Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 708)

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Čas od času dám šanci nějakému tomu fantasy blockbusteru, abych v závěru žasnul údivem nad tím, jak málo lidem stačí ke štěstí. Avatar 2 možná opět září vizuálně, ale já osobně do kina nepřišel obdivovat 3 hodiny pouze technickou stránku filmu. Zřejmě se i desátému Avataru odpustí absence příběhu a random scénář - ono je totiž fakt pravděpodobně úplně jedno, o čem budou další díly - bude stačit, že to bude zase "krásný, a ty efekty!". Mně osobně už ale asi stačilo a další "největší filmovou událost roku" si rád nechám ujít. Opravdový art se podle mě dělá jinak. (Tři hvězdičky dávám v rámci nějaké objektivity, můj osobní dojem je však ještě určitě níž.)

plakát

Menu (2022) 

Nadšení bohužel tentokrát nesdílím. Uznávám, že určité filmařské kvality to má, ale jinak mi The Menu přišel trochu laciný rádoby cool pokus o invenci - jak kdyby však v závěru bylo úplně jedno, co si většinu stopáže film usmyslí, protože mu to vlastně všichni za tu originalitu a "bláznivou" jízdu stejně prominou. V závěru mi ale film nepřipadal až tak zábavný, místy dokonce dokázal i nudit a neměl dostatečně propracované postavy ani scénář. Nicméně je to ukázkový příklad toho, jak se obecně jinakost vyplácí (jsem až trochu překvapenej, jak moc se film opěvuje).

plakát

To nic, drahá (2022) 

Audiovizuálně poměrně pecka, kterou bylo opravdu radost sledovat. Bavilo mě to? Ano. Věděl jsem vždy, která bije? Ne. V závěru jsem asi přistoupil na hru a hlouběji jsem o filmu raději nepřemýšlel, ale vytýkání závěrečného rozuzlení a logických děr je rozhodně na místě. Když bych si ovšem toto odmyslel, tak se jedná rozhodně o pozoruhodnou filmařskou práci, které by šlo úplně v pohodě hodit i vyšší hodnocení.

plakát

Když promluvila (2022) 

Filmařsky je to určitě kvalitní práce a celkově to působilo velmi autenticky. Vzhledem k námětu to totiž klidně mohl být srdceryvný film plný slz a pompézní hudby, takže za tu uvěřitelnost tvůrcům palec nahoru. Emoční dopad už byl ovšem slabší, jak kdyby film neměl větší ambici než ukázat divákům jednu důležitou kauzu. She Said je určitě zajímavé drama, jen bohužel za pár dní tak trochu vyšumí z hlavy. 3,5*

plakát

Bros (2022) 

Rozdíly mezi nadprůměrnými odbornými recenzemi a podprůměrnými diváckými ohlasy jsou pozoruhodné. Podobných amerických komedií o komplikovanosti hetero vztahů vzniká každoročně mraky a za mě je teda svěží vítr už jen to, že se někdo snaží ukázat zábavnou formou i specifika gay vztahu - podobnou (typicky americkou) komedii točící se v podstatě jen kolem LGBT+ postav jsem totiž ještě asi ani neviděl. Neskrývám, že obecně nejsem moc velký fanda artových LGBT+ dramat a více se mi zavděčil třeba i odlehčený (a typicky americký :)) Love, Simon (podobnost tam ale nicméně rozhodně nehledejte, Love Simon je pořád mnohem víc dramedie, kdežto Bros je čistě romantická komedie), a tak možná nebudu 100% objektivní. V závěru si však přesto myslím, že Bros je míň tuctový film než se na první pohled zdá. Pravdou je, že když nad tím tak přemýšlím, nejsem si úplně jistý, jestli snímek většinová společnost bez vhledu do gay komunity až tak pochopí a přijme, ale faktem zůstává, že Bros se nesnaží jen pobavit, ale opravdu i edukovat (LGBT+ a sexuální výchova, seznamky, předsudky i v rámci komunity, gayové a časté komplexy,...), takže za mě to byla fajn reprezentace. Navíc je to slušně zahrané a ačkoli jsem měl třeba i já ze začátku s hlavní postavou (Billy Eichner) problém, nakonec musím uznat, že ačkoli to možná není extrémně sympatická postava, tak můžete sledovat, jak se vyvíjí v čase a je pestrá - a vlastně jsem si uměl takovýho týpka dost dobře představit i v reálném světě. Suma sumárum, možná je to "jen" sympatická, méně náročná a hlavně ke konci lehce přeslazená (pořád ale míň jak každá druhá komedie) oddychovka, ale kdyby vzniklo pár podobných snímků alespoň párkrát ročně, vůbec bych se nezlobil. Každopádně je mi jasný, proč Bros některým lidem (třeba jako zde uživateli Ocampa) bude vadit dost... :) Už se tedy nemůžu dočkat na víc zdejších homofobních odpadů za zástěrkou, jak to bylo strašně tuctové, ale ještě víc doufám, že se filmu dostane většímu pochopení a pozornosti, jakou si určitě zaslouží. 70 %

plakát

Hodně štěstí, pane Veliký (2022) 

Neskutečně svěží vítr v rámci komedie. Od plakátu i námětu jsem tak trochu čekal bláznivou nekorektní srandu a nakonec jsem dostal nevídaně autentické komediální drama, které je vkusné, zábavné i odvážné zároveň. Plus téma, které tu snad ještě nebylo a rozhodně dává prostor k zamyšlení. A já za tuhle všechnu překvapivou jinakost mile rád zaokrouhluji na pět.

plakát

Úsměv (2022) 

Ten film je SICK. Musím uznat, že je to nepříjemné od začátku do konce a to, jakým způsobem film buduje atmosféru, využívá hudbu a hraje si s divákem, je rozhodně pozoruhodné. Díky tomu všemu jsem i rád ignoroval všechny ty nelogické momenty. Jen asi nikdy nepochopím, proč 90 % hororů musí v závěru sklouznout k lacinosti a pohřbít zbytek filmu - tady se to finále nepovedlo ovšem fakt fest. Přesto si myslím, že by se Smile mohl časem stát poměrně slušnou kultovní klasikou a pokud by vzniklo další Scary Movie, tak myslím, že by tenhle snímek mohl být první na ráně. :) Námět je opravdu cool, je to zapamatovatelný, kontroverzní, strašidelný a určité segmenty nemají dokonce daleko k dokonalosti. Kdyby se to k závěru tak nepřekombinovalo, tak jdu rozhodně výš.

plakát

Elvis (2022) 

Bylo to fajn, ale značný hype kolem Elvise vnímám určitě. Filmařsky skvělé a vychvalovat hudbu, střih, režii, herecké výkony je asi na místě. Ovšem emoční dopad velmi průměrný. Mnohdy se na můj vkus přešlapovalo na místě (možná by pomohla kratší stopáž) a mnohdy se zas v některých scénách až moc tlačilo na pilu a snímek ztrácel na důvěryhodnosti. Bohemian Rhapsody byl jak filmařsky, tak emočně nabitý. Elvis na mě působil mnohem více ambiciózněji, ale prostě... nebylo to úplně tam. 70 %

plakát

Milý Evane Hansene (2021) 

Když se objevil trailer na tento film, byl jsem absolutně nadšenej a věřil jsem, že se mi to bude líbit. Pak přišly negativní recenze a shodou náhod jsem měl štěstí vidět muzikál přímo v New Yorku na Broadwayi, což byl samozřejmě nepopsatelný zážitek a ano - Dear Evan Hansen má rozhodně to pravé místo tam a film nefunguje na 100 %. Do určité míry souhlasím s tím, že hlavní role mohla být obsazena mladším hercem, že to bylo v druhé půlce lehce ubrečený a místy to možná působilo křečovitě, neuvěřitelně až naivně alá Disney produkce - ale na druhou stranu si fakt myslím, že většina těch změn (úprava psychologie postav, samotná muzikálová čísla) pro to, aby námět fungoval i ve filmu, byla poměrně dobrá a emoční dopad se rozhodně koná i zde. Šlo to líp? Určitě. Ale netuším, kde je ten vyložený průšvih. Soundtrack je jinak naprosto kultovní a většina písní zůstala téměř věrná originálům. Filmu jako takovému bych dal celkově 3,5* - už jen k úctě předloze bych se spíš přiklonil ke třem (film muzikálu opravdu nesahá ani po kotníky), ale vzhledem k místnímu hodnocení vyvážím na čtyři - hodnocení kolem 50 % si film určitě nezaslouží a byl byla to i tak příjemná podívaná.

plakát

Podezření (2022) (seriál) 

Nevídaný počin. Měl jsem vážně pocit, jak když sleduju nějakou tak akorát artovou minisérii na HBO a nejvíc mě překvapil fakt, že tvůrci nepotřebovali nijak šokovat a zrychlovat tempo, ačkoli hádám, že by to někteří diváci možná i uvítali/potřebovali. Melíšková on point a Barešová bude podle mě brzo naprostou hvězdou a imho čeká jen na nějakou hlavní roli, kde zazáří. Vztah mezi matkou a dcerou byl až fakt neuvěřitelně uvěřitelný - a to opět bez využití nějakých trapných extrémů. Doufám, že ČT s podobnými kousky bude přicházet častěji. 4,5*