Mikita

Film byl spíš na 2 hvězdičky díky divnému ději, který mi ani po vysvětlení nedával smysl a neosvětlil původ názvu filmu. Co se ale napětí, akce a trochu překvapivé pointy týče, to musím ocenit. Atmosféra byla povedená.

Kupodivu skvělý kinozážitek. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo, tedy hlavně díky svému doprovodu, ale i film byl povedený. Bylo to pro mě příjemné překvapené od filmu, od kterého jsem nic nečekala, přesto jsem dostala vtipný a nápaditý pohled na život poloboha.

Páni, další sci-fi s Tomem a přesto může překvapit. Jako mě kdysi příjemně překvapila Válka světů, nyní mě úplně šokovalo, že podobné sci-fi má ještě co nabídnout. Tom Cruise je jako hrdina otloukánek, který nakonec možná překvapí a zachrání svět, prostě trefný. Film funguje po všech stránkách a k dokonalosti chybí jen špetička.

Nejde ani tak o auta, ale o netradiční styl moderování, skvělý humor, cestopis a šílené nápady.

Téma dobré a odpovědi burcující ... ale kde jsou otázky, kde je nestranný prostor pro obě strany, kde je dokument, co jde za nějakým smyslem, vyšším dobrem. Sám autor dokumentu se chová jako bezcharakterní vůl a jeho styl mi prostě není příjemný.

Měla jsem až příliš otázek, příliš připomínek a vadila mi ignorance vedlejších postav. V knize jde možná vše obhájit tím, že je to vyprávěno z pohledu hlavní hrdinky, ale ve filmu to zase tak dobře nefunguje a než někdo umře, potřebujete o něm mít alespoň trochu nějaké povědomí, trochu si ho oblíbit. Takhle máte jen pocit, "ha, umřel ten a ten", pokrčíte rameny, "to má blbý". Na druhou stranu, hlavní pár funguje dokonale, vše vzniká plynule, logicky, bez úsměvů a laškování. Realita kolem je až příliš tísnivá. Samotný výcvik a psychologické testování je nápadité. To je nakonec důvod, proč mě příběh nakonec strhnul a dostala jsem chuť dozvědět se o tomhle světě trochu víc.

Vím, že podobná témata nejsou atraktivní, jsou smutná a možná se zdá, že vždy moc přehnaně tlačí na city, ale občas stojí za to, nechat své zmrazené emoce pustit z ledového království. Film Hvězdy nám nepřály z podobných příběhů navíc velmi vyčnívá. Netýrá vás zbytečným vrtáním v detailech, veškerý hnus a bolest, padání vlasů apod. je zde přeskočeno, není třeba přílišného naturalismu. Tady se jde na dřeň, už je přeskočeno na fázi smíření, to jen divák stále bojuje a doufá. Vše vám ale ulehčuje nadhled a milý humor. Kupodivu se vážně usmíváte a pláčete zároveň. Pocit smíření se také dostaví a věřím, že každý divák si ve filmu najde to své a třeba si bude na chvíli také užívat každý den svého života. A protahování závěru je možná navíc a možná má opravdu smysl.

Zatím je seriál příjemným překvapením. Různé příběové linie my přijdou malinko nekonzistentní, ale variace postav, příšer a skvělých kulis vše zachraňuje. Rozhodně se těším na další díly. --- 1.SÉRIE: Velkým plusem je rozhodně styl seriálu, atmosféra i dobová věrnost a propracovanost. Milá je i délka seriálu, kdy nedochází ke zbytečným průtahům. Jsou zajímavé i postavy a jejich spojení v jednom příběhu. Jediné, co mi vadilo, že se odskakuje od nastolených témat a jeden díl je o tom, pak o tom, pak se vrátí k tomu předtím. Mám raději větší "propojenost", např.když jsou flashbacky propleteny celým seriálem a my postupně odhalujeme příčinu, tady je jeden díl jen flashback. Chybí mi ta hra se všemi otázkami v jednom dílu, ale jinak je Penny Dreadful velmi povedený, temný seriál. Žádný oddychový čajíček.

Rozhodně se divím, že tenhle seriál už dávno nezrušili. Asi je hlad po podobných fantasy a jelikož i já mám hlad po tomto žánru, přetrpěla jsem 4 série. Hlavní hrdinka je tak nesympatická, že mi přestala vadit až začátkem druhé série. Seriál je šíleně nekonzistentní a nemá klasický model, kdy je jedno téma propletené všemi díly až do velkého seriálového finále. Tedy snaží se tak tvářit, ale 3 díly se k finální hrozbě třeba vůbec v tématu nedostanou, a pak najednou během posledních 3 dílů honí zvraty a zápletku. Třetí a čtvrtá série už je zajímavější a poměrně i chytřejší než na začátku, tudíž se ani nedivím, že by mohla projít další série, přeci jen nějaká ta záhada pokračuje a na velkého padoucha/draka/otce sukuby jsme všichni zvědaví nejvíc.

Burton básník, loutkář, vizuální mág, jeho cit pro detail a do toho podmanivý hlas hororové legendy. V tak krátké stopáži je zachyceno tolik témat a pokaždé, když to vidím, vysvětlím si závěr jinak. Jednou jsem pobavena přeháněním malého chlapce, který každou věc dokáže dohnat do podivuhodných extrémů, protože v mládí je každá maličkost brána až smrtelně vážně. Podruhé mám starost o malého chlapce a matčinu nevšímavost k jeho problému. Co když mladistvá mysl a bujná fantazie má takovou sílu, že vše může opravdu skončit smrtelně vážně? To očekávání, jak vyzní příběh asi dnes, a ta lahodně znějící recitace, to jsou pocity, kvůli kterým si ráda Vincenta pustím opakovaně.