem teda už věděl, o co že tam asi tak půjde. Pro nedělní večer to byla fajná podívaná. Ze startu to fungovalo jako drama a pak se objevil bubák (babadook) a bylo to také hororové drama. Dost to funguje na psychiku, bo je to vlastně příběh matky, která je psychicky na dně a ještě se stará o svýho sedmiletýho sviňáka, se kterým to má dost těžký bo ten se bojí jakýhosi strašidla a furt vymýšlí finty, jak ho sejmout a zachránit se a tím dělá doma i ve škole neskutečný bordel. Pak se to otočí na takový tzv. duchařský Mindfuck (nevim, jak jinak bych to nazval). Každopádně těžko říct, co to bylo, ale vypadal zajímavě, měl pěkný kostým a furt opakoval svoje jméno, které ve finále bylo pro matku dost strašidelný (což chápu, bo ta intonace byla zlá). Shrnu... Fajn dráma horor... patří mezi ty lepší, co nám letošní rok nabídl... a že nám z hororu nabídl fakt jen hrstku kvalitních filmů.

Takovej brak amatérskej... hehe ... to je něco pro mě. takový slasheřík z keříka...

Naprostá jeba... Hanekeho rukopis je cítit na míle daleko a absence hudby (krom scén, kde Benny sám poslouchá thrash metaly a punky z přelomu osmdeátek/devadesátek) dodává jeho snímku ten správný punc uvěřitelnosti a reálnosti. Spolkl jsem mu to i s navijákem.