Wecfarien

Anna Magnani v roli ženy, která žije na okraji společnosti, které ale nechybí odvaha a živelný temperament. Je odhodlaná zabezpečit sobě a především svému jedinému synovi lepší život, což ale není vůbec snadné, obzvláště když člověka začne dostihovat minulost, o které byl přesvědčen, že je už uzavřenou kapitolou... závěrečné scény zahrnující úryvky z Alighieriho jsou mrazivé.

Zábavný edukační materiál k biologii člověka.

Předloha (knihy Richarda Gordona) je výborná, zfilmování za přispění scénáristů Cleese a Chapmana více než zdařilé. Spousta anglického humoru v laskavých příbězích o studentech, profesorech, sestrách a pacientech. Škoda, že to na brněnské LF není stejně zábavné jako v St. Swithin´s.

Nahota a sex v kombinaci se starými lidmi nejsou pravda úplně to, na co jsme na plátně běžně zvyklí, ale jistě to není jediné, čím by byl tenhle film zajímavý, krom toho tyto záběry trvají dohromady asi jen několik minut. To, kvůli čemu se stojí za to dívat, je vykreslení postav, jejich osobností, prožívání a chování. Výsledný dojem je velice skutečný, nemálo k tomu přispívá i kamera provedená spíše ve stylu dokumentu. Ty scény ze sboru mě bavily obzvláště.

Tohle by se mělo promítat na všech pedagogických fakultách. Člověk, kterému je svěřená výchova a vzdělávání mládeže, by si měl uvědomovat, jak dalece své svěřence může ovlivňovat a měl by se vyvarovat koncepce slečny Brodieové včetně tragických následků. Tenhle creme de la creme mi zaskočil v krku. Maggie Smith se náročné role chopila báječně, Pamela Franklin byla rovněž kouzelná.

Mezipatra 2010. "Taková normální rodinka" odněkud z Iowy anebo Massachusetts (pozn.: dle mého pozorování jedny ze států s asi nejliberálnějším přístupem k manželstvím a adopcím u stejnopohlavních párů) , dalo by se říci. Můj dojem - nejedná-li se mi o látku, ale způsob, jakým se jí tvůrci chopili - z celého pásma mě tohle zaujalo nejméně. Přestože jistá míra uhozenosti zde zjevně byla záměrem, přeslazené se mi to jevilo příliš. Ale každý ať si sní po svém…

Téma (životopis sira Thomase Mora) mám v oblibě a tuhle jeho interpretaci považuji za velice inteligentní a vkusné filmové zpracování divadelní hry. Vše podstatné je řečeno a vykonáno, ale nepůsobí to přespříliš moralisticky, zkrátka se jedná o příběh obyčejného muže a jeho svědomí… s představitelem hlavní role, Paulem Scofieldem, Zinnemann rozhodně nešlápl vedle, zážitek ze shlédnutí přetrval dlouho. Zajímavé komentáře: Exkvizitor, Austen

Poměrně realisticky působící vyobrazení války v Lotyšsku (s tímto námětem jsem se ve filmu dosud nesetkala, proto mě zaujal). Popravy partyzánů a tyfus mezi zraněnými vojáky jsou na denním pořádku, přesto se lidé v Kratovicích snaží žít, jak umějí. Stejně tak trojice hlavních protagonistů. Téma vyrovnávání se s homosexualitou (jak ze strany muže, tak ženy, která se do něj zamiluje) je zpracované poměrně výstižně, tragický konec jsem dopředu vnímala jako nevyhnutelný. Schlöndorffa jako režiséra obdivuji a i další jeho filmy (např. Mladý Törless, Plechový bubínek) stojí rozhodně za shlédnutí.

Stoppard zabodoval. Milovníkům příběhu o dánském princi, který se už dočkal mnoha a mnoha adaptací a prodělal v nich nejrůznější obměny, nabídl neobvykle důvtipným způsobem pohled z trochu jiné perspektivy. Rosencrantz a Guildenstern na mě při četbě dramatu vždycky dělali dojem dvou kýmkoliv a kdykoliv nahraditelných podržtašků. Kdo ví, co si o nich vlastně myslel Shakespeare, který jim vdechl život. Čekali dlouho, než se dostali ke slovu. Ale když se konečně dočkali a dostali možnost rozehrát svůj dialog, výsledek stojí za to.