Nautila

Tak asi něco mezi tímto: O zlomek slabší než Stalker, o malinko lepší než Vlákna a o hoodně silnější než první Den poté. To k těm lepším postapo filmům. Jinak v tom dusném tichu a prázdnu jsou slova zbytečná, zůstává jen prach a hučení v uších. A možná kapka naděje...

Krásná pohádka jak pro děti, tak pro dospělé a možná, že dokonce víc pro ty dospělé. Tu kýčovitost některých scén a neuvěřitelně otravných skřítků totiž v pohodně převálcuje silná a pochopená symbolika, kterou se to ve filmu jen hemží.(Anebo tak taky možná vidím něco, co tam zas není. Ale to nevadí.) Jo, a Tim Curry:)

Hm...tak jedna * za to, že je tam hodně Hooka...i když není kudrnatej, jak by měl. A druhá * za ...hm...já něco vymyslím...ale za "vtipnost" fakt ne.

Křeč. Křeč taková, že můj mozek se z toho válí úpíc bolestí na podlaze.

Ach ano, krása! Předlohu jsem (zatím) nečetla, takže nemusím nadávat, jak se to nepodařilo vystihnout, a byť mi tyhle klasické příběhy o nešťastné lásce nic neříkají, a jediné, co by mě na nic mohlo zajímat, jsou všechny ty cylindry, vázanky a pláště, tak tohle mě dostalo. Úžasné obrazy, romantická imprese v plné síle, nádherně, ale opravdu nádherně zvolená hudba (hned sháním soundtrack), oči Fiennese versus oči Tyler na ledě, kostými.....nu, a nebýt kolem mě v tu chvíli lidé, na konci pláču.

Ne tak děsivé jako Threads, daleko víc američtější (no, z jasného důvodu, že), přesto stále dobré. Ovšem právě kvůli Vláknům musím tomuto dát pouhý průměr-tady je totiž oproti nim příliš balastu-rodinné scénky, křesání slz a hrůzy skrz jednoduché a plytké prostředky a příliš okaté scény. V tomhle mi daleko více seděl chladný, popisný a rezervovaný styl Vláken. Porovnání se člověk prostě neubrání.

Pod jaké všechny možné slátaniny dokáže dát Hollywood jména slavných spisovatelů, to je k nevíře.

Ach, ty vzpomínky...Snad po Pipi dlouhé punčoše můj druhý nejoblíbenější seriál o výkendových ránech.

Nemám ráda samoúčelnost a z tohohle filmu na mě jen čišela. Tedy, ono z většiny filmů tohohle režiséra. U výše zmiňovaného Gilliama či Burtona to cítím, že je to jejich, že to skutečně tak mají v duši. Ale u Jean-Pierre Jeuneta mi to příjde jak póza, nemůžu si pomoct. Navíc, když je za tou vydřenou vizuální tapetou tak děravá a špatně nahozená omítka....ale Judith Vittet byla slaďoučká.

Je to hra. Buď s režisérem budete hrát a bude se vám to líbit, nebo jako mně vám bude to nucení do hry nepříjemné.