kwaicheng

"Rodinu netvoří vždy jen příbuzenstvo, ale někdy do ní mohou patřit i lidé, které si najdeme, nebo kteří si najdou nás." To je svatá pravda. Škoda jen, když musíme tyto lidi hledat -nebo na ně čekat i tehdy, když na tomto světě naši pokrevní příbuzní, naše skutečná biologická rodina zůstává. Přátelství je krásná věc. Však považte, co může člověku snáze způsobit chvění srdce než zjištění, že tu na tom světě je někdo, kdo ho má bezpodmínečně rád? Je to silné a je to vzácné. Slova jsou nekonečné dobrodružství, spletitá cesta, která se na každém rohu větví. Přestože se zdají být tak přirozená, nastávají chvíle, kdy z nás nevypadávají lehce. A proto jsem se s potěšením díval na tento film, protože byl krásně opravdový, takovým způsobem, jak si to představuju. Třeba mi pomůže chovat se podle toho co už si dávno myslím a co už dávno vím. Slova jsou osvobozující. Ve filmu Dobrý Will Hunting se ptal Robin Williams Mata Damona: "Máš někodo, kdo tě inspiruje?" Až se divím, že lidi, kteří bývají v něčem nejlepší obvykle začínají něčím úplně jiným - mám na mysli osobu Guse Van Santa. "Máš někoho, kdo tě inspiruje?" Chápete důležitost té otázky? Rád bych tenhle komentář nějak výstižně zakončil, ale bohužel, nedostává se mi slov. Přichází mi na mysl ještě jedna věc, kterou bych rád neopomenul: totiž zkusit hodit do prostoru čsfd jiný názor na hlubší myšlenky. Hlubší myšlenky, to je fenomén čsfd. A nejen čsfd, ale i všeho ostaního a všech ostatních, kteří mají co dočinění s filmem. Hlubší myšlenka je slovy dneška ceněný artikl. Je to něco jako zlato pro 21. století. Připadá mi, že jsme uprostřed další zlaté horečky. Současníci, kteří touto horečkou onemocněli ale nehledají zlato. Hledají hlubší myšlenky. Možná Hlubší Myšlenku. Působí chladně, nelítostně, světaznale se vypořádávají s nástrahami každodennosti, máloco (jestli něco) s nimi hne. Probírají se nekončícím množstvím povrchních myšlenek v touze najít Hlubší Myšlenku. Kdybych ale chtěl vyjmenovat jejich motivy, proč tak činí, možná bych onemocněl také. Bůhví čím. Tito lidé by si hlubší myšlenky nevšimli ani tehdy, kdyby se jim s nárazem zavrtala hluboko do řitního otvoru. Tento film ve mě krom příjemného pocitu a několika osobních otázek znovuvyvolal otázkou veřejnou - světe div se - konkrétní. K čemu byla tato změna stránek čsfd? K ničemu. Jaký to mělo smysl? Žádný. Tak proč se tak stalo? Možná v tom někdo najde hlubší myšlenku.

Sakra tomu říkám film... sedl mi v tuhle chvíli přesně tak jak jsem chtěl aby mi sedl. Největší sranda je, že ačkoliv to může znít úplně mimo mísu, ono je to snad všechno opravdu kvantifikovatelné. Já nevím, nikdo neví. A já doufám, že i když je to kvantifikovatelné, tak stále nebudeme nikdy vědět jestli tomu tak doopravdy je. A mám pravdu, protože svět jaký jsme si kolem sebe postavili jako lidé, mi dává za pravdu. Co že to říkala Cristina? I dont know what I want but not this. To je vcelku trefné vyjádření podstaty lidské společnosti, přinejmenším tedy tehdy, přimhouříme-li oči nad doslovnostmi a zabýváme se pouze principy. Takový je Antonio. A co Vicky? Je to objevné, ale nemůže mít každý z nás v sobě trochu Vicky? A jak to hergot kvantifikovat? A jak z toho vyjádřit princip? Zase otázky! Ale což, jeden moudrý vousatý muž mi pověděl, že otázky jsou to co hledáme. Otázky jsou odpovědi na naše otázky. Jejdamankote to vám byli tak krásný lidi tohleto...Vynikající. Jak je mi kontrfekt Woodyho Allena protivný, tak se snad začnu zajímat o jeho filmy. Aha, ještě na něco jsem si vzpoměl: Proč v tak krásném filmu nebyla žádná delší milostná scéna? Vždyť ot je přece strašlivě důležité! Po takových těch muc muc a střih jsem pak měl problémy v navázání chápání příběhu. Škoda je to, ale co, paráda i tak. Alespoň je co zlepšovat.

Takhle by mělo vypadat studium psychologie.

Krásný holky, akce, vtip, šarm a Benátky. Co chcete víc? Nikdy nezapomenu jak Belmondo a excelence maestro hrajou čtyrruč pohřební pochod:D:D Nebo ten proslavený kop mezi nohy:D:D:D

Dozajista famózní filmový počin. Obávám se, že jsem na porpvé několik věcí nepochopil, to hlavní, mi ale neuniklo. Opravdu krásná podívaná, jejíž nedostatky bohatě zakryjí ostatní kvality filmu, především James Woods a hudba.

V tomhle bylo prostě všechno a všichni. Nechápu, kdo by po shlédnutí tohoto poučného dílka mohl být tak naivní, aby věřil, že si veverky schovávají oříšky na zimu. Spacey, Pearce, Cromwell, mi podezřele nemile připomínali několik tuze opravdových osob, které znám a já si uvědomil to, co jsem tušil dávno: všechno je stejné. Děj L.A. je v podstatě zvětšenina klučičích bojů o pískoviště a bagry ve školce, Tihle filmoví klučinové ale už vyrostli a s nimi také vyrostly následky, touhy, motivy a celý svět. Taky si odnášíme důležité ponaučení pro další život, totiž to, že stačí, aby Kim Basinger párkrát zatřásla prsama a drsňáci jí padají k nohám. Nejsympatičtější mi byl Russel Crowe.

Ty jo, až se někde ztratím a někdo se na mě jen trochu křivě podívá, tak volám Liama Neesona.

Tak tomuhle říkám probudit se do skutečné noční můry...Skvělý příběh, vynikající muzika, neskutečné exteriéry, supr herecký výkon....Je to scifi, ale obávám se, že ukazuje opravdový směr, kam se lidstvo v přítích 200 letech bude ubírat. Že se nyní ubírá do řitě je nadevše jasné, mám pouze obavy o Modrou planetu...krásně se tu totiž žije a tak doufám, že přijdeme na to jak jí zachránit. A s ní i sebe.

Naprosto famózní putování divočinou...v podstatě skutečný "Útěk do divočiny".

Prostě hezké.