Falcor

"Bratře"...."Bratře".... "Tak, a teď pobijeme pár padouchů, kteří nám plundrují ten náš krásný divoký východ...teda západ."

A kvůli komu jsi Ty nosil péro šíp a luk, kyž jsi byl ještě malej kluk? Jen se přiznej, Ty smrdutej skunku!

Chápe mě každý, kdo byl za komančů malý kluk, a dobře ví, že barevné fotografie dvou pokrevních bratří se vyvažovaly téměř zlatem.

Ty dva svérázné (obzvláště ona) mladé životy svedla dohromady náhoda. A to navíc za okolností, které jsou sice pozvracení se hodné, ale úžasně zábavné. Ti dva asi vždy patřily k sobě, jen o sobě zatím nevěděli. A přejete jim lásku a užíváte si s nimi hodně zábavy při jejich nevšedních setkáních. Samozřejmě se bavíte víc, než oni dva. Alespoň v první půli filmu. A v té druhé? Ta je zlom v tom, na jakou část těla film zabírá nejvíce: zatímco nejprve je to na Vaši bránici, druhá polovina útočí na Vaše srdce. A to tak, že nejeden drsňák zašmátrá po kapesníku, aby otřel zamlžené hledí a četl (nemluví-li tedy roztomile houpavou korejštinou) odpověď na otázku: „Co je to osud?“ „Stavba mostu příležitostí pro toho, koho miluješ.“ . A jak to s nimi dopadne? Půjdete spát slastně ukojeni naplněnou láskou, nebo s rozervaným srdcem? No, nakonec

Možná tento film nemá něco, co možno nalézti někde jinde. Možná však právě díky tomu vynikne jeho kouzlo. Jak ve filmu samotném, tak v jeho jemném, ale ohromném spojení s divákovým srdcem. NÁDHERNÉ A DOJEMNÉ KOUZLO.

Light verze známé postapokalyptické opičárny, ovšem s efekty a maskami poplatnými dnešních filmovým a finančním možnostem, zápletkou pubertální, leč zábavnou jak pro "scifisty", tak pro "nescifisty" (ti to stejně označí za blbost, je to sci-fi), celé jemně okořeněné týmem Tima Burtona. A navíc, mít za kamaráda nějakého zoofila, asi bych pro něho měl, po shlédnudí některých opičích xichtíků zde, najednou i určité pochopení. Ale to bych byl pěknej vůl, co? I když, to bych pak již asi ani nechtěl mít takového kamaráda...kdo ví, co by...

I Ti nejdrsnější mimozemšťánci mají smysl pro humor. Černý, až vražedný humor. A servítky si neberou ani před plejádou hereckých superhvězd v tomto zmateném úletu (naštěstí ojedinělém) Tima Burtona

aneb domov, ve kterém byste nechtěli bydlet....

No jo, je to tak. Ti rusáci byly ještě větší hovada a primitivové, než by se dnes některým mladším ročníkům mohlo zdát.

A do jedný nohy na intelektuály a do druhý nohy na umělce a pak znovu a znovu a pořád dokola. Furt nic z toho, ale je nám při tom mudrování dobře, co? To je ale absurdní...