Anarion

DNEŠNÍ MENU: Ve stínu..............139,- Host: Pane vrchní, mohl bych Vás poprosit - jednou Ve stínu. Vrchní: A pán si dá naší specialitu. Samozřejmě, hned to bude. Host: Děkuji Vám. Vrchní: Tak tady prosím. Host: Děkuji, vypadá to opravdu moc dobře. Slyšel jsem na to jídlo samou chválu. Vrchní: No jak říkám, je to naše letošní specialita. Nechte si chutnat. Host: Pane vrchní, prosím Vás, můžete sem jít? Vrchní: Ano, je něco v nepořádku? Host: No samozřejmě. Vždyť to jídlo nemá vůbec žádnou chuť. Není to ani slané, ani mastné. Vrchní: To není možné. Dle kuchaře má to jídlo být trochu hořké, trochu pálivé... Host: ... a s výrazně doznívající chutí. Ano, to jsem si všechno přečetl v jídelním lístku. Ale ani jednu z těchto vlastností tento pokrm nesplňuje. Vrchní: To opravdu není možné. Nikdo si zatím nestěžoval. Host: No tak ochutnejte a posuďte sám. Vrchní: No máte pravdu, je to trochu méně dochucené, ale to jídlo rozhodně není zkažené. Host: Já také netvrdím nic o zkažených ingrediencích. Ty jsou naopak velice kvalitní. Jenomže jejich použití není moc nápadité. Vrchní: Ano, chápu. Ale obávám se, že teď s tím kuchař již mnoho neudělá. A promiňte pane, objevil jste už onu důležitou ingredienci dodávající tomuto pokrmu chuť? Host: Myslíte to rádoby utajené flambované jehněčí? Ano, to jsem objevil už po prvním soustu. Vždyť v tom jídle hraje tak málo výrazných chutí, že jiná ingredience to ani být nemohla. A ta omáčka, ač ze začátku vcelku chutná, by mohla alespoň na posledních pár soust zhoustnout. Rozumíte, je strašně řídká. Vrchní: Rozumím. Přejete si tedy vrátit peníze? Host: Ale ne, tak hrozné to zase nebylo. Na českou kuchyni to vcelku ušlo. Vrchní: To jsem rád, že to říkáte. Doufám že k nám ještě někdy zamíříte. Host: No nevím, už jsem se párkrát zklamal. Zkuste alespoň tu zvukovou kulisu pro příště vylepšit. Vrchní: Vynasnažíme se. Děkujeme a na shledanou pane. Host: Na shledanou.

Řekněme si upřímně, že filmy jako Resident Evil: Odveta již při svém vzniku míří spíše do skupiny druhořadých akčních filmů – vždyť n-té pokračování jednoduchého až stupidního příběhu kategorie z nejprovařenějších s herci druhosledového formátu ani výše mířit nemůže. Co ovšem smí, a často je vyžadováno, je, aby nabídl bezmyšlenkovitou akční zábavu s klišovitým příběhem na pozadí. Přidají-li se i nějaké ty moderní trikové sekvence, pak může být výsledek ještě lepší. Smutné pak ovšem je, pokud se nedostane žádné z vyjmenovaných záležitostí. Pak vznikne audiovizuální paskvil, jehož jediným účelem může být například to, aby připravil půdu pro další pokračování oné, kupodivu zřejmě stále vydělávající, akční série. A to je bohužel i údělem snímku Resident Evil: Odveta, který, ač pro konzistenci vyprávění podstatný, jest pro shlédnutí divákem zcela zbytečným.

Tento komentář se mi nepíše vůbec lehce – vždyť Prometheus měl být přece jednou z hlavních filmových událostí roku, měl být úchvatný a dechberoucí, jenomže již to jak začínám, dává tušit, že tomu tak zřejmě není. Snímek totiž dle kampaně a trailerů před uvedením opravdu vypadal slibně, avšak v onom předpremiérovém vir(v)álu vystřílel všechny ostré náboje a do samotného filmu už tak mnoho dramatického či překvapujícího nezůstalo. Po celou dobu sledování jsem trpěl strašlivým pocitem předvídatelnosti a nedostávalo se mi ni žádného dojmu hloubky vyprávěného příběhu. Ono se v celém filmu vlastně nic nového ani nedozvíme a tak není kde těchto zdání pojmout. Především začátek je totiž natočen toliko jednoduše, využívajíc filmovou řeč béčkových hororů, že lze děj vyprávět v holých větách. Úvod snímku vůbec působí jak vystřižený ze severského hororu, kterýžto pocit ještě umocňuje herecké obsazení v čele s "novou Sigourney Weaver" v podání Noomi Rapace (které nicméně jistou vzhledovou podobnost s dříve jmenovanou upřít nelze). Ostatní protagonisty už nemá ani cenu zmiňovat, neboť jejich mnohdy zvučná jména jsou zde jen pro účely propagačního charakteru – rozumějte, aby bylo co umístit na plakáty. Však, co někdy chybí před kamerou, je možné dohnat obsazením za ní – jenomže ani k tomuto zde nedochází, a tak režisér zvučného jména vykrádá nejen sebe, ale i kolegu Kubricka. Ridley Scott nedokázal do snímku otisknout dostatek inteligence, epiky či alespoň dramatičnosti. Stalo se tak, že celý Prometheus působí hloupě, ploše a nudně – vždyť vůbec nejdramatičtějším momentem je útěk před bouřkou. Ostatní rádoby velké scény pak zamýšleným dojmem nepůsobí už vůbec. Ke kritice režie musím přidat i kritiku scénáře, neboť všechny postavy se chovají nevěrohodně a především chování "vědců," pro které je nejlepší metodou výzkumu vzorku do něj něco zabodnout či jej rovnou nechat explodovat, mne vcelku dosti iritovalo. Musím říci, být příznivcem krátkých komentářů, pak zde si vystačím s jediným slovem – slabé.

Útěk z MS-1 se strašně moc snaží být něčím jiným - snaží se mít jinou zápletku než má, jinou pointu, jiné motivy hlavních hrdinů, snaží se o nadsázku, o akčnost, o překonání stereotypů a, zcela určitě, touží i jinak vyznít. Žel bohu, žádná z těchto snah mu nevychází, a to ani ve světě roku 2079, kdy lidstvo nadobro překonalo všechny fyzikální zákony a logika byla dávno zatracena. Jediným světlým bodem snímku tak zůstávají hlavní mužští herečtí představitelé, kteří na mne osobně působili doslova jako sloni v porcelánu, rozumějte, byli až příliš silní na takto chatrný a křehký příběh. Ten je totiž, stejně jako styl natočení, kamera a vše ostatní, ryze béčkového charakteru. To by ovšem stále ještě stačilo na nějakou tu hvězdičku, avšak hodnotím odpadem!, neboť snímek totálně zabíjí jakýkoliv potenciál, který, byť jen hypoteticky, má, kteréhožto názoru jsem dospěl po scéně s kapslí, kde film exhibuje svou šablonovitost, klišovitost, prvoplánovost i naivitu a hloupost.

Avengers aneb jak natočit za 220 milionů dolarů parodii, která vlastně ani parodií není. U zmiňovaného žánru jde totiž především o dělání si legrace sám ze sebe, ze své podstaty a z podstaty žánru, což Avengers zkrátka nedokáže. Ve snímku zůstávají všechna tisíckrát viděná klišé - myšlená docela vážně - i fádní a šablonovité postavy. Osobně se mi snímek nelíbil ani herecky, a to ani ne kvůli nepřesvědčivým výkonům, jako spíše z důvodu neforemného stylu hraní všech protagonistů. Jednu hvězdičku tak dávám jen za perfektní technické zpracování, které je ale u moderních blockbusterů podmínkou nutnou a zdaleka nikoliv postačující.

Havran je slušná detektivka spíše televizního ražení držená nad vodou především dobrými hereckými výkony. Jako správná jednohubka pro nudné nedělní odpoledne je snadno stravitelná a diváka ničím nezatěžuje.

No... takhle už jsem se v kině dlouho nezasmál. Již po prvních pěti minutách jsem pojal obavy, že nepůjde o zcela typickou šablonovitou akci americké provenience. A nemýlil jsem se, tedy, alespoň ne úplně. V Bitevní lodi samozřejmě najdeme patriotismus, agitaci americké maríny i v pravou chvíli objevené hrdiny, ale to, co tento počin vytahuje z řad odpadu! je způsob, jakým jsou tato a další klišé akčních filmů pojímána a předkládána divákovi. Místo mladých, krásných, opálených námořníků tu tak máme válečné veterány, hrdinu v sobě probudí beznohý vysloužilec a hlavní protagonista “zazdí pencli”. Snímek ve výsledku svou formou, ale i přímými odkazy, vytváří dojem sebeironizující a až žánr ironizující grotesky, ve které nevýrazným americkým představitelům sekundují ti japonští. Osobně mne navíc mrzí nedostatečné využití kvalit Liama Neesona - on jediný mohl Battleship posunout ještě dále.

Česká porevoluční klasika - výňatek ze života bez začátku a s koncem v podobě dvou řádků textu. Ale co, alespoň se kina díky námětu pomějí.

Hněv titánů je film, u kterého divák přesně ví, co má čekat. Ví, že když půjde do kina, dostane nemalou dávku akce, obrovskou spoustu triků, něco málo napětí a především hrdinu, na kterého je zvyklý. Tím pádem snímek vlastně nemá čím překvapit, a jedinou otázkou, kterou zbývá zodpovědět je, zda se podařilo dodat ony požadované hodnoty v dostatečné míře a kvalitě. Pokud je laťka těchto hodnot nastavena první částí, pak musím říci, že ano, divák dostane svou akci, své triky, napětí i svého hrdinu. Však, nesmí už požadovat cokoli navíc, neboť to zde téměř jistě nenajde. To jediné, co by snad nalézti mohl je občasné, sympaticky působící, utahování si filmu ze sebe samého, a pak zcela určitě, nad ostatní mírně čnící, herecké výkony Liama Neesona a Ralpha Fiennese, kteréžto prvky ale nejsou s to Hněv titánů posunout na byť jen trochu vyšší úroveň.

Než se vůbec pustím do hodnocení, snad abych předešel špatným konotacím, poznamenám, že hodnotím pouze a jen film, neboť knihu z trilogie Hladových her jsem nečetl ani jednu. Je zvláštní, jakým způsobem mohou s hodnocením (nejen) filmu zahýbat divákova očekávání - na Hunger Games jsem šel především proto, abych viděl jeden z mnoha letos očekávaných trháků a abych tedy byl filmově "in". Očekával jsem triky prošpikovanou teen-age akci ve stylu Twilight, kde se příliš neuvažuje ve filmu a zřejmě ani nad filmem. Avšak jak šeredně jsem se mýlil. Hunger Games se rozhodli jít spíše cestou psychologie, což vynikne především v kontrastu s oním zmiňovaným očekáváním. Tvůrci se dokonce ani nebáli přidat trochu krve a násilí, avšak samozřejmě jen tu trochu, co PG-13 dovolí. Další zajímavostí je, že i přesto, že je film složený prakticky jen z mnohokráte viděných klišé, nelogičností, průhledností, nerealit a patosu, tak jako celek působí velice chutným dojmem - očividně je zde servírována skvělá omáčka. Nevýhodou tohoto faktu je, že herecky prakticky nikdo nevyčnívá, a to ani Jennifer Lawrence, která se tímto snímkem, trochu nezaslouženě, jistě posune do vyšší hollywoodské ligy. Osobně mi také přišlo, že tvůrci ne úplně dobře využili potenciál předlohy/nápadu, a i z některých konkrétních scén šlo vytěžit mnohem více, než se filmařům povedlo - například klást větší důraz na odraz drsné reality show ve fiktivním reálném světě (za tu katachrézi se omlouvám). Na druhou stranu chápu, že na to asi nebyl čas, resp. stopáž, která je již tak pro mnohé až příliš dlouhá. I tak je ale Hunger Games příjemným překvapením letošního, na pecky bohatého, roku. Na závěr si ještě dovolím malou poznámku: ve filmu, dle mne, nemá cenu hledat jakékoliv morální poselství či poučení, a i když u knihy tomu tak možná je (jak píši výše, knihu jsem nečetl a nemohu to tedy posoudit), tak film morálně či snad káravě vůbec nepůsobí.