Ippolito

To bylo ale nedotažené! Celou první polovinu filmu jsem si říkala, že tohle je film jak se patří, pořádné drama se vším všudy, ale druhá polovina mě pekelně zklamala. Najednou to všechno bylo takové příliš poklidné (já bych řekla přímo ucourané), na konci se nekoná žádný zvrat, šok, celá problematika se rozplizne do ztracena...

Tak tenhle film mě vážně dostal. Hodně zajímavý příběh předkládající dosti závážné otázky k zamyšlení. A komu se nechce moc přemýšlet nad policejní morálkou a jinými záležitostmi, užije si alespoň velkého množství stříleček, policejní a gangsterské brutality, ale i něco málo humoru, který je však pěkně mrazivý. Můj celkový pocit z filmu...brr...nechtěla bych žít v Brazílii...zlatá Policie ČR a jejich "Přidej se k nám!" :D

Hodně silný příběh, který se za těch 140 minut divákovi zažere pěkně hluboko pod kůži, čemuž dopomáhá i podmanivá Bregovicova hudba (málokterá melodie mi utkvěla v paměti jako právě Ederlezi). Dům k pověšení proto (spolu s "Životem") směle řadím k mým oblíbeným snímkům...a nejlepším Kusturicovým počinům.

Poetické, symbolické a teskné...

Další z velkého množství filmů, na kterých jsem "zamlada" ujížděla. Teď z větším časovým odstupem zjišťuji, že snímky tohoto typu dost nadhodnocuji. Tři hvězdičky je vážně moc. Ale co, příběh to má, člověka to pobaví, a že je to trochu jednoduché a stupidní? Takové jsou přece i americké romantické komedie, které mívají běžně kolem tří hvězdiček...a tenhle film je aspoň náš :-)

Tak tohle je teda hodně špatný film. Jestli byla Noční hlídka slátaninou všeho možného, pak je Denní hlídka jeden velký kýč. Neustálé střídání zrychlených a zpomalených záběrů, přemíra akčních scén (honičky, sřílečky, rvačky), pohrávání si s počítačovou grafikou, pomocí které se věci každou chvíli skládají a zase rozkládají, to vše odkazuje k béčkovým akčňákům a komixům třetí třídy. Snaha o romantiku a rádoby úsměvné scény zase k romantickým komediím. Nelidi, narušení rovnováhy mezi dvěma světy zase připomínají filmy a´la Constantin, i když k němu má Denní hlídka hodně daleko. A k tomu všemu ještě absurdnosti jako vražedné tango, nebo punkerka s rakvovým batůžkem a fárem, které si v klidu jezdí po fasádě výškových budov. A taky ruskej popík. Brrr…to bylo na mě přespříliš. Až jsem si chvíli říkala, jestli si z nás ti Rusové nedělají jednoduše srandu a tohle nemá být parodie. Později jsem se ale dozvěděla, že všechny mnou vyjmenované a zkritizované znaky vytváří jedinečný rukopis Timura Bekmambetova. Ani nevím, za co tu jednu hvězdičku vlastně dávám. Možná za Antona, který je za všech okolností tak nehorázně sexy. Ale asi nejspíš za to, že jsem přese všechno vydržela na tuhle splácaninu koukat až do konce, který byl, jen tak mimochodem, taky nehorázně trapný :-D

Závěť je teprve druhým Kusturicovým filmem, který jsem zatím zhlédla, a můžu říct, že na mě ani zdaleka tak nezapůsobila jako Život je zázrak. Jak tu bylo již mnohokrát řečeno, příběh Závěti je dosti pohádkový, na můj vkus až příliš jednoduchý a nepropracovaný. Humor je tu trošku ostřejší než v „Životu“ a je postavený především na vulgarismech a sexu se zvířaty :-D Jinak mi tady taky chyběla i nějaká hlubší sonda do politických a společenských záležitostí Srbska, která mě v předchozím filmu tak zaujala. Těch stříleček na mě tady bylo taky až až. Kdo ví, jak bych na Závěť pohlížela, kdyby byla prvním filmem od Kusturici, který jsem viděla, ve srovnání s „Životem“ ale dávám 4*.

Nad tak vysokým procentuálním hodnocením filmu mi zůstává rozum stát. Vždyť se jedná jen o další z nepřeberného množství klasických teenagerovských dramat, tedy jen s tím rozdílem, že tady je hlavní protagonistka lesba. Jasně, prožívá svou nešťastnou lásku, pokouší se o sebevraždu, což by možná i bylo zajímavé a v pravém smyslu slova dramatické, ale všechny její niterní prožitky, mezní situace jsou vytlačeny do pozadí hromadou stupidních dialogů a dějových odboček. Nakonec vlastně fakt, že je hlavní hrdinka homosexuální, není pro celkové vyznění filmu vůbec podstatný. Snímek nám ukazuje, jak se žije teenagerům ve Švédsku. Ale na to přece nepotřebujeme zhlédnout film, stačí chvíli poslouchat v autobuse, o čem se "naši" mladí baví, a vážně se to příliš neliší od toho, co se celou dobu řeší ve Fucking Amal...

Film, který stojí nejen na nezapomenutelných hláškách ("Ale já tady nejsem sám, já tady tak chlastám...") a chytlavých písních ("Je to fajn fajnový..."), ale především na dokonalém vystižení totalitního prostředí. Kouř je filmem, o kterém hodně lidí neví, ale vědět by mělo, poněvadž se jedná o snímek v českém prostředí výjimečný, a tudíž hodný pozornosti.

Tak nevím, jestli jsem animovaným pohádkám typu Madagaskar a Doba ledová už dozajista odrostla, nebo se s jejich stále se zvyšující produkcí postupně snižuje jejich kvalita, ale tohle mě vážně nebavilo. Tři hvězdičky za myšlenkové poselství (poznejme, co je opravdu důležité!) a vtipně přiblblou zvířenu…a víc ani ťuk.