icoico

Svet muze zaniknout, lidstvo si sahlo na dokonalost. Celou nasi historii hledame formu schopnou oslovit nekterou ze tri nasich bytostne lidskych esenci, viru, rozum nebo cit. Ovsem nejvetsim snem vsech umelcu i filozofu je najit formu promlouvajici ke vsem trem najednou. Najit Umeni. Nasli jsme. Nebo teda nekteri z nas. Neelitarsky pristupne, ale pritom obsahujici i experiment, ktery neni pro kazdeho. Ne zbytecne komplikovane ale taky ne trivialni. Nesnazici se sokovat nebo agitovat, ale presto nutici premyslet. A tak krasne. Krasne pro oci, krasne pro usi. A mistrovske herectvi Jackmana, nezapomenutelny obraz zvireci dobyvacnosti conquistadoru scena u Stromu Zivota a jeho naprosty protipol meditujici klid lotosove pozice, ale i dalsi, treba naprosta vedecka zaujetost problemem ignorujici umirajici lasku. Film silne mluvi k rozumu, nutic ho spojovat nenapadne detaily (hloubka propojeni realit, prsten, Strom, Prvni Otec) a vyvozovat z nich neuveritelne souvislosti. Mluvi k citu, obrazy lasky, smrti a naproste oddanosti. Mluvi k vire, velice silne referujic krestanstvi, hinduismus, budhismus, norsky Yggdrasil, mayskou Xibalbu a dalsi. Pokud jde o rezisera, tak Aronofskeho Pi nesnasim. Ale Requiem for a Dream je jediny film, na ktery jsem se musel prestat divat, protoze na mne pusobil tak depresivne a bezutesne, ze jsem mel velke nutkani vyskocit z okna (ale jinak jsem normalni, dekuji za optani). Ovsem tento efekt hodnotim velice pozitivne, protoze tyto pocity skutecne mel probouzet, coz na mne dokazal az prilis dobre. No a po Requiem prisla Fontana a ja si sahnul na dokonalost. I z ciste formalniho hlediska je rezisersky pristup ve Fontane je skutecne neotrely. Obrazy z podsveti Mayu - Xibalby jsou prekrasne a byli vytvorene originalnimi triky. Tvurci se snazili pouzit co mozna nejmene pocitacovych triku, ktere nahradili makrofotografii a to je zazitek ! Schvalne se poptejte ve svem okoli znamych co Fontanu videli, jestli ji dokazi prirovnat k nejakemu jinemu filmu. Jestli se necemu podoba. Silne pochybuji, ze neco naleznou. Fontana je unikat. I hudba Mansella fantasticky vystihuje atmosferu, je jemna, meditativni a podtrhuje pomalost a intimitu vetsiny scen. A finalni gradace z "Death Is The Road To Awe" patri do sine slavy. Tu posloucham nejmene jednou mesicne. Par rad pro shlednuti: Film je hodne pomaly, nedoporucuji ho sledovat pred spanim, nebo kdyz jste unaveni. Zaver obsahuje obrovsky rychlou gradaci, kterou doporucuji pustit nekolikrat, aby vam neusli ty drobne detaily, ktere se tam mihnou jen na vteriny a naprosto meni vyznam filmu. Samozrejme jen, pokud k dobremu zazitku potrebuje vas rozum, aby vse do sebe zapadalo.

zajimave dilko. skvele herecke vykony, jak idiocky usmev Sheena tak i mumlani Langelly. na 100% metu to saha ale marne, chtelo by to trosku vic dejovych zvratu.

neskutecne krasny film. muj vubec neoblibenejsi. prekrasna kamera, fantasticka hudba. a pribeh. pribeh tak silny, tak lidsky a tak smutny. snad neni lepsich hereckych vykonu, alespon ja si ted zadne nevybavuji. hlavne Ed Harris, ten byl muj oblibenec uz predtim, ale to co predvadi tady, to se neda popsat. Kidmanovou moc nemusim, ale prekvapive tady mne dostava do kolen. i vsichni ostatni jsou dokonali. dialogy jsou presne a inteligentni, ale to co je v tomhle filmu nejsilnejsi je to, co je nevyrceno. prave proto to je PAN FILM. zachycuje momenty zivota, pohledy, gesta, jenom z nich muzeme precist, co se v hrdinech deje. pritom to nedela zadnym zbytecne experimentalnim zpusobem, vse je pruzracne jasne. alespon pro toho, kdo uz ma nejake zivotni zkusenosti. a to je i nejsilnejsi element filmu, cira extrakce zaludnosti zivota. a pak hudba. mam rad Philipa Glasse, a vim, ze se obcas vykrada. naznaky motivu v The Hours lze slyset i v jeho predchozi tvorbe, ale az tady jsou dovedene do dokonalosti. jeho minimalisticke opakujici se motivy neuveritelne presne koresponduji s emocemi hrdinu. kdykoliv si pustim soundtrack uplne zive vidim sceny z filmu. scenar je velice velice kvalitni a finale mne pokazde dorazi... Dear Leonard. To look life in the face, always, to look life in the face and to know it for what it is. At last to know it, to love it for what it is, and then, to put it away. Leonard, always the years between us, always the years. Always the love. ALWAYS THE HOURS.

prerekvizita filmu: logicke mysleni...off. kdo s tim ma problem, at si pripise na svuj filmovy blacklist jmeno Bay a dal uz cist nemusi. pro nas ostatni, schopne selektivniho vypinani mozkovny, minirecenze: film ma bombastickou akcni expozici, bezchybne provedeni, neco takoveho tady uz dlouho nebylo. zvolneni a prechod do stredni casti zvladnut taky prekvapive na vybornou. muze zato hlavne uvedeni motivu o zamilovanem loserovy, co ma prd, krome starych bryli a cerstve ziskane rachotiny. motivu, se kterymi se vetsina z nas nema problem stotoznit. promena stareho krapu na supr high tech robota je pak zavrsenim nasich snu o bezpracne vyhre, a v tomhle filmu maximem, bodem obratu, od ktereho se kvalita filmu rapidne zhorsuje. dialogy robotu jsou strasne, hlavne odhaleni filmu k smichu, zaverecna scena trapna. kdyby pad nebyl tak hluboky, hodnotil bych 100% a spal klidne bez vycitek. takhle musim Bayovy podekovat alespon za prvnich 50 minut: diky ! a skoncit jen s 80%.

spoiler alert... pamatuji si jen, ze pred lety v kine mne tento film hodne zaujal tim, ze to bylo poprve, co jsem v americkem filmu videl dojit odpocet az do nuly...a atomovka vybouchla. je potreba ocenit, ze autori skutecne maji koule. po letech jsem toto dilko zkusil znova, a protoze mam toho nakoukano uz vice, mimo jine muj oblibeny americky serial 24, kde je umirani desettisicu americanu bezny dramaticky prostredek, tak mne srovnani centra mesta se zemi uz nijak neohromilo. a naopak vsiml jsem si spousty slabsich, pomalejsich a nudnych mist. a taky nic moc herectvi Afflecka. pokud jde o tetralogii Jacka Ryana, tak u mne jednoznacne vitezi Baldwin v Red Octobru. je to o 10 let starsi a presto porad nestarnouci film. je jen velice malo filmu (treba prave zminovany Red October), ktere hodnotim stejne (nebo lepe) pri druhem shlednuti. coz by k Sum of All Fears bylo trosku nespravedlive, protoze vetsina divaku stejne kouka na film jednou. a pokud si matne vybavuji, tak muj prvni dojem byl vyborny. proto davam nostalgickych 80%. ale s vyhradou.

videl jsem WW az po Studiu a proto nektere Sorkinovy revolucni techniky a konverzacni triky jsem uz znal a nutno rici, ze Studio je v tomhle mnohem dal. Sorkin se na WW ucil, a co se naucil, to uplatnil ve Studiu. kazdym pribyvajicim dilem WW je videt, jak se Sorkinovsky specificky styl a forma rodi a usazuje. v Sports Night Sorkinovitost jako prislib veci pristich jen misty probleskovala, ve WW se rozvinula do sire, aby ve Studiu nadherne rozkvetla. presto ma WW neco, co Studiu chybi... 7 sezon ! velice kvalitnich sezon, zadna vyplnovaci. kazda ma svuj silny hlavni sezonni pribeh. ovsem ten sezonu nedela. nedelaji ji ani vztahy mezi postavami. skutecne, fakt nekecam, peklo zamrzlo, v Hollywoodu totiz natocili serial, kde nejvetsi prostor dostava... politika ! oooo zapomel jsem jeden dulezity dodatek... fakt fakt nekecam, peklo zamrzlo, v Hollywoodu totiz natocili DRAMATICKY a PRESTO ZABAVNY serial o politice ! zabavny naprosto jinym stylem, nez Yes, minister. Yes, minister je komedialni sitcom, kde se politicke agende vysmivaji, ve WW ji BEROU VAZNE. a presto ji podavaji tak, ze se neznalec pomeru (ja) hodne dozvi o zakulisi americke politiky i kdyz nechce, protoze politiku nesnasi. fantasticke postavy a herecke vykony, to je ve WW pripravna kanonada pred hlavnim utokem. a tim hlavnim prekvapive neni pouhe lacine predvedeni cynicke, sebecke a hnusne skutecne politiky, ale velice uslechtila (i kdyz nekdy velice naivni) krasna snaha o ukazani politiky, jaka by mohla byt. boze, co bych zato dal, kdyby se nekdy objevil na kandidatce nekdo jako Bartlet (Martin Sheen), nekdo jako Vinick (Alan Alda), nekdo jako Seaborn (Rob Lowe), nekdo jako CJ (Allison Janney), Josh (Bradley Whitford), Santos (Jimmy Smits)... ale ani tady WW nekonci. WW jde jeste dal. nejvetsim sokem, nezapomenutelnym momentem, kde konci veskera legrace a fikce, je PRESAH serialu do reality. pokud vas to zajima, tak si prostudujte treba na wikipedii, jak WW ovlivnil realnou politiku! treba jak britsti konzervativci okopirovali jeden originalni hlasovaci trik z epizody WW, nebo jak Hilary Clinton verejne pogratulovala postave z WW ke schvaleni zakona o pojisteni, zakona, ktery se Hilary nepodarilo prosadit v realu:-) specialne se pak podivejte, jak se po odvysilani epizody o Peters Map nekolika-set nasobne zvedl jejich prodej :-) tady WW vystupuje jako interpret realnych udalosti a radi politikum, jak by meli idealne reagovat. ve WW se podari zabranit Rwandske genocide, stejne tak jako zahajit mirova jednani na Blizkem Vychode. WW problemy nezlehcuje, ukaze komplikovanost situace, ale presto se neboji nabidnout nekdy mozna naivni reseni, ale presto alespon NEJAKE reseni. tim se WW stava necim naprosto unikatnim, serialem, co primo ovlivnuje deni kolem nas. vrele doporucuji i tem, co jako ja nesnasi politiku.

budu krutej, bez spetky milosti, tohle proste musite videt:-) velice velice inteligentni drama z prostredi VYROBNY LIVE SHOW! pokud se zajimate o serialy, tak tohle je proste studijni literatura numero uno! Sorkin (scenarista/autor) je mistr dialogu. tezce ruluje, kdyz ne v pointach a hlaskach, tak alespon v mohutnosti a intenzite palby:-) a ty postavy... a ty postavy... Studio60 je totiz o dokonale prokreslenych i zahranych postavach! nelze jim naprosto nic vytknout, tak perfektne hluboke, sympaticke, inteligentni postavy jsem uz nevidel ja nevim jak dlouho... vlastne nikdy. to jak se Matt a Danny doplnuji, jak je ale pritom kazdy z nich i samostatne totalne cool, to je uplne dechberouci. clovek si jen v hlave predstavi Dannyho a uz ho naplnuje coolisness:-) lituji lepe ten pocit popsat nemuzu. Danny je proste cool, je cool, je cool. krasna postava. Matt to same. Jestli si nekdo nekdy myslel, ze Matthew Perry uz nikdy neprekona svou roli Chandlera ve Friends, a skatulku blazniveho poskoka (The Whole Nine Yards), tak studena sprcha prave dorazila! jeho role Matta je dukazem, jak kvalitni herec to je. ted jak tady o nem pisu a vzpominam na jeho sceny, mi uplne staci k tomu, aby mne to hladilo dusi a ihned naplnilo takovym fantastickym pocitem, opet si nemuzu pomoct... coolisnessnesu... :-) lidi jako jsou Danny a Matt, takove bych chtel mit jako bratry, jako otce, jako strejdy, jako kolegy, jako sefy. a zenske postavy... ty jsou jak z jineho sveta. herecky si vzdycky stezuji na zenske role, ze jsou vetsinou nekvalitni, odflaknute, jednorozmerne. jsem si naprosto jisty, ze herecky ve Studiu60 si nestezuji :-) postava Jordan nebo Harriet, to jsou vysnivane role asi kazde herecky... moudre, hezke, odvazne, uprimne, zkusene ale porad i trosku romanticky naivni, ale hlavne pekne ostre, opet jsem naprosto uchvacen. urcite by vas nikdy nenapadlo (a mne stareho cynika uz tuplem ne), ze takova banalita, jako popisovani toho, jak se toci serial a vztahu kolem, vas muze dohnat az k slzam dojeti, smichu i stesti... ano serial ma i nudna mista, humor tam je ...hmmm... proste podivnej. treba zadny z forku, ktere tam v Live vysilani predvadeli mne nerozesmal. mistama, kdyz tempo zpomali, tak to muze i nudit, ale ty postavy... ty postavy... a konecne Major-General's song ! v hodne Sorkinovych dilech se objevuji reference na G&S opery, ale nejtezsi kalibr si Sorkin susil az na Studio. az tady se objevuje naprosto neodolatelna parodie nejznamejsiho Gilbertova dila: Major-General's song. DOPORUCUJI VSEMI DESETI, moment pujcuji si docasne i palce kolegu a pratel, DOPORUCUJI VSEMI SEDUMDESATI DVEMA (radsi se neptejte) !!!

je mne lito, ale podlehl jsem tlaku masivni kampane a ocekaval neco neuveritelneho. coz se samozrejme nemohlo naplnit, druhy Matrix to skutecne neni. jak bych to hodnotil nepoznamenan, nemuzu slouzit, muzu zustat jedine prikry. krome herectvi Ledgera vse prumerne, zadne prekvapive zvraty, zadne inovatorstvi ve forme, v choreografii bitek, akcnich scen, fadni hudba, nic moc hlasky, lame dialogy. a ta delka... jedna vlastovka leto nedela, Ledger to pro mne nezachranuje.

Timur se snazi! snazi se porad a snazi se hodne. porad o neco noveho, nekdy to vyjde nekdy ne, ale ja jeho snahu ocenuji. jen tak nejak vznika pokrok, evoluce a tu akcni zanr potrebuje jako sul. Freeman je a byl odjakziva my man. Jolieovou nemusim, ale tady nezaclani a kdyz uz vleze do zaberu, tak to neni o jejich kozach, thumbs up! McAvoy neexceluje ani nekazi, takze se vse vraci zpet ke kvalitam rezisera a pribehu. pribeh neni bomba ale ani odpad. ma sve slabsi, pletaci mista, ale nikdo neni dokonaly, ani Shawshank. a jsme zpatky u Timura a ten se snazi a snazi se hodne... dal bych mu 80% ale barbari jsou mezi nami a urputne chteji toto dilko potopit, takze ja ho zase trosicku nadlehcim a pritlacim o 20%.