zurivymlok

Já jsem vyrostl na Lesterových mušketýrech a to pro mě budou vždy ti moji tři mušketýři. Z tohoto důvodu je nějaké srovnáni již z principu nefér, ale bohužel se mu neubráním. Každopádně až při sledování tohoto stopáží delšího filmu jsem si uvědomil, jak strašně moc toho Lester zvládl nacpat do svých mušketýrů. Dobrodružství, akce, humor, spousta postav, špinavé ulice, hospody, mučírna, královský palác, královská prádelna, každou chvíli nějaký souboj či dobrodružství, mezi tím kardinálovi intriky a drobné ukázky života lidí jak na ulicích tak i v paláci. I v Lesterových mušketýrech se přátelství vytvoří poměrně záhy, ale tím, jak jsou častěji ukazování spolu (např. „kradení“ v hospodě a pak společné jídlo) působí vzájemný vztah mnohem uvěřitelněji. Taktéž jsou tam mnohem lépe vyprofilovaní záporáci: kardinál, Rochefort i Milady. Asi je toho jasné, co mě vadí na tomto snímku. Přijde mi takový plytký, zbytečně tmavý a monotónní, kdy většina postav má velmi nejasnou agendu. Na tu stopáž se toho tam vlezlo strašně málo a ani teď chvíli po shlédnutí vlastně netuším, čím byly ty dvě hodiny naplněný. Když však vezmu nové tři mušketýry jako samostatný film, tak jako ok – takový slušný průměr. Nikdo nedělá nic vyloženě špatně, ale ani to není nic extra. O tisíc procent lepší něž některé hollywoodské zhovadilosti na toto téma, avšak velmi daleko od Lesterovi verze.

Dát tři hvězdičky filmu, který má takové herce, neskutečnou výpravu a jistou režii mi přijde až hřích. Ale nemohu jinak, protože jako film to nefunguje. Hlavní problém je, že si Ridley prostě ukousl až příliš velké sousto, kdy zmapovat celý život napěchovaný událostmi je prakticky nemožné (toto neměl být kino-film, ale spíše televizní minisérie). Chvíli se film věnuje vztahu Napoleona a Josephine, pak se chvíli někde bojuje. Problém je, že obojí je děláno napůl, protože prostě není čas. Za celý film jsem vlastně nepochopil a neprocítil, co byl Napoleon zač (např. tolik kritizovaný Alexander Veliký Olivera Stona v tomto odvedl mnohem lepší práci) a jen obtížně jsem chápal jaký vztah byl mezi ním a Josephine. Ve vztahu chyběla dynamika a vývoj napříč lety - vše je jen lehne naznačené. Politika a kontext bitev je na tom ještě mnohem hůře. Neznat trochu historické souvislosti, vůbec bych netušil, co se na plátně děje. Politika je jen rychle naznačena, abychom se dostali k bitvě. Nepomáhá ani to, že v ději jsou obrovské časové a prostorové skoky. To je cítit i na konci: Waterloo - loď - St. Helena - smrt (zde zase mnohem lépe funguje konec filmu 1492 Dobytí ráje, který má v sobě neuvěřitelné emoce). Po technické stránce bych vytknul akorát hodně nevýraznou hudbu a absolutní rezignaci na to pokusit si Phoenixe alespoň trochu omladit v počátcích jeho kariéry (herec se blíží padesátce a za mě na dnešní dobu působí navíc starším dojmem). Celkově je tedy hodně co kritizovat. Na druhou stranu musím pochválit technickou stránku bitev, která je neskutečná. Ridley Scott má prostě problém s příběhy (natočí komplikovaný film, aby z něj pak dvě třetiny skončilo ve střižně), ale režii akčních scén a historických filmů má v malíku jako málokdo. Mrzí mě, že to neskončilo lépe, protože do tohoto se vložilo ohromné množství kvalitní práce. Pořád doufám, že má Ridley v rukávu ještě jeden po všech stránkách velký film - tenhle to být mohl, ale bohužel není.

Hlavní problém pro mě byl, že motivace hlavní postavy mi neseděla k jeho charakteru. Jinak nadprůměrně natočený a zahraný průměrný film.