kwaicheng

80% času nuda. Konec ale stál za to.

Pomalu začínám věřit Franklovi.

"Rodinu netvoří vždy jen příbuzenstvo, ale někdy do ní mohou patřit i lidé, které si najdeme, nebo kteří si najdou nás." To je svatá pravda. Škoda jen, když musíme tyto lidi hledat -nebo na ně čekat i tehdy, když na tomto světě naši pokrevní příbuzní, naše skutečná biologická rodina zůstává. Přátelství je krásná věc. Však považte, co může člověku snáze způsobit chvění srdce než zjištění, že tu na tom světě je někdo, kdo ho má bezpodmínečně rád? Je to silné a je to vzácné. Slova jsou nekonečné dobrodružství, spletitá cesta, která se na každém rohu větví. Přestože se zdají být tak přirozená, nastávají chvíle, kdy z nás nevypadávají lehce. A proto jsem se s potěšením díval na tento film, protože byl krásně opravdový, takovým způsobem, jak si to představuju. Třeba mi pomůže chovat se podle toho co už si dávno myslím a co už dávno vím. Slova jsou osvobozující. Ve filmu Dobrý Will Hunting se ptal Robin Williams Mata Damona: "Máš někodo, kdo tě inspiruje?" Až se divím, že lidi, kteří bývají v něčem nejlepší obvykle začínají něčím úplně jiným - mám na mysli osobu Guse Van Santa. "Máš někoho, kdo tě inspiruje?" Chápete důležitost té otázky? Rád bych tenhle komentář nějak výstižně zakončil, ale bohužel, nedostává se mi slov. Přichází mi na mysl ještě jedna věc, kterou bych rád neopomenul: totiž zkusit hodit do prostoru čsfd jiný názor na hlubší myšlenky. Hlubší myšlenky, to je fenomén čsfd. A nejen čsfd, ale i všeho ostaního a všech ostatních, kteří mají co dočinění s filmem. Hlubší myšlenka je slovy dneška ceněný artikl. Je to něco jako zlato pro 21. století. Připadá mi, že jsme uprostřed další zlaté horečky. Současníci, kteří touto horečkou onemocněli ale nehledají zlato. Hledají hlubší myšlenky. Možná Hlubší Myšlenku. Působí chladně, nelítostně, světaznale se vypořádávají s nástrahami každodennosti, máloco (jestli něco) s nimi hne. Probírají se nekončícím množstvím povrchních myšlenek v touze najít Hlubší Myšlenku. Kdybych ale chtěl vyjmenovat jejich motivy, proč tak činí, možná bych onemocněl také. Bůhví čím. Tito lidé by si hlubší myšlenky nevšimli ani tehdy, kdyby se jim s nárazem zavrtala hluboko do řitního otvoru. Tento film ve mě krom příjemného pocitu a několika osobních otázek znovuvyvolal otázkou veřejnou - světe div se - konkrétní. K čemu byla tato změna stránek čsfd? K ničemu. Jaký to mělo smysl? Žádný. Tak proč se tak stalo? Možná v tom někdo najde hlubší myšlenku.

Ondřej Malý to zahrál fakt dobře. Hotovej psychopat, paráda, a navíc jako tajnej a ne ledajakej...moc schopnej tajnej. Oldřich Kaiser, hm.. Škoda, že nehraje víc a něco opravdu pořádného, protože on na to má, to je bezpochyby. Film mohl ale být víc akčnější.

Praktická ukázka ze sociální psychologie: situační a dispoziční faktory.

Tedy, ztvárněno to bylo profesionálně, o tom potom. Měl jsem ale pocit, že to bylo příliš tlačené do umělé perfektnosti, přesně, jako když tančila Bílá labuť. Chybělo mi více uvolnění, prožitku a sponntánosti.

Zajímavý pohled na to, jak nikdo nechce být sám. Scény, kdy se hlavní dvojice hrdinů vozila na kole po Paříži, byly moc hezké.

Sakra tomu říkám film... sedl mi v tuhle chvíli přesně tak jak jsem chtěl aby mi sedl. Největší sranda je, že ačkoliv to může znít úplně mimo mísu, ono je to snad všechno opravdu kvantifikovatelné. Já nevím, nikdo neví. A já doufám, že i když je to kvantifikovatelné, tak stále nebudeme nikdy vědět jestli tomu tak doopravdy je. A mám pravdu, protože svět jaký jsme si kolem sebe postavili jako lidé, mi dává za pravdu. Co že to říkala Cristina? I dont know what I want but not this. To je vcelku trefné vyjádření podstaty lidské společnosti, přinejmenším tedy tehdy, přimhouříme-li oči nad doslovnostmi a zabýváme se pouze principy. Takový je Antonio. A co Vicky? Je to objevné, ale nemůže mít každý z nás v sobě trochu Vicky? A jak to hergot kvantifikovat? A jak z toho vyjádřit princip? Zase otázky! Ale což, jeden moudrý vousatý muž mi pověděl, že otázky jsou to co hledáme. Otázky jsou odpovědi na naše otázky. Jejdamankote to vám byli tak krásný lidi tohleto...Vynikající. Jak je mi kontrfekt Woodyho Allena protivný, tak se snad začnu zajímat o jeho filmy. Aha, ještě na něco jsem si vzpoměl: Proč v tak krásném filmu nebyla žádná delší milostná scéna? Vždyť ot je přece strašlivě důležité! Po takových těch muc muc a střih jsem pak měl problémy v navázání chápání příběhu. Škoda je to, ale co, paráda i tak. Alespoň je co zlepšovat.

Velmi příjemné a atraktivní téma...dvě noční kreatury, které mezi sebou bojují, hm... Upoutala mě také dobrá hudba a vcelku dobrá atmosféra, mohla být i více hororová. Taky nutno zmínit Taru Strong, která namluvila Batmanovu šamstrovou takovým způsobem, že to vypadá, jako kdyby měla neustále před orgasmem. Na druhou stranu barva jejího hlasu byla velmi slechům lahodící. Škoda ale, že někdo neudělá pořádnou animaci, třeba tak, jako v assassins creed.

Krásně, a řekl bych též s nadsázkou, zpracovaný příběh, mýtus, legenda o upírovi. Bylo tam vše: noc, tmavo, sex, krev, zuby, peklo atd. Líbilo se mi to moc. Vadily mi tam jenom dvě věci: 1) Dracula mohl být více elegantní, 2) jeho zbroj na začátku vypadal strašlivě nereálně.