Anarion

Přiznám se, že o snímku Drive jsem poprvé slyšel až cca tři měsíce před premiérou, a dík úspěchu z Cannes se o něm již tehdy mluvilo jako o jednom z nejlepších filmů letošního roku. A jelikož jsem v souvislosti s tímto obdržel i doporučení nezhlédnout trailer, abych nebyl ochuzen o nečekanost příběhových zvratů, vyčkával jsem nevědomky stylu tohoto audiovizuálu. Dočkal jsem se tedy v této latentní fázi uvedení do kin a nutno říci, že čekání se v tomto případě opravdu vyplatilo, neb Drive přináší do roku 2011 atmosféru dob minulých, a to především díky režisérským postupům, které jsou na jednu stranu velice inovativní, přestože na druhou působí značně "oldschoolově". Ono laškovné pohrávání s diváckými očekáváními, nebo akci-kvantující časové posuny podpořené výborným střihem navozují elektrizující náladu celého snímku. Toto vše je podpořeno i dobrou hudební stránkou, v kteréžto souvislosti musím však filmu vytknout absolutní nerovnováhu mezi některými scénami, kdy v jedné skladba na pozadí diváka (v tom nejlepším slova smyslu) trhá na kusy, zatímco u jiných záběrů jsem ani nevěděl, že zde nějaké to audio je. Jistá nevyváženost je naopak ku prospěchu, co se hereckých výkonů týče, poněvadž minimalismus v podání Ryana Goslinga a Carey Mulligan je vhodně oponován expresivitou Rona Perlmana a Bryana Cranstona. Avšak i zde je nutné vyřknout jednu výtku směrem k představiteli hlavního hrdiny, na kterém je vidět, že jakákoliv snaha o větší emocionálnost hraní by skončila fiaskem. Naštěstí scéna, kde Driver řekne více než jednu větu je zde snad jen jedna. Ta zdánlivá bezcitnost ústřední postavy je taktéž podpořena vhodně dávkovaným naturalismem podporujícím nastolený styl vyprávění. Ovšem i k němu bych měl jednu káravou poznámku, a tou je na můj vkus až příliš silný, a ne zcela uspokojený, pocit čekání na "to", kterým na mne Drive zhruba od své poloviny působil. Je to zřejmě způsobeno malým počtem jezdících scén, které bych u filmu s tímto názvem očekával - a zvláště pak po skvěle natočené "namlsávací" úvodní sekvenci snímku. Přesto, vše výše vyčítané bych ještě dokázal přejít, ale co přes srdce nepřenesu, je nedostatek invence ohledně vlastní zápletky - především konec působí až příliš klišovitě. Možná by se hodilo trochu méně snahy o umění za cenu zkvalitnění vyprávěného příběhu, předloha nepředloha. Běžný divák jednoduše není porotcem v Cannes.

Životy těch druhých není vůbec jednoduché sledovat, neboť snímek předpokládá u diváka alespoň rámcovou představu atmosféry doby ve filmu popisované. Troufnu si dokonce říci, že platí přímá úměra mezi věkem diváka a jeho prožitkem, kterýžto fakt dokládá má zkušenost ze sledovaní filmu s partou lidí napříč věkovými skupinami, kdy mladší z nás unaveně vzdychali už během filmu, zatímco ti s datem narození v "době minulé" ještě notnou chvíli po závěrečných titulcích povážlivě mlčeli. Netvrdím, že toto pravidlo platí bez výjimek, jistě se najde i oduševnělý teenager, ale obecně, věřím, se dá považovat za platné. Co se týče mého osobního hodnocení, dlouho jsem se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, a konstatuji, že jsem se nakonec rozhodl pro hodnocení absolutní, a to nejspíše z důvodu brilantního hereckého výkonu Ulricha Mühe a taktéž kvůli skvělému vylíčení tíživosti a šedi doby.

Na začátek musím podotknout, že nejsem vůbec seriálový typ a prakticky žádný z moderních seriálů nesleduji. I přesto jsem se nechal zlákat fantasy seriálem od HBO dle knižní předlohy, kterou jsem nečetl. O to větší bylo mé očekávání, neboť jsem doufal, že budu zasvěcen do nové mytologie v mně zcela neznámém světě. První díl mě obrovsky nadchl, nemalý rozpočet byl věru znát, prostředí působilo věrohodně a dospěle, a postavy vypadaly, že mají jistou hloubku a nečernobílý charakter. Avšak s příchodem dalších epizod mé nadšení pomalu vyprchávalo a to především kvůli přemíře, zprvu slibně vypadajících, intrik, a taktéž z důvodu absence "pěkných" scén - vždyť pokaždé, když mělo dojít k boji či důležitému posunu v příběhu, přišel nečekaný zvrat, střih nebo rovnou konec epizody (i když ohledně oněch bojových scén je to možná dobře, jelikož těch něco půtek, co se v seriálu vyskytlo působilo značně amatérsky a někdy až směšně), kterýžto "cliffhangerový" postup mezi jednotlivými epizodami ještě chápu, avšak v poslední epizodě (ačkoliv 2. série je již ve výrobě) si jej mohli tvůrci odpustit, neb první série vlastně nekončí nijak, odmyslím-li tedy nečekanou smutnou událost, kterou já osobně předvídal již po šesté epizodě. Hra o trůny tak svým závěrem a místy až přespřílišnou "dospělostí" zcela naplňuje význam spojení moderní temná fantasy, a u mne osobně vyvolává pocit, že za nezajímavost a mdlost obsahu není zodpovědné ani tak televizní zpracování, jako spíše předloha samotná.

Průměrný snímek, který se jen svezl na "facebookové" vlně popularity. - Tak nějak bych jednou větou charakterizoval film The Social Network, kdybych o to byl požádán. Pokud by mi ale bylo dopřáno prostoru o něco více, dodal bych ještě, že kvalitní jsou zde pouze některé herecké výkony (především Jesse Eisenberg je výborný), ale jinak je vše ostatní přinejlepším fádní - námět ani scénář ničím nepřekvapí - že se Mark Zuckerberg soudí s kým může je všeobecně známo (a o moc více toho film neříká). Režie je Fincherův průměr, a hudebního doprovodu jsem si za celou dobu projekce ani nevšiml. Alespoň trochu barvy do jinak šedivého kinematografického počinu ještě přinesla kamera, avšak ani přesto se mé hodnocení nemůže dostat přes tři hvězdičky. To je dle mého objektivní klasifikace, ale já z důvodu jistých osobních antipatií dám jen dvě. Pokud se to někoho dotýká, pak se omlouvám.

Špatný film to rozhodně není, ale na mě to nějak nefungovalo.

Tak jsem se zase jednou vypravil na snímek z domácí produkce a ovlivněn nemalou mediální masáží před uvedením filmu, jsem očekával něco velkolepého. Ale jak už to tak u "velkofilmů" z českých luhů a střižen bývá, jediným velkolepým, čím snímek oplývá, je snaha. Snaha o to, být velkým filmem, epickou a silně emočně působící podívanou - toto snažení je patrné snad z každého záběru, ať už se jedná o pohledy z ptačí perspektivy, roztěkané "in-action" šoty, podhledy či až nadmíru užívané detaily na obličeje. Podobně jako zmiňované záběry působí i hudba, která prýští epikou i při rozhovoru o kvalitě snášky kuru domácího. To hlavní k dosažení svého cíle ale Lidice postrádají, a tím je silný příběh, jež má být výpovědí o hrůzných událostech dob minulých, a ne, jak je tomu v tomto případě, jen ukázkou jednoho tragikomického osudu na pozadí "toho" neštěstí. Celému filmu jednoduše chybí pozadí a hloubka politických a vojenských událostí, které se v této neklidné době děly, a které k pohromě v Lidicích vedly - cca třicetivteřinová scéna z atentátu na R. Heydricha opravdu nestačí. A ač to nerad říkám, respektive píši, tak na dramatičnosti Lidicím nijak nepřidávají ani herecké výkony, které obzvláště pak u mladších protagonistů, působí dokonce kontraproduktivně. Je to rozhodně škoda, jakožto je celkově škoda celého snímku, že velkou událost našich dějin vyjádřil mělce a nevrstevnatě. I když abych nezapomněl - závěrečné titulky byly velice povedené a hodné filmu, jakým Lidice měly, alespoň dle mého, být. Na závěr mi prosím ještě dovolte jedno téměř nesouvisející zvolání: "Ještě že má česká kinematografie Karla Rodena."

Vcelku pěkný a koukatelný snímek,u kterého je škoda, že v druhé půli značně ztrácí na tempu a celkové zajímavosti.

Zdá se, že tu máme dosud největší překvapení letošního roku. Upřímně, kdo očekával, že nejlepší díl tak trochu "mrtvé" série Rychle a zběsile nás ještě čeká? Já tedy osobně ne, a to mám tuhle závodnickou filmovou řadu docela rád. To, co se nepovedlo v Tokiu ani na americko-mexické hranici, se konečně daří v Riu, a totiž důstojně navázat na, pro mnohé kultovní, první dva díly. Tomu jistě napomáhá i vhodné chronologické umístění pátého pokračování do celé ságy (pro neznalé jen připomenu, že časový sled dílů je 1-2-4-5-3), a tím pádem i "oldschoolové" ladění celého snímku, které ještě podtrhuje účast známých tváří, což pro předchozích částí znalé diváky značně přidává na atraktivitě. Starou partu pak vhodně doplňuje Dwayne Johnson, čímž dostáváme skvělé herecké obsazení pro snímek, ve kterém, jako konec konců v celé pentalogii, nejde primárně o úchvatný scénář, nýbrž o rychlá auta, přestřelky a akční honičky. A když už jsme u toho, musím vypíchnout hlavně pěší honičku ve slumu, při které jsem se přistihl, že se až tetelím blahem. Další dobrou scénou je i závěrečná jízda, která mi v lecčems připomněla snímek Loupež po italsku. Největší devízou "rychlé pětky" je ale rozhodně dobře zvládnuté (a promiňte mi ten kulečníkový výraz) tempování celého děje, kdy je v některých scénách divákovi dovoleno se zcela uvolnit, aby byl následně vržen do rychlého a zběsilého víru událostí.

Tak nám dorazil další díl série "Dokud to bude vydělávat, budeme to točit" aneb Piráti z Karibiku, a nutno říci, že pokud si některý filmový počin poslední dekády dělá nárok honorovat se pojmem klasika, pak je to jistě tolik oblíbená pirátská série. Jenomže nejde o klasiku z důvodu nějaké obdivuhodné kinematografické kvality, nýbrž z pohledu toho, že je každému, kdo viděl byť jediný předešlý díl hned jasné, co může od nového pokračování očekávat. I přes značnou personální obměnu v řadách tvůrců mi přijde, že film víceméně pokračuje v nastoleném trendu, kdy Johnny Depp opět předvádí, sic značné kvalitní, avšak stále tentýž typ humoru jak z epizody amerického sitcomu, a při pátrání po svém cíli stíhá unikat všem pronásledovatelům, šermovat s kým se dá, a ještě koketovat s femme fatale, tentokráte v podání Penélope Cruz. Ta se zřejmě nevyhne srovnání se svou předchůdkyní, i co se týče role v příběhu, Keirou Knightley. Za sebe musím dát hlas spíše Penélope, už jen proto, že působí ve všech ohledech mnohem "pirátštěji". Tím co se mi v Na vlnách podivna už tolik nelíbí, jsou vedlejší dějové linky, především tedy ta misionářsko-mořskopanná, neboť ta působí, jako by do filmu tohoto ražení ani nepatřila, a byla vytržena z nějakého klišovitého romantického dramatu. Naštěstí se ale nemění styl, kterým je podána hlavní dějová linie, a tak se mnoho diváků po celém světě (kteří jistě dorazí a napomohou tak trochu zlepšit letošní, zatím kasovně podprůměrnou, sezonu) může těšit na zachování kontinuity bez nutnosti znát nějak výrazněji dějové pozadí celé série (tedy pokud něco takového vůbec existuje).

Navnaděn zčásti místním "červeným" hodnocením, zčásti vlastním natěšením vydal jsem se shlédnout další z mnoha filmů dle komiksové předlohy v očekávání kvalitní podívané, avšak první a nejsilnější pocit, který jsem po skončení projekce (samozřejmě včetně závěrečného dopředného odkazu) měl, bylo zklamání. Během promítání jsem nabyl dojmu, že léto je v plném proudu a odpočinkové blockbustery jsou zde, přičemž já jsem se ocitl zrovna na tom nejhloupějším z nich. Nemám nic proti letním trhákům, svůj účel povětšinou splní velice dobře - vydělají, pobaví, odejdou, ale od snímku s přebohatými podklady nejen komiksovými, ale i mytologickými bych čekal daleko více. Pokroucený a okleštěný výsek severského bájesloví, pár až myticky znějících pojmů z vědy, záhadná vládní agentura a něco archaismů (posuzuji dle českého dabingu (přítomného bohužel i v 2D verzi)) nezaručují automaticky kdovíjakou hlubokomyšlenkovost či snad věrohodnost, a spolu s, dle mého až příliš mnoha, situačními cool-vtípky působí celek až příliš "teenagersky". Reputaci Thorovi částečně zachraňují dobré bojové scény, ve kterých, na rozdíl od klidnějších scén, působí triky velice dobře. Trochu se podivuji nad tím, že jsem si během filmu, až na výjimky, příliš nevšímal hudebního doprovodu - nevím, zda to považovat za znak vhodně zvolené hudby či naopak muzikální nevýraznosti. Podobně nevýrazně na mne po chvíli působil i onen zmiňovaný český dabing, který určitě nebyl nepovedený, ale úchvatným bych jej také nenazval. Co mi naopak utkvělo v paměti, byly herecké výkony hlavních protagonistů, a to jak vysoký standard Anthonyho Hopkinse, "chichotavé" přehrávání Natalie Portman, tak průměrnost Chrise Hemswortha. Celkově musím konstatovat, že na Thora se (jednou) podívat dá, ale je nutno se držet jednoduchého pravidla z mé oblíbené české pohádky: "A hlavně nemyslet!"