Amarcord_1

100% - Naprosto úžasný film, na jehož konci vždy slzím dojetím. Skvělý příběh podle Kazantzakise, luxusní LIDSKÉ herecké výkony, legendární hudba, sirtaki, a nádherná poselství a moudra nejen Zorby, ale i celého filmu.

85% - Rukopis Takeshiho Kitana je mé divácké duši blízký. Boiling point je plný výsměchu a spikleneckých mrknutí. Typické autorské prvky (např. západní sport, hazard, moře, a hlavně z ničeho nic vybuchující syrové násilí) se nedají přehlédnout. Svou formou i obsahem je film v podstatě nejapně brutální akčňák, ale posledních deset minut mu dodá hned několik významů zároveň. Dynamický film plný drsných překvapení a humoru nepatří mezi Kitanovy zralé vlajkové filmy, ale jeho sledování si vždy dovedu užít. Jako Takeshiho fanoušek je mé hodnocení patrně nadsazené, ale nač se snažit o objektivitu, když zde mám popisovat svůj subjektivní názor?

95% - Z Carolse Saury mám pocit, že objevil tak trochu nový žánr. Přetavit divadelní hru do filmu...to už tu bylo. Přetavit operu do filmu či muzikálu taky. Saura se ale o totéž pokouší s tancem. Již to předvedl ve filmech jako Carmen, nebo Tango. Salomé je vlastně pokračováním tohoto vývoje a za sebe musím říct, že funguje prostě skvěle. Mnoho recenzentů zde píše, že nemají rádi balet, že jim chybí dialogy apod. Tuto kritiku chápu ale nesdílím, protože jsem si už zvyknul, že od Saury nelze očekávat něco, co by bylo možno srovnávat dosavadními měřítky kvality či zábavnosti. Proto ta úvaha o jiném žánru. Tohle není klasický film, tohle funguje úplně jinak. Tento spektákl promlouvá hudbou (velmi povedená a nahraná jak jinak v Čechách :o)) a pohybem. Sice sám nejsem zrovna fanda klasického baletu, ale tohle žádný klasický balet není. Tato kombinace flamenca a moderního tance je navíc obohacena o hypnotickou mimiku tanečníků, jež v kombinaci s řečí těla má -aspoň pro mě -minimálně stejnou přesvědčivost, jako kdyby se komunikovalo verbálně. Tento způsob hudebně-pohybové podívané navíc divákovi umožní zapojit vlastní fantazii, vlastní interpretaci toho, co na něj jak působí, a to nemusí každému vyhovovat. Já si ale Salomé velmi užil a rozhodně se těším na další návštěvu Saurova světa.

80% - Film Samaria může být o mnoha věcech. O mravních hodnotách, o touze a nevyzpytatelných cestách k jejímu realizování, o lásce... Pro mě jsou ale všechna možná témata filmu podána o chlup teatrálněji, než by můj vkus přijal jako "přesvědčivé". Svým příběhem, i technickým zpracováním nabízí film výbornou zábavu po celou délku svého trvání. Je v něm hodně podnětů k zamyšlení, ale zejména díky druhé půlce, ve které zápasí otec spíše sám se sebou, a ve které jsem našel klady především ve vizuální stránce, nemohu dát vyšší hodnocení, což mě upřímně mrzí.

93% - Zatoichi se mi, upřímně řečeno, na poprvé moc nelíbil. Nechápal jsem tak chladnou atmosféru, ve které značnou část dialogů odrecituje digitální krev. Tento film se mi ale po následujících několika shlédnutích dokonale vpil. Výborné zpracování legendy o Zatoichim, proložené několika vedlejšími dějovými liniemi. Na konci filmu si uvědomíme, že to, co jsme viděli, je pouze zlomek oné legendy, a celý film nás zaměstnával vlastně jen dalším náhodným a možná i nepodstatným Zatoichiho dobrodružstvím. Jak už je u autora zvykem, kamera, střih, zvuk, reminiscence postav jsou hlavní klady. Suzukiho hudba mi přijde samostatně nezajímavá, ale v kombinaci s pohybem, či tancem postav je dokonalá. Velmi působivá podívaná má pro mě jen jednu vadu na kráse, a sice právě tu digitální krev. Kitano však již v minulosti dokázal, že násilí umí zachytit zcela jinak, takže když si pestré souboje dám do jiného kontextu, vychází mi výborný film spíše oddechovévo charakteru s prvky parodie, jež se ovšem nesnaží vyvolat smích, ale jen ironický pobavený úsměv.

80% - Trochu nižší hodnocení pro vizuálně překrásný film "obávaného mistra" k jehož úplnému pochopení mi asi chyběl jistý druh vzdělání, zejména pak znalost Petroniovy předlohy. Díky tomu jsem si z filmu odnesl jen nárazové nadšení z některých scén, a spíše surrealistický celkový dojem, což si nejsem jist, že bylo hlavním účelem filmu. Třeba do Satyriconu časem dorostu ;o)

25% - Napínavý thriller s překvapivou pointou. To byla velmi očividná ambice tohoto filmu… Jak ale praví klasik, „nikdo se nikdy neproslavil tím, že něco velkého plánoval“. Možná je se mnou něco v nepořádku, ale tento film byl pro mě od začátku do konce nuda k zbláznění. Člověk jenom vidí, o co tvůrcům šlo… Vyvolat atmosféru strachu a nejistoty, postupně odhalovat vztahy mezi postavami, a občas to proložit nějakou poctivou „lekačkou“. Nedařilo se ani omylem. Žádná atmosféra, hlavní hrdinové mi byli ukradení, takže jsem se o ně nebál. Hudba nestojí za řeč… Pobaveně jsem sledoval i příšerné role obou policistů, jejichž jednání bylo opravdu velmi zkratovité. Takže jediné, co na Saw jsem schopen ocenit, je odvaha pustit se do tak půvabně naivního závěru, který rozhodně překvapí, ale jestli v pozitivním, nebo negativním smyslu slova, to nechám na vašem posouzení. V mém případě se jednalo o velmi děravou náplast na z nudy vzniknuvší krvácející ránu, a podobně bych byl překvapen, kdyby na závěrečnou scénu přišel Norman Bates a zatroubil večerku.

88% - Kitanův snímek Scény u moře mě nadchnul již od samého začátku svou ospalou atmosférou, během níž jsem úplně cítil slanou příchuť vzduchu kolem silnice, na níž projíždí popelářské auto. Příběh je dojemný, pozitivní, a poetický. Film vládne mnoha druhy ticha, jež mnohdy poví více, než sebelepší dialogy. K nim kontrastuje hudba Joea Hisaishiho, jež podporuje dokonalou plochost celkové podívané. No zkrátka... Tyto lidské SCÉNY u moře jsou ódou na tichou poezii obrazu a křičícího ticha, ke které se vždy rád vrátím.

65% - Sedm je sice technicky výborný film se skvělými herci, ale kromě nedotaženého nápadu se smrtelnými hříchy na něm nevidím nic tak strašně vzrušujícího. Film na jedno shlédnutí, který se liší od ostatních detektivek alla Místo činu pouze větším nákladem a trochu drsnějším westernovým koncem. Jedním uchem tam, druhým ven. Je mi líto, ale ani na podruhé jsem nepochopil jeho tak vysokou popularitu.

90% - Film, který vznikl čtyři roky po Felliniho Městě žen s nápadně podobnou zápletkou... Machulského naprosto odlišné pojetí mě nadchlo již od prvních minut. Překvapila mě především nápaditost designu (občas, s jistou dávkou fantazie, alla Kubrickova 2001) , pohyby kamery, úhly záběrů, skvělá dynamika vyprávění, a s hlavními hrdiny jsem od začátku sympatizoval (jak jinak taky...). Sexmise se mi napoprvé tolik nelíbila, protože jsem ji tehdy viděl coby puberťák. Herci se mi zdáli toporní, ženy málo akční, a vůbec jsem očekával více toho, o čem vypovídá první slabika názvu filmu. Dnes, kdy erotika bez jakékoli fantazie kouká z kdejaké teenagerské komedie, či vedeoklipu slavných rapperů, tento druh humoru strašně oceňuji, a budu se za něj rvát do roztrhání těla!