Nautila

Ano, ano, skvělý vizuál jak z klipů Marilyna Mansona, atmosféra, hudba...to všechno je tam na jedničku. Bohužel to brutálně "vyvažuje" ta realita okolo bizardností - nudná, klišovitá, podprůměrná. Takže dohromady z toho máme dobré 3*. Škoda, škoda, potenciál to má obrovský.

Já ten film mám prostě ráda. Poprvé viděno ve věku, kdy by se slušné holky ještě na takové filmy dívat neměly. A to možná bude ten důvod. Kiefer je vážně hnusák, Reese neočekávatelně skvělá a úvodní Elfmanovo karkulkovské theme úchylné, až z toho mrazí. A spousta absurdních a groteskních scén a rozhovorů.

U dobrých žen - režisérek je skvělé, že se míň drží příběhových a charakterových stereotypů a film je tak zvláštním způsobem lidštější. To se bohužel nerovná automaticky lepší. Což je v tomhle případě divné, atmosféra tam je totiž řádná, příběh, tedy spíš jeho způsob vyprávění je skvělý....ale něco tomu chybí, je to takové nemastné neslané a nedokážu to identifikovat. A škoda, že víc prostoru není dáno daleko zajímavější dvojci Henriksna a té ženské s divnýma vlasama, než těm dvoum nevýrazným postpuberťákům. Co naplat.

I přesto, že jsem zapřísáhlý abstinent, pod vlivem sebevědomého Carlylova výkladu a kroku na pozadí krásné krajiny jsem o skleničce přemýšlet začala. Ale víc než to bych se taky prošla. Šest minut plynulého pochodu s vyčerpávajícím komentářem bez jediného střihu...to si uznání zaslouží.

Leželo mi to na disku půl roku, než jsem to zapla. Šla jsem do toho bez jakéhokoliv povědomí o tom, co že to je a byla jsem velmi překvapena. Silná cyber postapo atmosféra s říznou kresbou (takovou vysokou "deviantartovskou"), doprovázená perfektně pasující divokou hudbou. "Animace" je sice nezvyk, ale o to více si člověk vychutná všechny ty texturované detaily a správně splašený rukopis.

Technicky kvalitní výpověď , ale lidsky absolutně chladná, vytržená z kontextu, bez souvislostí, odcizená a suše popisná tak, že nevzbuzuje jakékoliv emoce a nedává žádný popud k zamyšlení. Přirovnání k Umučení Krista sedí, při slednování se budete cítit špatně, ale ve výsledku vám to moc nedá.

Jako dítě jsem to neviděla, takže při hodnocení netrpím nostalgickým komplexem. Přesto dávám vysoké hodnocení. Tahle pohádka má zkrátka cosi v sobě, takže ani zjevná zastaralost nevadí (zastaralost u žádného filmu podle mně prostě neexistuje). Byť veškerá plyšová zvířátka mi byla protivná, ostatně jako všude, tak o to úchylnější byla jejich kombinace s Bowiem. David Bowie v šílených vlasech křepčící a kopající do chlupatých příšerek...to je jedna z nejbizarnějších věcí, co jsem kdy viděla! Příběh je kombinací několika klasických pohádek, ale jsou v něm hodně silně znát všelijaké symboly, archetypy a ehm....poselství? No, jasně, ta obsahují většinou všechny pohádky, ale tady to bylo zkrátka tak silné...uf, asi jsem ze zbláznila, že tam vidím...všelijaké....ty...no...prostě spíše pro dospělé:) Ale líto mi je, že jsem to neviděla už jako malá.

I přes relativně zajímavý základ motivu a obsazení je The Prophecy podprůměr. Nebýt Walkena jako Gabriela a Mortensena jako samotného Lucifera (mimochodem, oba mají pár skvělých hlášek), tak není na co koukat. Tupé fádní dialogy, samotný příběh a jeho podání hloupé a naivní. Jestli vás ale tohle téma zaujalo, doporučuji komiksovou sérii Lucifer od Mikea Careyho s velmi podobným námětem.

Šokující? Nechutné, perverzní? Ale prdlajz. Buď jsem už toho viděla tolik a jsem natolik osvícená a nadevše povznesená (nepravděpodobné), nebo až příliš často navštěvuji mageo a 4chan (pravděpodobnější - jo, a neslyšeli jste to, jasný). Tohle je film od lidí pro lidi, co to s tou sexualitou zkrátka tak mají, chápu ji jako přirozenou součást života a jakousi metaforu na život samotný. Proto ten film prostě šokující není a být nemůže. Je to malé, milé, hravé, místy úsměv vyvolávající vibrační vajíčko. Checheche...

Bála jsem se, že to bude prázdná mainstreamová nudná kaše, ověšená třpitícícmi cingrlátky. A ano, byla. Ale skvělá! 126 minut dlouhý techno videoklip s naprosto elektrizující hudbou a akcí, naprosté opojení umělou robotickou krásou. jestli to takhle půjde dál, tak ty mozky vážně můžeme zahodit. Ale při pohledu na Trona se to ani nezdá být tak hrozná představa. Jedinou škodou je nezachování principů z původního Trona - programy se chovaly podle svého naprogramování, tady mají programy lidské pohnutky. No, podruhé na to asi nekouknu, ale adrenalinový, na nic si nehrající zážitek to byl.