Wecfarien

"Soudruhu Toníku!" "Soudružko Anno!" "Budete do nás střílet? My do vás taky!" I jako groteska podprůměrné...

Mně je naprosto neskutečně nesympatický a jeho vtipům se nedokážu smát (to jen tak pro kontrast, protože obecně je celkem oblíbený).

No, hlavní protagonista nepatří mezi mé oblíbence. Ať už hraje cokoli, nevěřím mu to a do ghetta se mi hodil jako pěst na oko. Celé se to jaksi vleklo, ovšem dialogy hojně oplývající cynismem chválím.

Vtipné, svižné, správně přestřelené... diváci v malém sále v brněnském Artu včetně mě se vysmáli dosyta a do naprosté uvolněnosti. Nyní ke shlédnutí na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=d7BKg31Ym5o

Surrealismus v nápadité podobě zavítal na Mezipatra 2011, nelze než pochválit. Celkově se mi letošní nadílka krátkometrážních filmů s gay tématikou zdála povedenější než loni.

Tak ujeté, jak jen možno. Prodloužení života smíchem zaručeno. Ten záškodnický dědeček!

Možná by se to mělo jmenovat spíše "Nesmrtelná teta".

Pokud si člověk přečte, že film je o chlapci, který hovoří se svým penisem, může v první chvíli zajásat, že natrefil zase jednou na něco surrealistického, ale tohle holt není ten případ.

Úvodní scény, kde spolu kontrastuje statika a dynamika a hraje k tomu Wagner. A pak ty závěrečné, po kterých zničehonic začnou titulky a v celém kině je ticho a nikdo neodchází (marně vzpomínám, kdy jsem tohle zažila naposled). A pak je tam toho spousta mezi tím. Svět viděný očima člověka s duševní chorobou. Život jako zázrak i nicotné hemžení. Vědomí, že nejsme nesmrtelní. Panika kontra odevzdanost. Některé momenty humorné způsobem, jaký bych u Triera nehledala. Rozhodně ten pán udělal velkolepý večírek své sestře Melancholii.

Kdybych nečetla Máj, neznala českou literaturu, nerozuměla česky a podívala se na tento snímek, asi bych usoudila, že se jedná o: a) přehnaně dlouhou reklamu na šampon na vlasy (Lehnertové se opravdu pěkně leskly, a ty paní v těch reklamách toho obvykle taky moc nenapovídají), b) přehnaně dlouhou reklamu na (rozhodně ne běžný) prací prostředek, který vypere i krev nacákanou na prostěradla, c) léčebné divadlo á la Jára Cimrman. Ptám se, jestli to bylo fakt nezbytné.