Rattlehead

Temperament a poprsí Sophie Lorenové jsou úchvatné, naštěstí tento snímek nabízí i něco navíc. První polovina je spíše průměrná, ale pak se film slušně rozjede, a koukat se na někdejší pradlenu v lepší společnosti je docela zábava.

"Zúčastnil jsem se premiéry Lekce v lásce. Popocházel jsem, nešťastný a zdrchaný, po foyer kina Červený mlýn. Náhle jsem z hlediště slyšel jednu salvu smíchu za druhou. Řekl jsem si : To není možné! Oni se smějí! Smějí se něčemu, co jsem já natočil" Bohužel jsem snímek viděl pouze s anglickými titulky, takže jsem nerozuměl všem vtípkům, ale i tak se mi líbil. Taková typická bergmanovská komedie. Hodně se tu mluví, opět je znát vliv divadla. Ovšem dochází k častým posunům v čase, takže úplný začátek vidíme asi uprostřed. Marianna si má vzít Carla Adame, ale v den svatby si uvědomí, že miluje jeho nejlepšího přítele Davida... Přestože je to hodně konverzační film, jsou zde k vidění i hezké filmové věci, například krásné sluneční záření skrz stromy, detail obličejů vedle sebe ležících manželů, odraz obličeje na deštěm smočeném okně vlaku atd. Myslím, že sám Bergman si tu zahrál muže stojícího ve vlaku, ale ruku do ohně za to nedám. On se ve svých raných filmech rád takto hitchcockovsky mihl plátnem...

"Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné, čas a místo neexistují. Fantazie přede a tká nové vzory na bezvýznamném podkladě skutečnosti." Toto veledílo je skutečně velkolepým dovršením bohaté Bergmanovy kariéry. Je tu všechno - divadlo, sny prolnuté se skutečností, ponurost, otázka boží existence, humor, sex a dokonce i zázrak... Tři hodiny nádherné podívané. Výprava a kostýmy doslova berou dech. Divadlem film začíná i končí. Ukazuje nám tím Mistr Bergman, že právě divadlo je jeho největší životní láskou? Nápis "ei blot til lyst"" na Alexandrově loutkovém divadle v prvním záběru filmu znamená "nejen pro zábavu", což režisérovo dílo dobře charakterizuje. Jak Ingmar Bergman přiznává ve své autobiografii, jako dítě si rád vymýšlel : "Že můj otec není mým skutečným otcem a já že jsem syn slavného herce..." Tato dětská fantazie tvoří jádro filmu. Jak režisér s autobiografickou látkou nakládá, ukazuje i postava služky. U Bergmanových pracovala jistá Linnéa. "Bylo mi šest a okouzloval mě její veselý úsměv, její bílá pleť a její bujné rusé vlasy". Jednou ji nějaký muž přivedl do jiného stavu, ale své otcovství popřel. Pastor ji propustil, protože si ve svém domě nemohl dovolit těhotnou služebnou. Mladá žena nato skočila do řeky. Zato ve filmu dopadne všechno dobře : rodina chůvu Maj s láskou přijme a ona porodí. Film upravuje skutečnost, čímž získává pro Bergmana nezvykle veselý základní tón.

"Kolik to tu má obyvatel?" - "Zatím nás tu bylo patnáct a teď s tebou nás tu bude šestnáct". Velmi milá komedie/road movie s neodolatelným párem Sordi/Cardinálová.

Poslední díl je asi přece jen nejslabší, chybí zde výraznější dějová zápletka. Ale i tak je to pořád pěkná podívaná. Pokud bych měl děti, tak chci, aby se dívaly na podobné snímky, a ne na nějaké americké kreslené mozkožrouty. Rovněž dávám rozhodně přednost lekci ekologie od Tomáše Holého než od Gréty...

Pro Metro-Goldwyn-Mayer byl tento film doslova pohromou. Stál sedm miliónů dolarů, pětkrát více než "Zvětšenina", a nevydělal ani milión. Dokonce i kritiky byly negativní, což nechápu. "Zabriskie point" je totiž parádní snímek s několika nádhernými scénami - kočkování auta s letadlem, orgie uprostřed pouště a závěrečné výbuchy. Když jednou Antonioni spolu se štábem natáčeli přímo v letadle, upadlo letadlu jedno kolo, a tak museli kroužit tak dlouho, dokud nebyla nádrž prázdná, aby se mohli pokusit přistát. Šťastně to dopadlo...

Velice silný film, který nemilosrdně ukazuje pád jednoho spořádaného pána kvůli dívce pochybné pověsti. Rozdílné světy charakterizuje i použitá hudba. Zvonková hra věžních hodin se starou německou melodií věnovanou chvále věrnosti a poctivosti ztělesňuje kantorův svět. Do něho ale stále drsněji vpadává rajcovní Lola s písněmi jako "Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt", "Ich bin die fesche Lola" či "Nimm dich acht vor blonden Frauen". Toto spojení opravdu nemohlo dobře dopadnout... Moc se mi líbí expresionisticky pojaté ulice maloměsta a samozřejmě musím pět chválu na oba hlavní herce. Skladbu "Kinder, heute abend" interpretuje Helmut Berger ve Viscontiho snímku "Soumrak bohů" (einen Mann, einen richtigen Mann...). Na scénáři se podílela celá řada autorů. Když film dosáhl světového úspěchu, každý si nárokoval hlavní podíl na scénáři. Jeden muž, jehož titulky jako spoluautora neuvádějí, později překvapivě tvrdil, že autorem scénáře je vlastně on, a toto své tvrzení dokonce obhájil u soudu - tím mužem byl režisér Josef von Sternberg... Sama Dietrichová ve svých pamětech poznamenala, že ji "Modrý anděl" šokoval : "Nezapomínejte, že jsem byla slušně vychované německé děvče". A ještě citát z jednoho nacistického plátku : "Tady se vědomě židovsky rozvrací a špiní německý duch a německé pedagogické hodnoty a židovský cynismus se tu projevuje obzvlášť podle".

Kvalitní pokračování, navíc obohacené o úžasné herectví pana Kemra a zajímavou zápletku, kdy pátráme po pytlákovi, kterým může být v podstatě kdokoliv. Finále, kdy Véna bloudí lesem v obrovské bouři, je velmi silné. Ovšem toho mrtvého pytláka měli divákovi ukázat lépe a déle, takhle myslím, že kdo vidí film poprvé, možná vůbec nepostřehne, kdo že tím pytlákem vlastně byl.

Můj oblíbenec Jenni zde snímek zhodnotil a popsal dostatečně, takže ani nevím, co dodat. "Loď do Indie" je vskutku výborný film. Může se pochlubit zajímavým příběhem a tradičně povedenými hereckými výkony. Bergmanovu ranou éru mám velice rád (řekl bych, že je z ní jasně cítit italský neorealismus). Něco jsem z ní viděl v roce 2008 v kině Aero (při velké přehlídce Bergmanových filmů), něco si nyní doplňuji díky ulož.to.

Stará dobrá poctivá česká filmařina. Snímek mě vždy nadchne krásnou přírodou a spontánním projevem Tomáše Holého, nejlepšího dětského herce všech dob.